Když jsem včera četl noviny, nestačil jsem se divit. Na
hrubosti, urážky a lži z úst pana poslance a hetmana Davida Ratha si
museli zvyknout, už i ti nejméně otrlí. Svým včerejším prohlášením však pan poslanec
a hejtman Rath jednoznačně prokázal, že dokáže klesnout ještě hlouběji.
Hospodářským novinám David Rath doslova sdělil: „Nejenom, že nebudeme párovat, ale my na ty dny můžeme dokonce svolávat mimořádné schůze.“ Když jsem to četl, nemohl jsem si nevzpomenout na Miroslava Sládka a jeho SPR-RSČ. Podobnost Davida Ratha a Miroslava Sládka je velmi zjevná a bylo o ní napsáno již mnoho, nebudu proto nosit dříví do lesa a spíše se pokusím vysvětlit v čem je tento Rathův výrok tak alarmující.
Když by něco podobného řekl Sládek nebo funkcionář KSČM, nebylo by se příliš čemu divit, a snad by to ani nestálo za řeč, možná ani za mávnutí ruky. Rozdíl mezi SRP-RSČ a KSČM na straně jedné a dnešní ČSSD na straně druhé, je v jejich postavení v politickém systému. SPR-RSČ byla a KSČM je stranou antisystémovou. Tj. stranou, která odmítá stávající systém, v systému se sice pohybuje, ale je v něm ostatními stranami, pro své extrémistické a s fundamenty systému neslučitelné názory, izolována. Snaží se proto stávající systém zničit a nahradit jej systémem zcela novým. Logicky nejlepší taktikou pro takovou stranu v demokratických podmínkách je nenáviděný systém (tj. v našem případě pluralitní demokracii) zdiskreditovat. Toho dosáhne, pokud se jí podaří systém znefunkčnit. Jak by ostatně mohl někdo věřit něčemu, co nefunguje?
ČSSD ovšem není antisystémovou stranou. Je stranou s výraznou vládní zkušeností. 8 let z necelých 16 let existence České republiky (tj. od 1. 1. 1993) byla stranou vládní, v letech 1996 až 1998 pak vládu tolerovala. Většinu dějin České republiky tak byla stranou, která se podílela na vládnutí. Na vládnutí se připravuje i v těchto dnech, doufá totiž, že vyhraje volby do PS PČR v roce 2010. A právě v tom je kámen úrazu celého Rathova výroku. Bude-li ČSSD v budoucnu opět stranou vládní, bude sama párování poslanců potřebovat. A jak se zachová ODS, které ČSSD párování odmítla? Proč by ODS měla v budoucnu párovat poslance ČSSD?
V budoucnu se tak může stát, že některý poslanec, či dokonce ministr bude na, z hlediska našich národních zájmů, důležitém jednání v cizině a bude muset svým kolegům říct, něco jako: „Nezlobte se prosím na mně, musím letět. Opozice svolala mimořádnou schůzi a můj hlas je potřebný ve Sněmovně, protože mě opozice odmítla vypárovat.“ Něco takového nutně vede k diskreditaci naší opozice, a mnohdy i celé naší země, v zahraničí a k paralýze naší zahraniční politiky. Něco takového je nevýhodné i pro opozici, protože až bude u vlády tak tyto stíny dolehnou i na ní.
Bez párování je tak práce exekutivy velmi ztížená. Je možné, že si je David Rath tohoto velmi dobře, a že doufá v krátkou paměť voličů, kteří zapomenou, že to byl on, kdo neslušné a hlavně nezodpovědné normy chování spoluvytvořil. Ve vládě pak bude David Rath proti podobným lumpárnám, podrazům a malicherným dětinskostem brojit. Podobné názorové veletoče mu nejsou totiž cizí, namátkou stačí zmínit, že v minulosti patřil k nejhlasitějším navrhovatelům zavedení poplatků ve zdravotnictví.
Velký obnovitel ČSSD, nyní důchodce z Vysočiny, Miloš Zeman poznamenal: „Republikán je v podstatě zdivočelý sociální demokrat.“ Zdá se, že dnes u sociálního demokrata Davida Ratha tento příměr platí v opačném gardu i bez onoho „zdivočelý“. I když je na zváženou, zda David Rath vůbec je sociální demokrat nebo jen politický oportunista a notorický převlíkač kabátů.
