Věci veřejné si s oblibou za své jméno doplňují přídomek strana přímé demokracie. Pravděpodobně proto, aby lidé vůbec věděli, že se jedná o politickou stranu a ne o spolek nudistů, či vyznavačů swingers party. Co je však nebezpečnější, program strany a chování jejich čelných představitelů je v mnoha ohledech extrémistické a antisystémové.
Veci verejne
Strana přichází s jakýmsi alternativním konceptem demokracie. Její program, který není ničím jiným než populismem středu, údajně vychází z přání voličů, které tito vyjádřili ve stranických referendech. Co ale když se vůle těchto voličů změní? To bude strana jedno funkční období prosazovat něco a v druhém funkčním období naprostý opak? A co názory jejich představitelů? Zákonodárci již nebudou vykonávat svůj mandát dle svého nejlepšího vědomí, svědomí a přesvědčení, ale budou jen pouhými loutkami v rukou někým manipulované a řízené masy?
Ve své rétorice pak strana bez jakýchkoli důkazů osočuje všechny své politické odpůrce, slovy svého předsedy Radka Johna, jako: zloděje a hajzly. Podobnými řečmi začínal i Benito Mussolini nebo, v jakési „soft verzi“, Juan Peron, či Hugo Chavéz. To, že samotné Věci veřejné mají problémy v účetnictví, John neřeší. Stejně jako neřeší ani to, že strana je prakticky závislá na penězích několika málo podnikatelů. Zejména pak na penězích Víta Bárty, majitele bezpečnostní agentury ABL a člena volebního štábu strany. Bárta je skutečným vládcem strany. Bez jeho peněz by si strana těžko mohla dovolit masivní volební kampaň.
Největším extrémistickým počinem této podivné strany však je zřízení hlídek Věcí veřejných. Jedná se o údajně dobrovolnické formace, které v uniformách nápadně připomínajících uniformy policie hlídkují v Praze. K řešení konkrétního problému si je může občan dokonce zavolat. Podobnost například s Národními gardami, které svého času (asi tak rok zpátky) zřizovala Národní strana je „čistě náhodná“. Co je na tom skandálního? Není přece možné, aby se strany ujímaly svévolně výkonu moci, aby suplovaly policii a zřizovaly polovojenské, či policejní oddíly. Rozdíl v právním postavení Hlídek VV a Národních gard totiž neexistuje.
Vybaví Věci veřejné „své policisty“ i zbraněmi? Nebo se tak již stalo? Co přijde příště? Soukromá armáda Radka Johna? To už jsme tady jednou zažili. Ano nemluvím o ničem jiném, než o komunistických Lidových milicích nebo nacistických Freikorpsech, Volkssturmech, či jednotkách SA a SS. Zdá se, že se můžeme utěšovat pouhou nadějí, že příslušníky Hlídek VV nejsou skuteční dobrovolníci, tedy všehoschopní fanatici, ale zaměstnanci Bártovy bezpečnostní agentury ABL.
