Kontrarevoluční magazín Petra Hájka predikuje na víkend (má pršet) konec světa. Já říkám: „Díky bohu, však už je na čase!“
Otec i Syn i Duch svatý sedí společně všichni tři doma na nebeském trůnu a přebírají mísu šošovice.
„Svinská práce, to přebírání šošovice!“ odplivne si Otec a dodá, „měli bychom dělat konečně něco pořádného, chlapského, ne babskou práci, nebo skončíme jako bílý muž na smetišti dějin.
Co kdybych zničil pozemský svět?
To je práce pro opravdového chlapa!“
„Však už na to dávno myslím, co jsem vstal z mrtvých, že by se měl pozemský svět zničit, už se mi tam nechce vůbec vracet mezi ta blbá hovada.
A taky si myslím, že bychom měli konečně vyházet z našeho království všechny lidi, co k nám uprchli před Ďáblem. V pekle jim žádné skutečné nebezpečí nehrozí, jen tady dělají pod sebe jako dobytek, nejvíc ultrakatolíci, vypadá to u nás jak ve chlévě.
Kdyby k nám přišel někdo slušný na návštěvu, co si o nás pomyslí?“ řekne Syn.
V tom se ozve Duch svatý: „Protestuji, důrazně protestuji!
Kam budu chodit na konkláve, když se zničí svět, aha?
A na biřmování?
Koho budu činit moudrým, když nebude člověka?!“
„Tebe se nikdo na nic neptá! Ty mlč, ty si tady ten nejposlednější z posledních!“ umlčí Otec rázně Ducha svatého, načež zničí svět a vyhází všechny lidi ze svého království.
„Konečně se tady cítím skutečně jako doma, když je ten lidský dobytek pryč,“ oddechne si Syn, načež se Duch svatý urazí, dá se na ateismus a od té chvíle to začne jít s božím královstvím z kopce.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!
