Taková drzost! Ten člověk je nenaočkovaný a vleze do letadla plného naočkovaných olympioniků, kteří se od něho nakazí. Ten se mi tak dostat do parády, tak ho nedá do cajku ani prof. Kolář!
Jediný, kdo se nenechal z rodiny Samsových očkovat, byl Řehoř. Měl k tomu samozřejmě své, vcelku pochopitelné důvody, ležel především zavřený ve svém ve svém pokoji a vzhledem k tomu, že teď připomínal ze všeho nejvíc jakýsi odporný hmyz, sotva mohl jít do nějakého očkovacího centra, aby to nevzbudilo rozruch, ne-li rovnou skandál.
Zbylí členové rodiny tento fakt ovšem nesli velmi nelibě, až konečně rodině došla trpělivost a otec zuřivě zabušil na dveře Řehořova pokoje a zvolal: „Slyšíš mě, Řehoři!? Já dobře vím, že mě slyšíš!“
„Co je, tati?“ ozval se z Řehořova pokoje unavený hlas.
„To už přestává všechno, slyšíš, Řehoři!“ křikl rozhorleně otec Samsa a zlostně pokračoval, „psali dnes v novinách, že nezodpovědný, protože nenaočkovaný lékař nakazil během letu do dějiště olympiády několik spolucestujících sportovců a tím jim zhatil jejich sen o startu na olympiádě, jedna z nakažených olympioniček kvůli tomu dokonce odložila mateřství.
Taková nezodpovědnost!
Ale my všichni, já, maminka i tvoje sestra už toho máme dost!
Buď se necháš naočkovat jako my, nebo tě necháme utratit. Už tak dost, že tě živíme, když nám nepřispíváš žádnými penězi a z práce jsi dostal výpověď!“
„Nemohu se očkovat,“ ozvalo se z Řehořova pokoje, ale to nebylo všechno, protože Řehoř pokračoval, „nemůžete se přece ode mne nakazit, když jste naočkovaní. Ti olympionici se přece taky nemohli nakazit, jestliže byli naočkování, protože kdyby se přece jen nakazili, pak by ovšem jejich očkování nemělo pražádný smysl.“
Snad chtěl Řehoř ještě něco dodat, ale otec ho rázně přerušil: „Tak ty nás budeš ještě poučovat, ty, kterého musíme už kolik týdnů živit, ty, který jsi neočkovaný jako jediný z naší rodiny?!
To už přestává všechno!
Takovou nezodpovědnost prostě nestrpím!
To nemáš s námi ani kouska slitování?
My jsme se mohli očkovat a ty se očkovat nemůžeš?
Ale my už se tebou nenecháme terorizovat, rozumíš!
Ještě teď dojdu pro městského rasa a ten to skoncuje jedním rázem!“
„Tati, prosím tě...“ bylo slyšet z Řehořova pokoje.
„Už jsem řekl, ještě dnes se tě zbavíme a konečně svobodně vydechneme, takto už se nedá žít!“ nenechal se oblomit otec Samsa a rozběhl se za městským rasem.
„Říkáte, že není očkovaný? A že nemá ani žádný test? Nezlobte se, vážený pane, s tím nechci nic mít, bylo by to ode mne velmi nezodpovědné. Co kdybych se od něho nakazil, až ho budu utrácet? nebo na mě přišla hygiena? Co pak? Kdepak, já jsem slušný a poctivý člověk, já vím, co je to zodpovědnost!
Kdyby byl naočkovaný, tak prosím, ale takto,“ zaskočil městský ras otce Samsu svým odmítnutím.
„Ale právě proto ho chceme, utratit, že není naočkovaný, nebo hlavně proto. Mějte slitování, pane, přece nám ho nenecháte na krku, vždyť nás nikde nepustí, protože jsme v kontaktu s nenaočkovaným rodinným příslušníkem!“ zoufale prosil otec Samsa městského rasa.
Ale ten poctivý muž byl neoblomný. Celý bledý a něco si mumlaje, kráčel od něho otec Samsa, ani si nevšiml, že vešel do dráhy tramvaji, která již nestačila zabrzdit...
Smrtí svého otce je bezpochyby vinen Řehoř. Člověk, který se nepodrobí očkování, by měl být natolik soudný a především zodpovědný, že se sám sprovodí ze světa, neboť šířením nemoci potenciálně ohrožuje příslušníky vlastní rodiny, pro které je právě rodina tou nejposvátnější institucí...
