Tak jsem dnes sledoval na Primě diskusi
mezi ministrem Kocábem a předsedou KSČM Filipem. Lehká váha politického
amatéra proti těžké váze ostříleného harcovníka. Vojtěch Filip se
mistrně vykrucoval a Michael Kocáb se ho v podstatě snažil přesvědčit,
aby si komunisté změnili název. K čemu by to ale bylo?
idnes K ničemu. Respektive k ničemu dobrému. Protože pod slupkou nového jména by zůstala stále ta stejná partaj, stále ti stejní lidé, stále ten stejný program. Celkovou situaci by to jen zhoršilo. Komunistická strana by byla legitimizována. Přejmenované komunisty by socialisté uvítali s otevřenou náručí, jako své koaliční partnery. Mohli by si konečně přestat hrát na dodržování Bohumínského usnesení – , které na regionálních a místních úrovních stejně porušují – a vesele vládnout s přejmenovanými komunisty.
Chceme-li se zbavit komunistů a komunistické strany, nedosáhneme toho prostým – skoro bych řekl trapným – úředním zákazem nějaké strany. (Tak jak to bláhově požaduje například senátor Štětina.) Minimální možnou cestou je zbavit členy KSČM pasivního volebního práva. Tato metoda byla použita například několikrát v Turecku proti příslušníkům islámských stran. V podmínkách našeho právního řádu je však neproveditelná. Řešení tak je v nedohlednu. Proto zpět k ministru Kocábovi.
Kocáb komunisty přemlouval a i prosil, aby se stali „moderní levicovou stranou“. Přeje si snad náš lidsko-právní ministr, aby komunisté usedli ve vládě? Přeje si snad, aby se podíleli na chodu naší země? Buďme rádi, že se komunisti nereformovali, protože právě tato skutečnost nám umožňuje držet tuto extrémistickou stranu, která má na rukou krev milióny nevinných, na okraji politického spektra, což je pro tu nepříliš početnou skupinu skutečných sociálních demokratů dostatečný důvod nejít s komunisty do holportu.
Proč to ale Michael Kocáb dělá? Neumím si to vysvětlit jinak než jako appeasement. Chce být na komunisty hodný a doufá, že kdyby se náhodou dostali k moci, budou oni hodní na něho. Stejných chyb jsme v minulosti napáchali již víc než dost, neopakujme proto chybu appeasementu. Neexistuje hodný a zlý komunista, stejně jako neexistuje hodný a zlý nacista. Existují „jenom“ komunisté a „jenom“ nacisté. A před obojíma je třeba mít se maximálně na pozoru a nikoli jim nadbíhat a snažit se je usmířit. A kdo jiný než ministr pro lidská práva by si tohle měl uvědomovat? Ministra jako je pan Kocáb opravdu nepotřebujeme.
