Jiří Paroubek si v minulosti
velmi oblíbil takzvanou presumpci viny, tj. je-li politik obviněn, či do něčeho
zapleten, pak je automaticky vinen. Pokud se očistí, může se „vrátit“. Dokonce z
tohoto principu učinil jeden ze základních kamenů modernizace ČSSD. Kde však
zůstal tento princip v kauze křestu knihy Jiřího Paroubka?
Jak jsem již psal ve svém nedávném textu (viz. Takový (ne)normální křest Paroubkovy knihy), to, co se stalo v noci ze čtvrtka na pátek, není normální. Jiří Paroubek si může říkat, co chce, přesto je s celou touto kauzou spojen. Střelec a oběť přišli do styku na křtu jeho knihy. Celé to byla jeho akce. Neumím si představit, že by se něco podobného stalo na večírku Paroubkova idola Gerharda Schrödera nebo jiné z jeho model, Tonyho Blaira.
Umím si ale velmi dobře představit, jak by Jiří Paroubek reagoval, kdyby se něco podobného stalo na akci například Mirka Topolánka nebo Ivana Langera. To bychom slyšeli jedno prohlášení za druhým a krom toho by Jiří Paroubek, jak je jeho dobrým zvykem, zavalil média svými tiskovými zprávami a články. V průběhu této mediální hry by se dozajista objevily i nějaké ty „zaručené“ průzkumy veřejného mínění, pravděpodobně od „renomované“ agentury STEM. Všemi těmito kanály by nám bylo zdůrazňováno, že by měl být uplatněn princip presumpce viny, že je tento princip naprosto perfektní, že od doby, co jej Jiří Paroubek zavedl v ČSSD, je tato strana čistá jako lilie. Ale kde je presumpce viny, když jde o Jiřího Paroubka?
Děje se totiž něco naprosto odlišného. Namísto uplatnění principu presumpce viny se Jiří Paroubek snaží dokázat světu, že Ďurička vlastně ani neznal, že neměl žádnou kontrolu nad tím, kdo na jeho křest přijde, že tam vlastně mohl přijít kdokoli, a že je to sice lidská tragédie, ale že se v zásadě zas až tak moc nestalo. V tomto duchu pak lidé z volebního štábu ČSSD (jak by asi řekl Jiří Paroubek: agenti-přisluhovači :-) ) šíří mezi novináře několik let staré fotografie, na kterých je zachycen Bohumír Ďuričko s Václavem Klausem, respektive s Lucií Talmanovou. Pominu-li skutečnost, že to, že je někdo s někým na fotografii, ještě neznamená, že se tito lidé znají, dokazuje to pouze, že si ČSSD uvědomuje, že je až po krk v bahně morálního marasmu a zoufale se proto snaží, hodit špínu i na někoho jiného. Pokud mají pouze tyto dvě, navíc několik let staré, fotografie, tak spíše dokazují, že Ďuričko na ODS kontakty neměl. To, že si ČSSD, zejména ale Jiří Paroubek, uvědomují, že vše není v pořádku, je potvrzeno i tím, že Jiří Paroubek, jak prohlásil v nedělních Otázkách Václava Moravce, uvažoval o rezignaci.
Jiří Paroubek by měl být konzistentní, měl by se držet svého přesvědčení o správnosti principu presumpce viny a měl by odstoupit, nebo by měl veřejně přiznat, že je tento princip zvrácený a všem jeho „obětem“ se omluvit. Každopádně celá kauza střelby na Paroubkově večírku na rezignaci je. Politika je kruté řemeslo, stačí jediná chyba a výsledky mnohaletého úsilí jsou v troskách. Zdá se, že Jiří Paroubek se bude minimálně do krajských voleb „cukat“, a nedopadne-li v nich ČSSD dle očekávání, tj. nezvítězí-li, pak se Jiří Paroubek pravděpodobně, chtě nechtě, bude muset poroučet. Inu, kdo čím zachází, tím také schází.
