Je mi vskutku záhadou, proč paní K. Lhotská ve své brilantní analýze sice zcela správně, jako už tolikrát, ukázala skutečnou levicovou tvář Pirátů, ale zcela zapomněla na to, že scestné levicové ideály hlásá zrovna tak i A. Babiš
S Káťou je to jednoduché, ostatně je to bývalá volička ODS.
Když má náušnice, je to dobré znamení, když je nemá, je to špatné znamení.
Tentokrát je neměla... a bylo opravdu zle!
„Když po loňských parlamentních volbách poprvé po 32 letech od roku 1989 vypadli komunisté z parlamentu, řadě lidí blesklo hlavou úlevné: ,Konečně...‘ Jde však o radost poněkud předčasnou, protože extrémní levice ve sněmovně zastoupena zůstane,“ řekla mi Káťa na uvítanou.
„To myslíš jistě Piráty! Vždyť ta ženská od nich, už ani nevím, měla takové divné jméno,jak se jmenuje, se prohlásila za demokratickou komunistku a to ani nepracovala v osmdesátých letech v podniku zahraničního obchodu, kam se většinou dostávali lidé z nomenklatury,“ domníval jsem se, plným právem, ovšemže, že Káťa myslí Piráty.
„Ne, myslím Babiše,“ naprosto mne konsternovala Káťa.
„Babiše? Babiš má být jako ta radikální levice? Blázníš? Babiš je přece demokrat! Copak se Babiš přihlásil k myšlenkám Janise Varoufakise, například k těm, které formuloval ve své knize Globální Minotaur? Káťo, vzpamatuj se!“ myslel jsem si, že se Káťa zbláznila.
Ale Káťa se nevzpamatovala.
„Připomeňme, jak se zachoval Babiš, když šlo o zdanění církevních restitucí. Vyhověl požadavku komunistů výměnou za podporu jeho vlády. Prostě se zachoval jako komunistické politbyro při likvidaci řeholních řádů a řady kláštěrů v rámci ,Akce K‘,“ připomněla mi Káťa zdanění tzv. církevních restitucí Babišovou vládou.
„No, dobře, tak zdanil církevní restituce, aby vyhověl komunistům, to je toho,“ odbyl jsem Káťu.
„Tak to jsi asi nečetl Babišovy knížky ,O čem sním, když spím,‘ a ,Sdílejte, než to smažou‘. To je teprve počteníčko,“ ušklíbla se Káťa a pak pokračovala, „a asi jsi taky zapomněl, jak vzniklo Babišovo ANO. To jednou přišel Babiš o půlnoci z práce. Všichni spali, večeři měl v troubě. Tak si pustil televizi. V televizi byl rozhovor s Klausem, bojovníkem za svobodný trh a svobodu, pravičákem jako řemen.
,Viděli jste nějaký? Všechny jsou stejné. Stejné fráze, stejné vytáčky, stejné obří ego,‘ vzpomíná na to Babiš.
Jak může tak mluvit o někom, kdo celý svůj život věnoval boji za svobodný trh, za ideály kapitalismu?
Babiš tehdy dostal zlost a založil ANO. ANO, ovšem není tradiční politická strana, ANO je nástroj na uskutečňování Babišových levičáckých vizí, ve kterých je hlavním hybatelem všeho všemocný stát, který Babiš řidí osobně jako svoji firmu, přesně tak, jako stát řídili komunisté, jejichž vize se od těch Babišových příliš neliší, proto ho taky volili ti voliči, kteří předtím volili komunisty.
Nebo si snad myslíš, že Babišovi voliči jsou ti, kteří se nespoléhají na silný stát, ale na sebe?
Babiš přece taky do politiky nechtěl, taky přece chtěl jen tlačit na politiky, pod záminkou boje proti korupce, až nakonec byla jeho vláda tou nejlevicovější od roku 1989, vláda, která ze všeho nejraději rozdávala erární prachy a dělala dluh jako všechny levičácké vlády.
Nevěříš pořád, že je Babiš levičák?
Tak poslouchej, o čem Babiš sní, když spí, za to by se nemuseli stydět ani ti nejkovanější marxisté z KSČM: ,Stát a politici mají co řešit. Dělat správnou politiku, protože tu technologie dělat neumějí. Na všechny otázky dnes odpověď neznáme. Jaká ale má být správná politika, vím naprosto přesně. Přínosy z technologií se musí přerozdělovat ve prospěch všech.‘
To je, jako kdyby to napsali autoři Nové dohody, to jsou úplně stejné bláboly, jako Babišovy sny, program ANO a Nová dohoda je totéž, můj milý, levičácké opium!
Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že loňský neúspěch v parlamentních volbách uštědřil komunistům ránu, ze které se již nevzpamatují. Bojovnici proti nim tak připomínají generály, kteří se připravují na minulou válku, a přitom jim unikají hrozby aktuální. Babišovy knihy, jeho hnutí ANO, jsou totiž dokladem toho, že noví bojovníci už vstali. Jenom přitom nemávají praporem rudým, ale koblihami. Nenechme se tím zmást...“
Kdoví, co by všechno Káťa ještě navykládala. Ale já už měl naštěstí nachystané spásné náušnice, které jsem ji hbitě nasadil, takže Káťa konečně zavřela zobák a byla zase tou inteligentní a chytrou ženskou, se kterou je radost večeřet kostelecké uzeniny a vést přitom filosofické disputace na libovolné téma, vždyť je Káťa bývalá volička ODS a to je prostě sexy!
