Proti čemu by asi protestovali naši legračně drsní rockeři, tak milující své kšeftíčky a své pohodlíčko, v drsných časech husitských válek?
V ulicích Tábora bylo toho zimního dne neobyčejně živo.
Hloučky lidí postávaly u svěřeneckých kádí, do kterých zaparkovali veškerý svůj majetek, všelijaké ty drahocennosti, které člověk úzkostlivě schraňuje a vláčí svým životem, aby si nepřipadal jako žebrák, jakoby snad ani nebylo nikdy řečeno, že první budou posledními a poslední prvními.
Kdo uměl jen trochu rozumněji mluvit, živě debatoval a přesvědčivě rozhazoval rukama, takže nebylo nikoho, kdo by v ulicích Tábora živě a nedebatoval a přesvědčivě nerozhazoval rukama.
Vypadalo se, že spousta lidí už má zkrátka dost onoho projektu zvaného „Husitské revoluční hnutí“, který je omezil na svobodě, kvůli kterému nebylo nic jako dřív a který, jak byl mnozí přesvědčeni, financoval Soros skrze husitské neziskovky, dokonce se mezi lidmi šířilo video, které tvrdilo, že Hus nebyl upálen, ale naopak, že se živý a zdravý nyní oddává všemožným neřestem v Římě, přičemž pravdivost tohoto videa nade vší pochybnost potvrzovalo to, že bylo záhy smazáno, ale ti, kteří ho stačili shlédnout, šířili tuto Pravdu dál.
Není divu, že tato všeobecná nespokojenost vyústila ve spontánní antihusitskou demonstraci, která byla uspořádána pod názvem „Chcípl Hus!“ a jíž se účastnili lidé všech názorových proudů, jejichž společným jmenovatelem byl selský rozum, který se projevoval především nedůvěrou v tzv. mainstreamová média, jejichž čelným představitelem byla Táborská televize a taky propagandistický server „Žižkův palcát“.
Demonstranti se slili v jednolitou hmotu, která ze všech stran obklopila pódium, na nichž se střídali jednotliví řečníci, kteří ve svých projevech dokazovali, že je „Husitské revoluční hnutí“ neomarxistickým a ultralevicovým experimentem sociálních inženýrů, jehož totalitní praktiky omezují jakoukoliv svobodu.
V čele všech těchto řečníků stál Daniel Landa, který mimo jiné prohlásil: „My, níže přítomní svobodní mužové a ženy s nevolí sledujeme vy´voj v našich i v okolních zemích.
S obavou hledíme na totalitní, nepromyšlené a neodborné příkazy a zákazy z pera hejtmana Jana Žižky, které dopadají na naše hlavy a ovlivňují naše životy. Znepokojeni sledujeme, jak se pojem svoboda doslova ztenčuje před očima a absolutní dominanci přebírá pojem kontrola. Tohle nepřipustíme.
Jako rovnoprávní občané této země, zároveň daňoví poplatníci a jako obyvatelé Evropy cítíme a vnímáme, že jsme hrdy´mi nositeli nikoliv jen povinností uložených nám řádem hejtmama Žižky, ale i stovky let budovany´ch a krví vykoupeny´ch práv jednotlivce, žijícího uprostřed starého kontinentu.
A budeme si za tím stát!
Nejsme ovce ve stádu, abychom, byli za každý projev svobodného života trestáni smrtí, ale svobodní spolutvůrci našeho táborského státu.
V tuto chvíli požadujeme, abychom bezodkladně nebyli nesmyslně a neoprávněně omezováni v našich právech na shromažďování!
Je načase, aby nevolení zástupci v čele s hejtmanem Žižkou začali řešit důležité věci a přestali podléhat globálním eschalotogickým hysteriím. Smysluplny´ch úkolů, které ovlivní život především našich potomků je celá řada – preventivní opatření proti suchu, pokus o alespoň částečnou potravinovou soběstačnost, nezávislost a s tím související péče o tuto zemi ve smyslu fyzickém s ohledem na trvale udržitelny´ rozvoj ve všech oblastech našeho života, abychom nemuseli jen plenit a rabovat všechny okolní země, když tu vlastní jsme si sami vypálili ve jménu božím!
Žádáme odpovědné představitele husitského revolučního hnutí, tedy především hejtmana Žižku, aby s okamžitou platností povolil chlastací hudební fesťáky, aby se lidé mohli bavit, aby mohli chlastat, protože toho věčného modlení mají všichni už plné zuby. Navrhujeme, aby se hned příští týden v Táboře uskutečnil fesťák pro všechny slušné lidi, kde bych vystoupil já, Kabát, Doga a další zavedené skupiny, na které se dobře chlastá, a taky navrhujeme, aby tento fesťák byl putovní, aby byl z něho co největší vejvar!
Už máme plné zuby drancování a rabování a zabíjení ve jménu boha, chceme demokraticky diskutovat se svými názorovými oponenty a ne je jen nálepkovat jako šiřitele protihusitských dezinformací a proto i nemilosrdně vraždit!
Pozvolnému ukrajování osobních svobod říkáme rezolutně dost!
Buďte dobry´mi hospodáři, neničme si vlastní zemi husitskou revolucí.
Příklad Mistra Václava, ktery´ pro pravdu zemřel a na jehož odkaz navazuje naše klausistické, hnutí připomíná, kam může vést dlouhodobá nespokojenost s poměry v široky´ch vrstvách společnosti. Člověk se liší od ostatních forem života na této planetě právě svou nevypočítatelností. Nevypočítatelností v pravém slova smyslu, o níž se inženy´ři lidsky´ch duší nesčetněkrát v historii přesvědčili.
Jak říkal Mistr Václav Klaus: „Pravda a Klaus musí zvítězit nad dezinformací a Havlem!“
To řekl, mimo jiné Daniel Landa, a sklidil bouřlivý potlesk všech přítomných, kteří začali provolávat slávu Donaldu Trumpovi a taky Václavu Klausovi, po kterém pojmenovali i své hnutí za svobodu a proti totalitě, a nebylo nikoho, kdo by v tu chvíli nevěřil v brzké uskutečnění tohoto krásného a věčného snu o společnosti, v níž jsou lidé svobodní a nemusejí poslouchat žádného Žižku...
...
„Podívej, těch zase je! Úplně zakryli Slunce! Je den a přitom tma! To si musím natočit na mobil“ řekla Johanka, služebná děvečka na jednom statku nedaleko Českého Krumlova a hned namířila svůj mobil na nebe, které bylo plné krkavců.
„To se jistě zase v Táboře popravovalo! Vždycky, když se v Táboře popravuje, slétají se krkavci až z Rakous na bohatou hostinu. Hejtman Žižka se s ničím nepáře, ale má recht, na lůzu, jako jsme my, platí jen železná ruka. To jistě zase někdo proti němu brojil, jako tuhle ten zpěvák, víš ten Landa, vlastenec, jak ho pak bili, mrskali, natahovali, pálili, věšeli a nakonec i stínali.
Já to video na facebooku viděl a řeknu ti, byla to docela pěkná podívaná a spolu s ním popravili stovky dalších, co se jim zajídala kázeň a disciplína. Tenkrát bylo na obloze taky tolik krkavců jako dnes, ti si museli, pane jo, pošmáknout.
Kdoví, koho popravil Žižka teď. Určitě zase nějaké hříšníky, co by taky jen nejraději chlastali a pelešili se v klubech a na fesťácích, a možná popravil i vlekaře. Koho by taky pořád bavilo poslouchat to jejich remcání, že je husitské revoluční hnutí připravilo o tržby, protože bůh a spása duše, respektive zabíjení nepřátel v božím jménu a pro spásu duše, je důležitější než nějaké lyžování,“ řekl Vašek, pohůnek tamtéž, a Johančin milý.
„Tak a mám to. Dám to radši na Parler, tam mi to nesmažou. Co myslíš?“ zeptala se Johanka.
„Jo, to bude lepší, jestli rovnou nesmažou celý Parler,“ řekl Vašek a začal něco kutit na svém chytrém mobilu, zatímco volci, které měl na starost, lhostejně hleděli na nebe a na opozdilé krkavce, kteří spěchali na tu velkou hostinu.
