Upřímně lituji všechny, kteří čučeli na poslední díl „Hry o trůny“ . Ne blbý seriál, ale skutečnost sama je tím nejděsivějším příběhem, který nás spojuje
Západním, poštovní známku připomínajícím, oknem vnikala do Hradu krvavě rudá sluneční záře, ve které všechno tonulo a která všechno třísnila svým ultrafialovým slizem.
Kam se člověk podíval, všude byla krev a zase krev, nebo aspoň to tak vypadalo. I Prezident sedící na své latríně, jež z něj činila nejmocnějšího muže Blbozemí, jako by byl vytesán z jednoho kusu krvavého prejtu, který se na domácích hradních zabijačkách vší silou cpe do střev.
Prezident byl, poživ jako vždy na večer litr, lékařským koncilem mu doporučený čistého lihu, v dobrém rozmaru. Jeho masitá tvář se usmívala tak, jako se usmívají tváře imperátorů, kteří jsou schopni mluvit, kdekoliv je postavíte, dlouhé hodiny spatra, chrlící přitom neuvěřitelná kvanta bonmotů, to jest, tvářila se zlomyslně a přitom náramně blbě (proto byl taky prezidentem Blbozemí).
„V internetových diskuzích se vyskytuje určité procento blbečků, já bych řekl, že devadesát devět procent,“ poučoval, hově si na latríně, svého Mluvčího, tichého, jemného a citlivého hocha, „tito blbečci nikdy nic nedokázali, proto podepisují petici za přetočení posledního dílu Hry o trůny, což je, pochopitelně, blbost, protože to, co nás spojuje, je příběh.
Není na světě nic silnějšího než můj příběh, ten nic nezastaví, ani blbečci z pražské žumpy ho neporazí.“
To řka, objevil se ve tváři Prezidenta typický jeho výraz, který mohl být docela tak dobře známkou té největší moudrosti, stejně jako blbosti.
Po těchto slovech stalo se ovšem něco zcela nečekaného.
Prezidentův Mluvčí, ten tichý, jemný a citlivý chlapec, který by nikdy nevkročil do bordelu, po těch slovech vyskočil od noh Prezidenta a držel v ruce nikoliv jako vždy mobil, kterým rozséval smrt a zkázu do řad blbečků, kteří kritizovali prezidenta, ale nádhernou, ručně vyrobenou břitvu z damascénské oceli, jejíž čepel se rovněž krvavě třpytila.
„Debilní senilní bolševiku, je třeba tě zabít!
Ideálně takovou zrůdu podřezat, nechat vykrvit a spálit!
Pokud se nelze jinak dovolat přetočení posledního dílu Hry o trůny, je nutné takové zlo vybíjet, a jeho nositelům uřezat hlavu a pálit sračky, co z nich zbudou, protože boj dobra se zlem má smysl v každé době!“ vykřikl nejtišeji, jak jen to šlo, aby neprobudil čínského draka, který spal, stočen do klubíčka, v katedrále sv. Víta, „já taky podepsal petici za přetočení posledního dílu Hry o trůny, protože to, co nás spojuje, je příběh!“
A jak řekl, tak i učinil. Než stačil Prezident zvednout svoji hůl, aby Mluvčího přetáhl, už se válel s podřezaným hrdlem na zemi, chroptě ve smrtelné křeči, dokazuje tak, že jestli je nějaké umírání odporné a opravdu hnusné, pak je to umírání podřezaných nejmocnějších mužů světa.
„Všichni jste blbečci!“ chroptěl Prezident, ale pomoci mu už nebylo.
„Teď jsem nejmocnější já!“ pomyslil si Mluvčí a bez otálení si sednul na uvolněnou latrínu.
Ale neseděl tam ani deset minut, když se objevili Mynář s Nejedlým, kteří měli jakési tušení, a proto se vydali za Prezidentem.
„Páni, to je nadělení!
Tolik krve nevejde se ani do prasete!“ spráskl tiše, aby neprobudil čínského draka, ruce Mynář, když uviděl Prezidenta v kaluži krvi.
„Podřezal jsem ho.
Moje postava prodělala na Hradě složitý vývoj. Od všehoschopného poskoka v prvních dílech, dopracoval jsem se až na latrínu nejmocnějšího muže v Blbozemí v díle posledním,“ vysvětloval Mluvčí.
„Hm, to je na blázinec,“ řekl Nejedlý šeptem, aby neprobudil čínského draka, a taky proto, aby ho Mluvčí neslyšel, dodávaje, „doběhnu tam, ať si pro něho přijedou. Znají mne tam, určitě mi uvěří.“
„Ne, to je na trestní oznámení,“ zašeptal Mynář, chytiv Nejedlého za rameno, „musíme utíkat, jak nejrychleji to jde, rovnou do Bartolomějské. Já mám kratší nohy než ty a taky jsem nehrál volejbal. Utíkej tam ty, tobě se bude líp přelézat Lennonova zeď na Kampě, já bych se na ni nevyškrábal.“
„Dobře, poběžím do Bartolomějské, snad to nedopadne jako s Babišem!“ přikývl Nejedlý a rozběhl se po špičkách, aby neprobudil čínského draka, do Bartolomějské.
Mynář chvíli chytře čekal, a když už byl Nejedlý v ohbí Nerudovy ulice, vytáhl nádherný, ručně kovaný oský nůž z pravé damascénské oceli, a na nic nečekaje, vrhl se na Mluvčího.
„Podřežu tě, protože to, co nás spojuje, je příběh!“ vykřikl co nejtišeji a skutečně mluvčího podřezal.
Když tak učinil, sedl si na latrínu, libuje si, že je nyní nejmocnějším mužem v Blbozemí.
Seděl na ni deset minut, když do místnosti vplula Alex s kuší v ruce.
„Alex, podívej!
Jsem teď nejmocnější muž v zemi!“ zvolal tiše, aby neprobudil čínského draka.
Ale Alex na něj namířila kuš a tiše, aby neprobudila čínského draka, mu nařídila: „Sundej si kalhoty!“
„Budeme mít zase sex?“ zasvítily Mynářovi oči.
„Ne, asi brzy zemřeš, nejsem rudá žena,“ řekla Alex a dodala, „všichni hrajeme o latríny, ale tvoje špinavá hra se už skončila.“
„Neblázni, Alex!
To, co nás spojuje je přece příběh. A pak, taky tě miluji, Alex!“ zvolal tiše Mynář, aby neprobudil čínského draka.
„Ale já tebe ne.
Milovala jsem tě jen první tři dny našeho vztahu,“ odpověděla Alex.
„A já tě vytáhl z té veřejnoprávní žumpy, kde jsi dělala prostitutku pražské kavárně!“ zabědoval tiše Mynář.
„Proto tě musím zabít, protože jsem pracovala v České televizi. To z mozku nevymyješ ani francovkou,“ odpověděla Alex a vystřelila z kuše.
Šíp probodl Mynářovu hruď a ten jen tiše zaúpěl, aby neprobudil čínského draka. Ale jeho snaha byla marná. Drnčivý zvuk povolené tětivy pronikl skrze všechny zdi a probudil čínského draka z jeho spánku.
„Kdo s čím zachází, tím taky schází, Alex!
Jednou veřejnoprávní kurva, navždy kurva!“ stačil zvolat ještě Mynář, káceje se z latríny k zemi, ale to už čínský drak jediným pohybem svého ocasu rozbořil půlku Hradu.
„Jejda, to je nadělení!
Drak se probudil!
To se mu budu muset postavit jako nejmocnější muž v zemi, ale abych se jím stal, musím usednout na latrínu!“ vykřikl Nejedlý, který se stačil vrátit z Bartolomějské, kde nepořídil, protože se tam všichni dívali na poslední díl Hry o trůny a sedl si na už značně nakloněnou a labilní latrínu.
Ale víc už mu dopřáno nebylo, protože drak začal chrlit ze své tlamy oheň miliardových čínských investic, kterým v jediném okamžiku všechno sežehl, Hrad i celé Blbozemí, z kterého udělal Mrtvozemí.
Ono, když se to tak vezme, byla vždy Čína o krok, nebo i dva napřed.
Papír, střelný prach, hedvábí, kompas, cenzura internetu, Huawei, sociální kredit, Tibet, umělá inteligence, všechny tyto užitečné a nezbytné věci přece pocházejí z Číny...
