Je ho teď všude plno. Hnusu fialového. Zaplavuje nám mozky, sedimentuje tam, sráží se tvoří mocné sloje, cítíme jeho odpornou chuť ve svých ústech, a když se večer před spaním vyzujeme, máme ho plné cvičky
Ladik nebyl vždy fialový, kdepak!
Ale pak se cosi stalo a Ladik docela zfialověl.
Napřed zlevnila elektřina, protože se přestala prodávat přes energetickou burzu. No, zlevnila. Byla tak levná, že byla skoro zadarmo, protože byla naše a když je něco naše, tak to znamená, že výrobní náklady na to jsou nulové a taky když je něco naše, tak to znamená, že za to nemusíme platit.
To Ladik ještě skousl, tu elektriku zadarmo.
No, ale pak vláda ještě vyhodila desítky tisíc zbytečných úředníků, kteří se najednou museli živit rukama jako Ladik, a nejen deset tisíc úředníků, ale taky šest tisíc celníků (na co jsou nám celníci, když jsme v EU!), to by Ladik pořád snad ještě snesl, ale vláda si nedala pokoj a vyhodila i všech dvacet zaměstnanců úřadu pro dezinformace, který založil Babiš, jehož jméno nedokázal Ladik, kdoví proč nikdy vyslovit, to Ladika úplně připravilo o pevnou půdu pod nohama.
A v tu chvíli Ladik začínal cítit svrbění po celém těle jako kdyby se do něj pustili štěnice.
Ale fialový pořád nebyl, i když se škrábal.
To přišlo až pak.
Až mu u dveří zazvonili nějací dva muži.
„Můžeme dál?“ zeptali a, aniž by čekali na odpověď, vklouzli elegantně a tiše do Ladikova bytu.
„Máte to tady pěkné, moc pěkné,“ řekli, když se rozhlédli po Ladikově bytě, ale pak dodali, „jenže tu máte zimu. Vám netáhne na záda, když děláte ráno dřepy. Cvičíte přece ráno, děláte ranní gymnastiku?“
Ladik chtěl odpovědět, že cvičí, že dělá ranní gymnastiku, ale muži ho předběhli.
„Proto jsme přišli,“ řekli a vytáhli jakási lejstra, „tady nám to podepište. Jsou to smlouvy na dodávky plynu a ropy. Jsme totiž jejich producenti, ne žádní překupníci, chraň bůh! Odteď budete plyn i ropu odebírat přímo od nás. Plyn už máte, ropovod jsme vám už natáhli do sklepa. Nebojte, ty smlouvy jsou dlouhodobé, respektive na věčné časy. Plyn i ropu budete mít grátis. Už vám ráno při dřepech nepotáhne na záda.
Tady máte propisku.“
Muži dali Ladikovi propisku a Ladik smlouvy podepsal. Muži si smlouvy vzali a odešli.
Ladik šel ke sporáku a pustil plyn.
A plyn byl opravdu zadarmo!
Ladik rychle seběhl do sklepa, otočil kohoutem ropovodu a z ropovodu opravdu tekla ropa zadarmo!
A tehdy to už Ladik nevydržel, povolily mu nervy a on vykřikl: „Hnus fialový!“
A tak se u stalo, a Ladik celý zfialověl, jako by celý život nedělal nic jiného, než byl zavřený v mrazáku, nebo pil inkoust.
Takový fialový hnus, jako teď, když Ladik celý zfialověl, jsem už dlouho neviděl, naposledy, když oblohou letěla kometa, smějící se bestie, bude to, letos na podzim, pěkná písnička o nás a kometě, o plynu, o ropě.
