Tak nám dnes a celému světu bylo sděleno, že letošní Nobelovu cenu za
mír získal Barack Hussein Obama. Oficiální zdůvodnění tohoto kroku:
Cena je udělena za výjimečné úsilí o posílení světové diplomacie a
spolupráce mezi národy. Poloficiálně se pak mluví o tom, že cena
souvisí s Obamovou snahou zbavit svět jaderných zbraní. Neoficiálně se
lze domnívat, že udělení ceny je snahou zastavit Obmův prudký propad
popularity poté, co znárodnil např. GM, některé velké banky a další
důležité podniky a co započal revoluční reformu zdravotnictví.
Ať už tak, či onak. Je nekonečně nechutné, že Nobelovu cenu získal někdo, kdo je teprve na počátku své vrcholné dráhy, kdo ještě reálně nic „velkého“ neudělal. Nobelova cena za mír by měla být uznáním celoživotní aktivity s hmatatelnými výsledky a nikoli vyjádřením sympatií, politického postoje, či přesvědčení. Norský Nobelův výbor by se měl za své letošní rozhodnutí stydět, protože jím zneuctil všechny Nobelovy ceny míru udělené minulosti a letošní udílení proměnil ve frašku.
Navíc představa, že eliminací jaderných zbraní bude dosaženo míru je stejně naivní, jako domněnka, že se David Rath začne chovat slušně (i když i to je patrně nekonečně pravděpodobnější). Svět bez jaderných zbraní by byl světem velkého množství vleklých a krvavých ozbrojených konfliktů velkého rozsahu. Jsou to právě jaderné zbraně, které zvyšují pravděpodobnost mírového soužití mezi národy stejně jako obecnou stabilitu světa.
Kdyby kupříkladu nebyly Indie a Pákistán vyzbrojeny jadernými zbraněmi konflikt o Kašmír by již dávno přerostl z ojedinělých střetů do krvavé lázně nedozírných rozměrů. Jaderné zbraně (ať to možná někomu zní paradoxně) jsou primárně deterent, tzn. prostředek odstrašení. Státy je mají zpravidla proto, aby si ostatní státy dvakrát rozmyslely, zda na ně zaútočí. Nikoli proto, aby je reálně použily v ofenzivní válce.
Další význam jaderných zbraní spočívá mimo jiné i v tom, že jsou výrazně ekonomicky výhodnější než konvenční armáda. Pro nás konkrétně to tak znamená i to, že i díky jaderným zbraním v rukou našich spojenců v NATO (USA, Francie, Británie) bylo možné v ČR zrušit povinnou vojenskou službu.
Obamovo ocenění má však ještě jednu trhlinu. Obama se totiž snaží s Rusy dojednat snížení počtu hlavic a snad i nosičů. Na první pohled to zní pěkně (pacifisti jsou v sedmém nebi), ve skutečnosti však o nic zásadního nejde. Je totiž jedno, jestli mají USA a Rusko dohromady 15 000 hlavic nebo jen 1 500 (což představuje redukci o 90%!) v obou případech je totiž dané množství plně dostatečné pro několikanásobné zničení této planety.
Zásadním problémem, co se jaderných zbraní týče, nejsou tyto zbraně v rukou stabilních aktérů, ale v rukou jednotlivců, extrémistických skupin, či nestabilních států. V takovém případě totiž skutečně hrozí jejich reálné užití na civilním obyvatelstvu.
Ale zpět k Nobelovce. Je škoda, že se česká média nevěnují podrobněji otázce, kdo cenu ve skutečnosti uděluje. De facto tak totiž činí Norský parlament, který volí členy Norského Nobelova výboru. Při bližším pohledu na něj pochopíme mnohé. V Norsku vládne koalice socialistů, kryptokomunistů a environmentalistů. V pětičlenném Nobelově výboru tak „překvapivě“ najdeme bývalého socialistického premiéra Thorbjorna Jaglanda a bývalou ministryni Sissel Ronbeck za tutéž stranu. S nimi tvoří většinu Agot Valle, protijaderná aktivistka a poslankyně za Socialistickou levicovou stranu, koaličního to partnera norských socialistů. Do počtu jsou pak ve výboru dvě dámy, bývalá ministryně a vůdkyně norských konzervativců Kaci Kullmann Five a bývalá poslankyně za pokrokovou stranu Inger-Marie Ytterhorn.
Sice jsem si myslel, že poté, co Nobelovu cenu za mír získal terorista Arafat a šiřitel poplašných zpráv Gore, je možné vše. To, že jí však letos socialisté a kryptokomunisté dají Obamovi jsem opravdu nečekal. Možná tím ve skutečnosti chtěli ocenit jeho snahu o znárodnění amerického průmyslu. Anebo jsou pouze „obětí“ módní vlny obamománie. V tom případě by mě zajímalo, co přijde příště? Že by Obamovo svatořečení? A což takhle z něj rovnou udělat prezidenta zeměkoule?
