Hamáček je na řízení ministerstva zahraničí jako dělaný

Řízení ministerstva zahraničí by klidně zvládl i takový Tomio Okamura, tak proč by to nemohl zvládnout kdokoliv?

            Osoby

            Hambáček, předseda vládní strany, ministr zahraničí

            Lidé, zástupci prostého lidu

            Míša, gramotný obyčejný člověk

            Náměstek, náměstek ministra zaahraničí

Na jevišti stojí hlouček lidí.

            LIDÉ: „Nejvyšší čas, abychom měli normální vládu! Copak to jde, takto vládnout zemi, makat bez důvěry?

A vůbec nejdůležitější je, aby byl ministr zahraničí řádný a čestný člověk.

            Kéž by to konečně dopadlo!“

            HAMBÁČEK vběhne na jeviště

HAMBÁČEK: „Lidi drazí, budu ministrem zahraničí!“

            LIDÉ: „To je báječné! Ale teď nám povězte, jak se vám to stalo. Moc nás to zajímá!“

            HAMBÁČEK: „Jak se mi to stalo? Tomu neuvěříte, protože jste staří a nevzdělaní.“

            LIDÉ: „Uvěříme! Jsou mezi námi i vzdělaní a mladí. Třeba tuhle Míša! Ten umí číst i psát. Řekni, Míšo!“

            MÍŠA: „To bych sem netahal, nebo to nedopadne! Ať nám tuhle Hambáček raději řekne, jak se stal ministrem zahraničí.“

            LIDÉ: „Ano, ano, kvůli tomu jsme vyšli do ulic. Abychom to zvěděli!“

            HAMBÁČEK: „Jmenoval mne prezident. Bum prásk, a bylo to!“

            LIDÉ: „Tebe, takovou nulu, že by pan prezident jmenoval? Nevěříme!“

            HAMBÁČEK: „Říkal jsem, že mi neuvěříte. Zeptejte se tuhle Míši, ten umí číst a psát.“

            MÍŠA: „To bych sem netahal, nebo to nedopadne. Raději řekni, proč námi pohrdáš?“

            HAMBÁČEK: „Pohrdám vámi, protože jste staří a nevzdělaní! Vždyť vy ani nevíte, že Hitler je gentleman, a nikdy to ani vědět nebudete!“

            LIDÉ: „A ty máš zase červené trenky! To chceš být diplomat? Míšo, řekni mu něco, ty umíš číst a psát.“

            MÍŠA: „To bych sem netahal, nebo to nedopadne. Raději mu dejme, lidi, přes hubu!“

            LIDÉ: „Máš pravdu, Míšo. Dejme mu přes hubu, vždyť je to papaláš.“

            HAMBÁČEK: „Ne jsem papaláš! Jsem demokrat. Sociální. Kategoricky vás žádám, abyste mi dali přes hubu!“
            LIDÉ: „Hele, on je asi opravdu demokrat! Tak to jdeme domů. S takovým si špinit ruce, škoda času.“

            Lidé odejdou z jeviště

            HAMBÁČEK: „Šli domů, to se hned pozná. Ulice jsou prázdné a moje myšlenky taky. Říká se, že na ministerstvu zahraničí straší Masarykův duch. Po nocích je slyšet, jak hraje na klavír. To jsem si na sebe upletl pěkný bič! Ale co!? Beneš byl taky ministrem zahraničí a nakonec se ještě zasloužil o republiku.

            Nebát se a nekrást!

            To j, oč tady běží!

            Když se nebudu bát a nebudu krást, co se mi může stát?

            A zahraniční politika je jako každá jiná, jen člověk na sebe musí trochu dbát.

Ráno se učesat a tak. Ještě dobře, že jsem to vzal!

Jen kdyby ty ulice nebyly tak prázdné!

Vypadá to jak u nás v Lidovém domě, všechno je takové mrtvé!

Ale vždyť já jsem v Lidovém domě!

A to všechno se mi jen zdálo!
            Fuj, žádný Míša, který umí číst a psát, neexistuje!

Jaká to úleva!

Kdyby na prezidenta sraly jen mouchy, bylo by to ještě dobré, ale víc už nesmím víc ani naznačit, nebo mě dají ve straně pod kuratelu.

Pane, bože, vždyť já už zase spím, a to všechno se mi zase jen zdá!

Ještě aby se mi tak ministerstvo zahraničí změnilo před očima na Strakovu akademii!

To bych zešílel hrůzou!

Ale vždyť já už jsem šílený!

Zešílel jsem ve spaní, už je to tak!

Teď se zvednu, půjdu třeba i světa kraj, a vypovím koaliční smlouvu.

Ano, vypovím a vypovím, i kdybych se měl z toho zbláznit!

Bože, ale vždyť já už se zbláznil, šel jsem na ministerstvo zahraničí místo Pocheho!

Ano, tak to začalo!

Ale já vím, co udělám!

Probudím se a všechno bude jinak, úplně jinak!

Jen počkejte, až se probudím! To se budete divit!

Jen si vzpomenout, jak se procitá ze spánku!

Ale já si vzpomenu, vždyť nejsem ještě tak blbý, jak vypadám!“

Aha, už vím!“

HAMBÁČEK se probudí a vidí, že sedí na ministerstvu zahraničí.

HAMBÁČEK: „Můj ty, bože! To je přece Černínský palác! Zřejmě jsem se opravdu probudil! Tak to si dám horkou koupel! Služebnictvo!“

Na jevišti se objeví muž v obleku.

NÁMĚSTEK: „Volal jste mne, pane?“

HAMBÁČEK: „Kdo jste?“

NÁMĚSTEK: „Váš náměstek, pane.“

HAMBÁČEK: „Opravdu?“

NÁMĚSTEK: „Opravdu, pane.“

HAMBÁČEK: „Politický, nebo ten druhý?“

NÁMĚSTEK: „Něco mezi, pane.“

HAMBÁČEK: „Podivnější odpověď jsem v životě neslyšel. Řekněte mi po pravdě, teče tady teplá voda?“

NÁMĚSTEK: „Teče, pane!“

HAMBÁČEK: „Připravte mi horkou lázeň!“

NÁMĚSTEK: „Ano, pane!“

Náměstek odběhne z jeviště

HAMBÁČEK: „Všechno špatné je pro něco dobré. Nakonec, jak se znám, se mi odtud ani nebude chtít od rozdělané práce. Ten chlápek, ten náměstek, vypadá, že dře jako kůň, ten všechno určitě odmaká za mě. Ještě, že jsme do té vlády šli.

Ale nezdá se mi to?

Sedím skutečně na ministerstvu zahraničí?

Musím se něčím praštit do hlavy a přesvědčit se!

Třeba touhle bustou Jana Masaryka.

Páni, ta je těžká, vůbec ji neuzdvihnu!

Snad není z plutonia!

Ba, že je!
Taková šílenost!“

Na jeviště vejdou muži vedení náměstkem

NÁMĚSTEK: „Tady je, pánové! Chtěl připravit horkou lázeň! Místo toho ale dostane studenou sprchu, o to už se jménem lidu postarám! Dejte ho do svěrací kazajky a odveďte!“

Muži v mžiku dají Hamáčka do svěrací kazajky a odvedou z jeviště

NÁMĚSTEK: „Byl to dobrý ministr zahraničí. Vůbec nejlepší, jaký kdy existoval. Jen kdyby tak nepohrdal námi, starými a nevzdělanými lidmi. Řekni sám, Míšo, ty přece umíš číst a psát!

No tak, slyšíš?

Pojď sem a řekni to pěkně nahlas!“

Na jeviště vejde Míša

MÍŠA: „To bych sem vůbec netahal, nebo to nedopadne. Politika je svinstvo, co bych vám dlouze vykládal, hlavně se dostat v průzkumech nad pět procent. Ale já už vám na to kašlu, já už vám blbce dělat nebudu!

Vracím vám své volební právo, nestojím o něj. Zvolte se klidně sami, kašlu vám na to, polibte mi prdel!“

Míša vystrčí na publikum zadek

NÁMĚSTEK: „Vždyť on má Míša vlastně pravdu. Já tady taky nikomu dělat blbce nebudu. Makat jak šroub a pak mě lidi, jako tady Míša, co umí číst a psát, kopnou do prdele!

Chlapi, jdeme do výroby, tady nás už nikdo nikdy neuvidí, ať tady voličům dělá ze sebe blbce někdo jiný!“

Náměstek mávne rukou a z jedné strany jeviště vyjde proud mužů v obleku, náměstek se postaví do jeho čela a vyjde z jeviště opačnou stranou, zatímco na jevišti se valí nepřetržitý proud mužů v oblecích