Snad každý dnes musel zaznamenat, že se dnes ve Sněmovně něco stalo, či
přesněji nestalo. Situace se zdá býti na první pohled nepřehledná,
budoucnost nejistá, příčiny neznámé.
Michal Šula, MF DNES
Co a kdo?
Stalo se to, že se Sněmovna oproti původní dohodě nerozpustila. A co více, hlasování o této věci se nedostalo ani na program. Proti původní dohodě se totiž postavila ČSSD, která ještě před několika málo dny, měsíci a roky požadovala volby v co možná nejbližším termínu, tím fakticky celou dohodu smetla ze stolu. Jako jeden muž se k socialistům přidali (jistě nezištně) komunisté, kteří se zdrželi, čímž návrh „zařízli“ sice latentně, ale zařízli. O posunutí předčasných voleb se jistou dobu snaží zelení a stejně tak je v zájmu nezařazených poslanců. Jejich hlasování proto nelze považovat za překvapivé.
ČSSD však porušila veškeré dohody a obrátila doslova o 180°.
Proč?
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Rozhodně totiž nelze věřit socialistům, že motivem jejich jednání byla analýza Parlamentního institutu. Ten došel k závěru, o němž mluvili již minulý čtvrtek zelení a ČSSD se jim tehdy i ústy Jiřího Paroubka vysmívala. O víkendu se tak muselo stát něco jiného. Co to mohlo být? Je dost dobře možné, že se vzbouřil socialistický poslanecký klub, který se Paroubkovi sice podařilo uklidnit, ale přes víkend se mohl zkonsolidovat a lépe zorganizovat k útoku na vlastního stranického předsedu. Taktéž je možné, že ČSSD s celou veřejností hrála hru. Od začátku mohl k dnešnímu obrácení směřovat. Pro tuto možnost svědčí zejména změny a přijatá opatření v socialistické kampani. Poslední možností je, že se Paroubek bál, že by mu listopadový termín voleb z důvodu výročí 20 let od konce komunistické totality volby prohrál. A teď k tomu podstatnému.
Důsledky?
1) Ohrožení naší pozice ve světě. Zahraniční diplomaté a investoři jsou zmatení. Vypadáme nepředvídatelně, neschopně a nespolehlivě. Zkrátka jako nějaká banánová republika, kde je všechno možné.
2) Prohloubení krize vládnutí. Překlenovací vláda pravděpodobně přestane být vládou překlenovací. Stane se pravděpodobně vládou do konce funkčního období. Avšak stále bez jasné souhlasné většiny ve Sněmovně. Bude tedy i nadále vládou slabou, která navíc bude muset řešit bytostně politické otázky, kterých měla být podle původní dohody ušetřena. Nová dohoda se nezdá býti pravděpodobná. Vláda tak zůstane na vodě. V časech ekonomické krize, kdy je více než kdy jindy potřeba silné vůdcovství (leadership) a stabilita, velice špatná zpráva pro Českou republiku.
3) Další znevěrohodnění Jiřího Paroubka. Ten opět prokázal, že nectí dohody. Závazky pro něj nic neznamenají. Můžeme mu věřit jeho předvolební sliby? Můžeme mu věřit, že to, co říká myslí vážně? Nemůžeme.
