Iniciativa Ne základnám svolala pod heslem: „Pojďme
znovu do ulic!“ na 17. listopad demonstraci na Národní třídu. A aby toho nebylo
málo, budou celý den u památníku demokracie držet stráž aktivisté tohoto hnutí.
Nesouhlasit s výstavbou radaru je možné. Avšak stylizovat se do role
mluvčího „většiny občanů“ je minimálně pochybné a tvrdit, že je u nás ohrožena
demokracie, je neakceptovatelné.
Pravidla pro ratifikaci mezinárodních smluv jsou ústavně zakotveny. Fungují již více než 15 let. Za tu dobu nikomu nevadily. A dokonce bylo podle těchto pravidel za dobu existence České republiky, tedy od roku 1993, parlamentem celkem projednáno 596 mezinárodních smluv. Jenom v tomto volebním období to pak bylo 96. Ale najednou, když by dle těchto pravidel měly být přijaty „radarové smlouvy“, které se určité skupině lidí nelíbí, tak jsou tato pravidla, touto skupinou, označena za nedemokratická. Takové jednání nelze označit jinak než jako naprosto účelové.
Mluví-li protiradaroví aktivisté o potřebě ustanovit referendum, jakožto metodu projednání všech mezinárodních smluv, pak by měli jasně říci, jak by toto referendum mělo vypadat. S několika těmito aktivisty jsem měl tu čest a žádný z nich mi nebyl schopen zodpovědět otázku stran konkrétní podoby takovéhoto institutu. Nedozvěděl jsem se, jestli by byla vyžadována určitá volební účast. Nedozvěděl jsem se, zda by mělo být obligatorní, či nikoli. A nedozvěděl jsem se ani, jakou většinou by se v takovém referendu rozhodovalo. Byla-li by kupříkladu nutná absolutní většina, tj. nadpoloviční většina oprávněných voličů, pak by o výsledku téměř jistě rozhodovalo, to jak by byla formulována otázka, protože, při zvážení průměrné volební účasti a za předpokladu platnosti opačné možnosti v případě negativního vyjádření, by velmi pravděpodobně nebylo potřebné souhlasné většiny dosaženo.
Například by se mohlo stát toto. Bylo by vypsáno referendum s otázkou: „Jste proti ratifikaci Dohody mezi ČR a USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany?“ Uvažujme volební účast 60% oprávněných voličů, pro možnost „Ano” by hlasovalo, řekněme 75% voličů. Přepočteno na všechny oprávněné voliče to ale činí pouhých 45%. (0,75 x 60 = 45) To znamená: 45% Ano, 15% Ne, 40% Zdrželo se. Dohoda by tak byla ratifikována. Situace je v zásadě podobná, jako při zmatcích a dohadech během poslední prezidentské volby, kdy o způsobu volby (hlavně z důvodu absence stykového zákona) rozhodla formulace otázky předsedou sněmovny Vlčkem.
17. listopad je symbolem boje za svobodu a demokracii, boje proti nacismu a komunismu. Dnes máme to štěstí, že žijeme v demokratické a relativně svobodné zemi. Mají-li aktivisté pocit, že by mezinárodní smlouvy měly standardně být ratifikovány referendem, pak by měli vypracovat příslušné návrhy zákonů a to včetně dopadů na státní rozpočet, tedy na peníze nás všech. (Při současném počtu projednávaných mezinárodních smluv ročně, by se tyto náklady pohybovaly odhadem v řádech desítek miliard ročně.) Namísto toho svým jednáním, kdy de facto staví současný demokratický režim na roveň obou zmíněných totalitních režimů, plivou na hroby všech demokratů, kteří položili život v boji s těmito totalitními ideologiemi, aby se i takoví aktivisté mohli těšit svobodě a demokracii.
