Ve všeobecné nynější hysterické kakofonii hlasů ozývá se i volání po obnově monarchie, čímž by se všechno vyřešilo. Ostatně zítra vyjdou do ulic Prahy i monarchisté se svými fangličkami. Celé je to ovšem blbost
Zdravý rozum bývá někdy na obtíž, stejně jako střízlivost a vůbec vlastní vůle, jak jednoduché to mají loutky, jež jsou voděny za drátky, nebo do kterých je vsunuta lidská ruka (takové loutky se nazývají maňásci)!
„Než se nadějeme, budeme mít monarchii! Do vánoc usedne na trůn český král! Kdyby se nerozbilo Rakousko-Uhersko, bylo by všechno jinak!
Moudrý král, to je základ štěstí.
Ať žije Koruna Česká!“ oznamoval mi radostně zářící popelář, jehož jsem dnes ráno potkal v naší ulicí, jíž bloudil jsem, nemoha už dávno spát.
„Další nebohá oběť té ohavné hysterie!“ pomyslel jsem si.
Maje zdravý rozum, jsa střízlivý, ba dokonce disponuje i vlastní vůli, musil jsem však namítnout: „To je blbost. Hovadina.“
„Jakápak hovadina? To je vůle lidu, jenž chce mít svého krále, svého panovníka jako za Rakouska-Uherska!“ zvolal popelář, jako by se z popelářského vozu nelinul odér hnijících odpadků.
Usmál jsem se: „Jakápak vůle lidu?“
„Veškerá vůle všeho lidu!“ vykřikl popelář.
„Lid žádnou vůli nemá, jinak by nebyl lidem,“ namítl jsem a spíš už pro sebe jen zamyšleně pokračoval, „monarchie sotva bude do vánoc, bude-li kdy vůbec.
Předně by se musela předělat zcela ústava, jen práce na tom by zabrala dobré dva nebo tři roky, jinak by jistě nešlo, Kysela by to mohl vědět určitě. Musel by se asi vytvořit na to tým právních expertů z Plzně, někdo by je musel platit, ale kdo?
A pak by tato změněná ústava musela být schválená parlamentem. Ale kdo by pro ni hlasoval, jestliže Koruna Česká dostává ve volbách pravidelně 0,1 % hlasů?
Nebo by pro to hlasovalo ANO i ČSSD?
Hlasovaly by tyto politické subjekty proto, abychom měli krále?
To je přece nesmysl.
A pak, kdo by měl být tímto králem, respektive, která dynastie by měla být v dnešních komických časech dynastií panovnickou?
Habsburkové?
To je přece nesmysl, to by byl výsměch Jiráskovi!
Kdo tedy?
Nějaký šlechtic?
Ale co dnes znamená být nějakým šlechticem?
To dnes, po pravdě řečeno, neznamená vůbec nic!
Proč by měl být někdo českým králem, jen proto, že je tzv. šlechtic?
To by českým králem mohl být přeci rovnou Klaus!
Jistě, mohlo by se vyřešit tak, jako to Chesterton vyřešil v Napoleonovi z Nothing Hillu, ale to už bychom chtěli asi příliš!
Ale co bychom vlastně chtěli a požadovali od takového krále?
Aby nám moudře vládl?
Existující evropské monarchie jsou především konstituční, je v nich tedy politika stejná špína jako u nás, toho by nás tedy monarchie nezbavila.
Na co by nám potom vlastně tato monarchie byla, na co by nám byl král, který by byl de facto jen dalším vyžírkou?
Nebo by mu stát daroval Pražský hrad se vším všudy, udělal by jej, hned po církvi, největším pozemkovým vlastníkem, aby žil za „své“?
To je taky blbost!
Měla by být tedy tato monarchie monarchií absolutistickou (čímž by se ovšem nejspíše vyřešili i uprchlíci), aby byl panovník skutečně panovníkem, jako třeba největší možná i Čech Karel IV.?
Ale nesnaží se právě o něco takového Zeman?
Čím by se takovýto absolutistický král lišil od Zemana?
Nebyla by taková monarchie v konečném důsledku stejnou, jen romanticky, natřenou žumpou jakou je současná republika?
Ne, promiňte, ale monarchie je v naší situaci opravdu blbost.
Každý královský hrad je obehnán příkopem, kvůli bezpečnosti jeho návštěvníků, turistů, kteří se zajímají o historii, kteří by se rádi dozvěděli něco víc o mechanismu padacího mostu než je v učebnicích dějepisu.
Abyste mohli takový příkop zasypat, potřebujete spoustu hlíny, a taky náklaďáky, které tu hlínu odněkud dovezou, leda by se místo hlíny použil obsah popelářských vozů.
Co myslíte?“
Ale monarchistický popelář mi neodpověděl.
Byl pryč a s ním i jeho auto.
Zůstaly po něm jen prázdné popelnice.
Ovšem, popelář se nemůže vybavovat na ulici, popelář musí makat, všude je tolik bordelu.
A o tom to je.
O tom, že se musí makat.
Makadly, i chapadly, vším, co je k dispozici se musí makat, to už přece hlásal Masaryk, habsburský levoboček!
