Debata o případném zavedení školného postrádá jeden zcela zásadní rozměr. A sice rozměr morální. Základní otázka totiž nezní v duchu Hamletovského dilematu: „Mít či nemít školné?“ Nýbrž: „Kdo by měl platit za studium na vysoké škole?“
I takto podivně někteří smýšlejí. idnes.cz
Ať už se ve většině věcí shodneme s levicí nebo pravicí či jsme vřelými následovníky apoštolů víry v „nepolitickou politiku“, přímou demokracii či v korporativistický model státu, nemůžeme popřít, že vzdělání něco stojí. Vyučující na vysokých školách si pocit z dobře vykonaného díla na chleba nenamažou. Stejně tak musí někdo financovat vytápění, osvětlení, internet a celkově údržbu a provoz budov. A to nemluvím o nákladech na chod knihoven či na technické vybavení, které se zvláště u některých oborů může vyšplhat opravdu hodně vysoko. Zkrátka vzdělání je služba, která stojí peníze.
Máme tyto náklady hradit my všichni? Nebo má za čerpanou službu platit zákazník?
Když přijdeme do pekařství, abychom si koupili rohlík, nepřijde nám divné, že máme zaplatit. Přitom rohlík je základní potravinou. Bez jídla bychom zemřeli. Přesto drtivou většinu z nás nenapadne, že by za nás měl v pekařství platit stát. Přesněji, že bychom se na rohlíky měli skládat všichni. Stát totiž nemá jiné peníze než ty, které vybral od daňových poplatníků nebo si je půjčil jejich jménem. Přesto nejsme svědky toho, že bychom na ulici zakopávali o spoluobčany, kteří umřeli hlady. Sociální systém je schopen se dobře (dost možná až příliš dobře) postarat o ty, co na rohlíky nemají.
Když jde ale o školné, uvažujeme jinak. A to přesto, že princip je stejný. Možná si to ostatní studenti neuvědomují, ale já opravdu nechci, aby moje vzdělání financovali všichni. Rád si ho zaplatím sám. Rád si na něj vydělám, případně si vezmu půjčku. Je přece nemorální, aby se na moje vzdělání skládali i ti nejchudší. Jak můžeme jako vysokoškoláci chtít, aby naše vzdělání, službu, kterou čerpáme, financovali lidé, kteří se dnes a denně lopotí a odvádějí na daních přibližně třetinu svého výdělku? Jak můžeme chtít parazitovat na zbytku populace? Chtít to samozřejmě můžeme. Můžeme i křičet. Naše chování bude ale nemorální. Je to stejné, jako bychom chtěli, aby holohlaví přispívali lidem s vlasy na kadeřníka. Je to zkrátka nefér.
Vysokoškoláci vydělávají více
Navíc podíváme-li se data, zjistíme, že vysokoškoláci vydělávají výrazně více peněz než ostatní. Jak hovoří materiál zpracovaný Univerzitou Karlovou (konkrétně Střediskem vzdělávací politiky Pedagogické fakulty, viz zde): „Mzda osob s vysokoškolským nebo vyšším odborným vzděláním byla v ČR v roce 2009 v průměru již vyšší než 46 tisíc korun a tak o 66 % převýšila celostátní průměrnou mzdu.“
Vysoké školství je na navíc podfinancované. Platy vyučujících jsou nedůstojné. Technický stav učeben je mnohdy nevalný. Přístup k nejnovějším nástrojům a technologiím složitý. Více peněz by určitě prospělo. Neměli by se na tom začít více podílet ti, kteří službu spotřebovávají? Ti, kteří studiem na vysoké škole zvyšují svou konkurenceschopnost na trhu práce? Ti, kteří díky vysokoškolskému diplomu dosáhnou v budoucnu na vyšší platy? Měli. Bylo by to nanejvýš správné a morální.
