Demonstrace proti svobodným volbám

To jsme to dopracovali, chtělo by se říci. Před 21 lety jsme demonstrovali za svobodné volby, dneska demonstrujeme proti nim. Paušalizace sice nepřesná, ale do jisté míry symbolická. Asi si říkáte: „Co to mele? Kdeže se demonstrovalo proti svobodným volbám? U nás? Co je to za blbost?“ Pravda, možná jsem měl začít postupně od začátku. Tak tedy…

Hrdinný demonstrant s maskou. Že by se styděl?Autor: Lukáš Bíba, MF DNES

15. a 16. října proběhly demokratické a svobodné volby. Nikdo jejich výsledek nezpochybnil. V Praze zvítězila TOP09, většinu hlasů a ani mandátů však nezískala, chtěla-li tak obsadit funkci primátora, musela vést jednání s dalšími stranami a dohodnout se s nimi. Byla v tom však neúspěšná. A co se nestalo? Lidi jdou do ulic, div nezboří magistrát, řvou, vybíjí si svou frustraci a někteří z nich, například Olga Sommerová, vedou rádoby duchaplné řeči o tom, že vůle voličů byla jiná.

Nikoli, vůle voličů byla taková, jak ji vyjádřili ve volbách.

Co demonstrující vlastně chtějí? Nové volby? To se mají dělat nové volby pokaždé, když se části voličů nelíbí jejich výsledek?

Nebo snad chtějí, aby vznikla jiná koalice? A toho docílí tím, že budou části těch, se kterými by chtěli vládnout nadávat? Jak by taková spolupráce pak vypadala v praxi? A vůbec není to z jejich strany zcela scestná úvaha?

Demonstranti také s oblibou hovoří o úctě k voličům, kde je však jejich úcta k voličům ODS a ČSSD? Ano, TOP09 sice vyhrála volby, ale více lidí volilo ODS a ČSSD. Nemusí se nám to líbit, ale demokracie je postavena na volbách, a ne na diktátu ulice.

Z úst demonstrantů často slyšíme cosi o právu vítěze voleb vládnout. Kde ale dnešní demonstrující byli, když v květnu vyhrála volby ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem a skončila v opozici. Proč nedemonstrovali za to, aby se Jiří Paroubek stal premiérem?

Neslouží tak náhodou demonstrujícím řeči o právu vítěze jen jako zástěrka jejich vlastního pokrytectví a neschopnosti smířit se s výsledkem svobodné demokratické soutěže?

P.S. V roce 1935 vyhrála volby (na hlasy) Sudetoněmecká strana, Konrad Henlein se ale nestal premiérem, a taky se demonstrovalo.