Mají slavní umělci právo na vlastní smrt?

Vždy, když zemře nějaký slavný umělec, vypadá to, jako by se dopustil zločinu, protože nás takto okradl o další skvělé umělecké zážitky

            Nejbližší půjčovna videokazet otvírala sice až v osm hodin, ale dlouhá fronta lidí před ní postávala už dobrou hodinu předtím, jako by se tady prodávalo máslo za pětačtyřicet korun českých.

            Lidé zde ovšem nestáli kvůli máslu, ale kvůli Třískovi a jak už to někdy bývá, lidé nestáli ve frontě mlčky, byť jistě měl každý u sebe mobil, na který mohl hledět a nevnímat nic kolem sebe, ale živě se bavili o mrtvém herci, což podporuje domněnku, že smrt někoho známého, slavného, činí lidi hovornějšími.

            „Není to zvláštní, že zemřel v roce čtyřicátého výročí své emigrace do Ameriky, a jen několik dní poté, co si celá naše země připomněla osmdesát let od smrti prezidenta Masaryka, protože osmdesát děleno dvěma je čtyřicet?“ ptal se kdosi.

            „Ano, to je velmi zajímavé. Ale ještě zajímavější je, že zemřel jen pouhé dva dny předtím, než měl začít natáčet nový film,“ přitakal kdosi jiný.

            „Já si myslím,“ zapojil se do diskuze další člověk, pokyvuje hlavou, „že kdyby Karel IV. nepostavil Karlův most, tak by se to vůbec nemuselo stát.

            Anebo, když už ho mermomocí stavěl, měl ho postavit tak, aby se nedalo přelézt jeho zábradlí.“

            „To by ale pak neměli kde muzikanti hrát a taky malíři by neměli kde nabízet své obrazy turistům, kdyby nestál Karlův most. A ti muzikanti a ti malíři taky musejí z něčeho žít, jsou taky jen lidi,“ oponoval další člověk, dodávaje, „podle mě by stačilo, kdyby nedostal tu roli v tom filmu, co měl točit, protože chodil na Karlův most děkovat za každý nový džob, to už se teď přece ví, že tam neskočil sám.“

            Všichni pokývali svými hlavami a pak se ujal slova další člověk: „Já se tam šel podívat, na to místo, kde se to stalo hned po práci.

            Ono je to opravdu magické místo, to byste nevěřili.

            Už tam zas kdosi seděl.

            To se ví, že lidi hned zavolali policajty, protože měli strach, aby tam taky nespadl do Vltavy.

            Policejní vyjednavač ho přemlouval, aby odtud slezl dolů zpátky na most.

            ,Mně je tady dobře,’ odpovídal jim ten člověk úplně stejně jako Tříska a vůbec se neměl k tomu to místo opustit.

            Chtěl jsem se ještě podívat, jak ho budou tahat dolů, ale už mi jel vlak.

            Asi to budou muset obehnat ostnatým drátem, aby tam lidi nevysedávali a tak neriskovali svůj život.

            A jen pro úplnost připomínám, že Halík šel zrovna taky po Karlově mostě, když mu volali, že dostane Templetonovu cenu.

            ,Hospodine, dej mi sílu!’ pomyslil si ale naštěstí v tu chvíli, a opravdu nepřelezl zábradlí, aby to oslavil.“

            „Jo, jsou věci mezi nebem a zemí, které nikdy nepochopíme,“ přikývl kdosi a smutně prohodil, „takový krásný státní pohřeb to mohl být s věnci od prezidenta republiky. Ale to by s tím pohřbem museli počkat až do března, to už se nebudeme muset za svého prezidenta stydět.“

            Ale to už se videopůjčovna otevřela a všichni se začali do ní drát hlava nehlava.

            Chvilková ztráta nepozornosti mě v té hrozné strkanici stála ztrátu pozice, vší silou se přede mne narvalo dobře dvacet lidí s pořádně ostrými lokty, kterým jsem sice nedal nic zadarmo, ale co z toho, když mě předběhli?

            Když jsem přišel na řadu, majitel půjčovny vypadal už velmi unaveně.

            „Chtěl bych něco s Třískou. Nejlépe ,Obecnou školu’, na tu se můžu koukat pořád,“ řekl jsem.

            „Obecná škola už není,“ děl majitel.

            „Tak aspoň ,Šílení’, když nemáte ,Obecnou školu’,“ řekl jsem.

            „To už taky není. Všech deset kazet je už půjčeno,“ děl majitel.

            „A co ,Radůze a Mahulenu’? Je to sice pohádka, ale pořád lepší než nic,“ řekl jsem.

            „Nemám. Nemám nic s Třískou, všechno je půjčené,“ odpověděl majitel.

            „Všechno? I ,Záhada hlavolamu’, všechny díly!?“ zvolal jsem.

            „Když říkám, že všechno, tak všechno. Copak nevíte, že Tříska zemřel? Všichni si chtějí připomenout jeho herecké mistrovství. Jo, milý pane, bylo by hezké, kdybych vám mohl něco s Třískou půjčit, ale já už nemám vůbec nic,“ řekl majitel.

            „Co teď budu dělat? Jak si připomenu Třískovo herecké umění?“ chytil jsem se za hlavu.

            „Mám už jen porno. Ale kdopak by se teď na to chtěl dívat?“ řekl majitel a dodal, „zkuste přijít za týden, to už možná někdo něco vrátí.“

            „To už je pozdě! To už nebude Tříska nikoho zajímat“ vykřikl jsem a zoufale opustil půjčovnu, do které se cpali další nešťastníci, ale už zbytečně, kde nic není, ani smrt nebere.