Jde do tuhého! Ta drzá babizna od vedle mluví o odsunu sudetských Němců. Proto nechávám pod článkem diskuzi, abyste mohli svobodně projevit svůj názor
„Špatných lidí je mnohem víc než lidí dobrých.
Vzato kolem a kolem, žádní dobří lidé takřka neexistují (a i ti, o kterých by snad dalo říct, že jsou dobří, jsou dobří proto, že jsou jen o málo lepší než ti ostatní).
Dobrý člověk, toť protimluv.
Jakýkoliv lidský charakter charakterizuje dokonalá špatnost, naprostá prohnilost a všemi lidskými myšlenkami prostupující smrdutost.
Ti lidé, kteří si přesto o sobě myslí, že jsou dobří, ti jsou vůbec nejzkaženější.
Jen tehdy člověk říká svatou pravdu, přiznává-li o sobě, že je člověkem skrz naskrz špatným.
Vše ostatní je jen ta nejsměšnější lež,“ meditoval jakýsi magor pár dní před fotbalovým zápasem, v němž Německo mělo bojovat ne o životní prostor kdesi na východě, ale toliko o holé přežití naděje na postup ze skupiny do dalších krvavých bojů na mistrovství světa, a tudíž i celého makrokosmu, ve fotbale.
Čert vezmi nějaké jalové úvahy o tom, že všichni lidé jsou špatní a dobrý člověk je jen chiméra a to i včetně subatomární dimenze našeho bytí.
Důležitější je něco úplně jiného, totiž jistá otázka, která se v tomto momentě sama nabízí.
Ta otázka zní takto: „Nebylo by bylo nanejvýš spravedlivé, myšleno z hlediska dějinného, nakolik se čas ještě nezhroutil, kdyby byli Němci odsunuti z Ruska domů, aniž by překročili práh osmifinále?
Rusko přece není Valhala, matrjošky nejsou valkýry, Stalin není Hitler, Putin není Merkel!“
Odpověď na tuto otázku je nejspíše zásadní instrukcí pro příští uspořádání Evropy, zvláště jejího středoevropského prostoru, který je, jak známo, dosti rušnou světelnou křižovatkou dějin, na níž mají dobře tři čtvrtiny aut německé motorové srdce, včetně českých škodovek.
Válka, která je v Evropě opět na spadnutí, neboť velký německý duch si po letech mrákotného mírového bezvědomí uvědomil sám sebe, je ovšem z hlediska čistě filosofického požehnáním, neboť udělá ze špatných lidí vlastence, a z dobrých lidí (kdyby ovšem skutečně existovali) zrádce národních zájmů.
Tak ostatně něco v tom, nebo přibližně shodném smyslu, pravil prezident Beneš, když před mnoha a mnoha lety jednoho dopoledne podepisoval své dekrety týkající se odsunu, zatímco za okny zpívali ptáci, kosi, drozdi i čermáčci: „Kdyby neexistovala dějinná spravedlnost, museli bychom se tvářit, že humanitní ideály, na nichž je vystavena existence našeho národa, jsou jen řeči někoho, kdo fičí na LSD nebo něčem podobném!“
Po těch slovech prezidenta budovatele přestal Jan Masaryk hrát na klavír, praviv: „Jestli myslíte otecka, nemějte strach. Ten už je víc jak sedm let po smrti a pes po něm ani neštěkne.“
Z čehož vyplývá, že i v pohnuté a zjitřené době, se zpravidla najde někdo, kdo dokáže říct rozumné slovo, zpravidla ovšem ten, od koho se to čeká nejméně.
