Pan L. Větvička ve svém nejnovějším článečku poněkud fabuluje. Jistě neuškodí uvést, čistě ze sportu, některé jeho fabulace na pravou míru
V Polsku sice narostl počet nakažených o 25% v porovnání s minulým týdnem a tak polské ministerstvo zdravotnictví uvažovalo o uzavření několika vojvodství.
Ale to samozřejmě nebránilo Ladikovi, aby jel do Užhorodu přes Polsko, protože Tatry, jsou, a to vám řekne každý, z polské strany prostě krásnější a co na tom, že na česko-polské hranici kontrolují Poláci nebohé Čechy, jestli si někde pořídili falešné potvrzení o své negativitě?
Slunko se opíralo do polských Tater, které se mysticky blyštěly, jako by to už ani nebylo Slunko, ale Wojtylova svatozář a nálada na palubě dvacet let starého Ladikova vozu byla skvělá.
Ovšem až do chvíle, než Ladik přijel na polsko-slovenskou hranici. Na polské straně sice nebyli, na rozdíl od hranice s Českem žádní policisté, zato na slovenské straně byli policisté hned tři.
Mezi Ladikem a slovenskými policisty se odehrál následující rozhovor.
„Policie slovenské republiky, předložte doklady, prosím,“ řekli policisté.
„Jejda, to jsem netušil. Myslel jsem, že jste cigáni a zametáte ulice!“ odpověděl Ladik a dodal, „jedu do Užhorodu!“
„Bohužel, nemůžete jet tranzitem přes Slovensko, protože Polsko má společnou hranici s Ukrajinou,“ řekli policisté a dodali, „musíte pokračovat dál přes přechod Kroscienko.“
„Vy kokoti pojebaní, hlavy duté, hňupi nevzdělaní, idioti prešporští!“ řekl Ladik a dodal, „ach, to znamená, že bych musel jet skoro o sto kilometrů víc a už teď mě bolí nohy a oči od toho sněhu, soudruzi příslušníci, ochránci slovenského národa, rasy a práva, nebuďte takoví rasi!
Opravdu není možné najít lidské řešení vyřešit tento paskvil magora, který vám teď dělá premiéra?
„Ne, není žádná možnost, jak byste mohl jet tranzitem z Polska do Ukrajiny přes Slovensko,“ řekli policisté.
„Ach to, mě mrzí! Musím jet sto kilometrů navíc a taky mě to bude stát dvě hodiny času a já tak nerad řídím auto, vždyť nemám ani automatické řazení a tempomat, a taky mám už hlad jako vlk, nerad bych, aby mi zavřeli v Užhorodu jídelnu na Studentském nábřeží.
Opravdu to nejde, kokoti?“ řekl Ladik.
„Ne, nejde,“ řekli policisté.
„Nu, což změnil jsem názor, kokotci. Nepojedu do Užhorodu, ale pojedu do Miškovce. S Maďarskem snad Polsko společnou hranici nemá, to by Maďaři museli zase obsadit Mukačevo jako v roce 1939, když tam bojovali s československou armádou, že? Ale to bys tady nestál v té svojí uniformě, že?“ řekl Ladik.
Policajti se rozesmáli.
„Počúvaj ty, kokot, taku smiešnú výhovorku sme ozaj ešte nepočuli. Veď ten tvoj slávny Orbán celé Maďarsko zatvoril tak, že tam nemôže žadien cudzinec, ani ten od Camusa. Len choď hezky cez Kroscienko, kokot zajebaný, haha!“ smáli se slovenští policajti v uniformách státu, který před třiceti roky ještě neexistoval.
A tak musel jet Ladik přes přechod Kroscienko, když už to vzal do Užhorodu přes Polsko, ani se mu nedivím, že lže, jako když ECB tiskne nekryté peníze...
