Tak mi ve schránce taky přistála ta žumpa, která po mně chce, abych volil Pavla a neštítí se přitom ani té nejpodlejší lži o Andreji Babišovi jen proto, že je pro Babiše přednější mír než válka
Pana učitele jsem dnes nepoznával.
Ruce se mu třásly, byl bledý, marně jsem se do něho snažil dostat aspoň dva doušky lahodného magoráku.
Muselo se mu stát něco strašného, ale na všechny moje otázky nebyl schopen nijak odpovědět, jediné, co dokázal říct bylo: „Ano, ale…“
Nezbývalo než čekat a doufat, že se jeho stav časem přece jen zlepší.
A to se bohudík podařilo, protože po třech hodinách se pan učitel přece jen vzpamatoval a řekl: „Ano, nesouhlasím s brutální a negativní kampaní, kterou vede Petr Pavel, odsuzuji, když se někomu vyhrožuje, ale asi ho budu volit.“
Teď jsem pro změnu oněměl já!
Pan učitel nebude volit diplomata, mírotvorce, nového Baťu, ale lampasáka, rozvědčíka, poslušnou loutku jak pěti koalice, tak Washingtonu a Bilderbergu, jakož i důvěrného přítele ruského vojevůdce Gerasimova!
Trvalo další tři hodiny, než jsem byl schopen opět promluvit.
„Zbláznil jste se! Chcete naši zemi zatáhnout do války?! Chcete v březnu rukovat do armády a táhnout na Bělehrad?!“ vysypal jsem ze sebe.
Pan učitel se smutně usmál.
„Nemůžu jinak. Tohle jsem dnes ráno našel ve své schránce. Museli to tam dát někdy v noci. Slyšel jsem psy, jak na cosi zuřivě štěkají. Myslel jsem si, že na je to na vlky, kteří přišli loupit do ovčince. A taky vrtulník jsem v noci slyšel, asi to rozhazovali do schránek z vrtulníku,“ řekl pan učitel a vytáhl z kapsy Fórum 24.
„Dej ten sajrat okamžitě pryč, slyšíš! S těma sračkama nechci mít nic společného, ty hajzle! Patřilo by tě seřazat a poslat na převýchovu, ať poznáš, co je to život!“ vykřikl jsem zcela automaticky, když jsem uviděl Fórum 24, ale pak jsem se zase naštěstí ovládl a panu učiteli se omluvil, „promiňte, pane učiteli, to nebylo na vás.
Ale když vidím ten hnus, nedokážu se ovládnout.
A hnus to je, bez diskuze!
Strkat Fórum 24 do schránek takových lidí jako jste vy, kteří nikdy nevolili Babiše!
To jsou prostě fašistické metody, agitovat pro Pavla!“
„Píšou, že ho mám volit. Co mám dělat, když to tam píšou? Já přece Babiše nikdy nevolil,“ div se pan učitel nerozplakal, zahnaný tím svinstvem do kouta, přitlačený ke zdi, evidentně naprosto zmanipulovatelný jednostrannou negativní kampaní, která se teď valí právě na takové lidi, jako je on, ze všech stran.
„Zahoďte to svinstvo! Jen tam Babiše pomlouvají! Tomu se říká objektivita a nezávislost? Hovno objektivita a nezávislost,“ řekl jsem, vytrhl to svinstvo panu učiteli z ruk a řekl mu, „čtěte raději Rukojmího. Tam nikoho nepomlouvají. Nebo čtěte Vidlákův deník. Já jsem taky vidlák. Vidlákův deník na Parlamentních listech, to je příklad, jak se má dělat skutečná a objektivní novinařina!
Nedávno tam psali, že na jižní Moravě ČEZ odpojuje stovky domácností od elektřiny, to by na Fóru 24 nikdy nepsali, tam drží hubu a krok.
Co byste taky chtěl, když Jandourek je bývalý Halíkův kaplan, apage Satanas!
Čtěte vidlákův deník na Parlamentních listech, a hned budete vědět, koho máte volit.
Řeknu vám, že to je pastva pro duši, tam nepadne o Babišovi jediné křivé slovo!
Protože o Babišovi nelze říct ani jednoho křivé slovo!
Vždyť to říkám, jsem taky vidlák a proto jsem taky rád, že každé druhé Babišovo slovo je mír.
Ano, slyšíte dobře, pane učiteli, každé druhé Babišovo slovo, je mír!
To dělal i Jiřík z Poděbrad, který nesnášel vůni pušečného prachu, a k válce přistupoval až jako k poslední možnosti. A i pak dělal všechno pro to, aby nebyla, stejně jako Babiš.
A když vidím, jak se média, kromě těch Babišových a Valentových Parlamentních listů, samozřejmě, okamžitě chopila opačné karty, jak naši pravdomluvní novináři udělali ostudu z toho, že Babiš dal přednost jinému článku NATO, že za všech okolností se bude snažit řešit invazi do Polska především mírovou cestou, když vidím, jak moc se táboru Petra Pavla chce do války, jak se přímo třesou na to, až budou moci jít svému poněkud nevyzpytatelnému spojenci na pomoc, tak vůbec nelituju toho, že to Andrejovi zase hodím.
A co vy, pane učiteli?
Na kterou stranu se dáte?
K nám, kteří chceme nasrat Fialu, nebo k nim, kteří chtějí z této země udělat peklo?
Stále jste se neodhodlal volit Babiše, protože mu nedokážete odpustit staré hříchy?“
Podíval jsem se upřeně na pana učitele, protože to byla přesně chvíle, kdy se lámou charaktery.
Pan učitel chvíli mlčel, pak se najednou postavil, rozhlédl se kolem sebe, a řekl hlasitě na celou čajovnu: „Ano, ale…“
„To stačí, pane učiteli. Můžete se zase posadit,“ uklidnil jsem ho.
Pan učitel se zase posadil, kdepak na nás, na vidláky, s nějakým komunistickým rozvědčíkem, mír a dotace na hektar, to je to, co nás zajímá nejvíc!
