Aspoň to tvrdí sám pan Presler. A když to tvrdí, tak bude i nejspíš pravda. A když to bude pravda, tak se o tom nedá pochybovat. A když se o tom nedá pochybovat, tak se o tom nedá ani diskutovat. Prostě pražská kavárna, co chcete?
V hostinci U kalicha panovalo hrobové, nanejvýš ponuré ticho.
V celém lokálu byli toliko čtyři hosté. Švejk a dva muži, kteří s ním seděli u jednoho stolu a kteří se zarputilým výrazem mlčky pili své pivo.
U vedlejšího stolu pak seděl civilní udavač Resler, který netrpělivě čekal, až některý z hostů promluví.
Po dvaceti minutách marného čekání mu však nezbývalo, než aby začal vážný rozhovor sám.
„To si ten Havel v kriminálu debužíroval, co?
Nechával si posílat instantní kakao!
A Fučíka popravili!“ začal s nadějí, že se někdo chytne.
Dva muži u vedlejšího stolu si po těch slovech zakryli uši, aby dali jasně najevo, že jsou tady jen sami za sebe, že si v klidu přišli vypít svých deset piv, a nic jiného už je nezajímá.
Ale Švejk na to řekl: „Vono to kakao je náramně dobrá věc. Já jsem proto tak blbej, že mi jako malýmu nedávali kakao, ale napájeli mě pivem.
Já kdybych byl v kriminálu a někdo na cimře pil kakao, taky bych mu náramně záviděl.
Vono by bylo vůbec dobrý, kdyby ve vězení dávali vězňům kakao, aby si jej nemuseli nechat posílat z domů. Von i ten Fučík, kdyby měl na Pangráci kakao, by tu svoji hru s Němci hrál chytřeji.
Ale von měl jen párky, jak si stěžovala Marie Švermová, že v jedný místnosti mlátili vězně, a ve druhý jedl Fučík párky.
Já si myslím, že von si by měl jít sednout do vězení každej slušný člověk, aspoň tak na rok, aby věděl, vo čem to je, a nevypadal jako blbec, když se dva lumpové bavěj o tom, co dělali v lochu, protože vono je to náramně trapný, když slušnej člověj vypadá jako blbec, a lumpové jako chytrý lidi.“
Udavač Resler se ušklíbl, chvíli mlčel a pak s nadějí řekl: „Fučíka popravili, ale Havel zprivatizoval Lucernu a Barrandov!“
Muži u stolu si rychle nasadili klobouky, které si stáhli přes hlavu, co nejvíce to šlo.
„Opravdu?“ podivil se Švejk a filosoficky dodal, „to udělal ten váš Havel moc špatnou věc. Tyhle privatizace nikdy k ničemu dobrýmu nevedou. Měl tu Lucernu nechat bejt a ten Barrandov taky, měl se tvářit, že to jeho rodině nikdy nepatřilo, i kdyby měl zapřít vlastního otce.
Když to uvážím, taková ostuda!
To jistě všude, kam přišel, o něm říkali: ,To je syn toho, jak kolaboroval s Němci stejně jako Baťa!’
Takovej osud bych nepřál ani vám, vždyť, vy, kdybyste byl jako Havel a prodával třeba prasata, tak by vod vás žádný prasata nikdo nekoupil.“
„Vy máte ale divná přirovnání,“ pronesl Resler významně, „napřed mluvíte o Havlovi, a pak o mně jako o obchodníku s prasaty.“
„Ale nemám!“ dušoval se Švejk, zatímco muži, s ním sedící, zalezli si už pod stůl, „chraň bůh, abych já někoho k někomu přirovnával.
Pan hostinský mne zná
Ale když vy jste mu, tomu Havlovi, tak podobnej, že bych ani za nic nechtěl být ve vaší kůži.
Co s těmi prasaty budete dělat?
Vono se vepřový rychle kazí a turci ho taky nejedí.
To snad abyste ta prasata všechna propil, možná by si je pan hostinský od vás vzal.
Máte rád Havla, pane hostinský, vzal byste si od něj prasata?“
Švejk se obrátil na hostinského Palivce, ale ten jejn zabručel: „Host, jako host! Třebas Havel. Pro nás živnostníky platí jedna zásada, zaplať si pivo, seď v hospodě a žvaň si, co chceš, jestli Fučíka popravili a Havla ne, mně je to všechno jedno.“
„Hm,“ zachmuřil se udavač Resler a rozhlédl se po hospodě, přičemž se jeho pohled zastavil na jednom místě, „nevisel tamhle, co je teď to zrcadlo, obraz prezidenta Zemana?“
„Jo, visel. Ale sraly na něj mouchy, tak jsem jej schoval na půdě. To víte, ještě by si někdo dovolil nějakou poznámku a měl bych z toho opletačky,“ odpověděl hostinský Palivec.
Ale to už udavač Resler radostí vyskočil ze židle.
„Na Zemana sraly mouchy!“ křičel vítězoslavně, ukazuje na hostinského Palivce, „je nepravda, že Američani pozabíjeli tisíce civilistů?
Přiznej se, že je to nepravda!
Mám tě, kavárníku!
Usvědčil jsem tě!
Přiznej se, že mi dnes přijdeš rozbít okno!
Já to vím, že mi dnes přijdeš rozbít okno, protože jsi kavárník a já vidím věci nestranicky!
Naplivat na památku našich předků, že se nebránili, to ti jde, pražský kavárníku!
Podtrženo a sečteno: Pražský kavárník je ochoten bojovat, když mu žádný postih nehrozí.
Pokud ano, tak se schová za mne a ještě mně nařkne, že jsem zbabělec!
Kdyby byla padesátá léta, koho bys nejdřív popravil?
Fučíka, Slánského nebo mě?
Tak řekni, že bys poslal na popraviště jako prvního mě!
Přiznej se, na co ještě čekáš?!
Přiznej se, že bys mě oběsil ještě před Slánským!
Ale počkej!
Já o tobě napíšu článek do Rudého práva, a taky do Tvorby a tam tě odhalím, usvědčím z toho, že jsi pražský kavárník!
Ani soudružka Kabrhelová ti ruku nepodá!“
Civilní udavač Resler řval jako tur, pěna mu stříkala od huby, takže Švejk poznamenal: „Ten je zralý na košatinku. To je jasný delirium. Když jsem byl na vojně, tak to samý měl jeden feldkurát, chtěl po nás, abychom se přiznali, že jsme ukřižovali Ježíše Krista, a von, že nám to pak odpustí, když se přiznáme. Museli ho odvézt do blázince, ale už bylo pozdě, stejně jako u tohletoho.
A nejvíc na tom budete škodný vy, pane hostinský, protože ten člověk už je nepříčetnej a vy po něm nemůžete vymáhat zaplacení útraty, protože von už vo sobě neví.“
„Kurva, co mi to sem furt chodí za zmrdy, to je kšeft na hovno!“ zaklel hostinský Palivec, ale to už udavače Reslera nakládali do košatinky, takže i kdyby snad chtěl udavač Resler zaplatit, tak by nemohl, protože ve svěrací kazajce za pivo ještě nikdo nezaplatil, přesně tak, jak to Švejk předvídal.
