Včera byla ve Vídni, v Dunajském parku, odhalena busta mnohonásobného vraha a teroristy. Této pocty se dostalo Ernestu „Che“ Guevarovi. Vedení vídeňské radnice se tak připojilo k módní vlně ikonizace tohoto bezskrupulózního člověka, jenž má na svědomí několik tisícovek (možná i desetitisícovek) lidských životů.
Odhalení sochy se zúčastnil i sociálně demokratický starosta Vídně Michael Häupl. Proti odhalení naopak protestovali pravostředoví lidovci a populističtí svobodní. Pan starosta Häupl při této příležitosti označil Guevaru za bojovníka proti hladu. Pan starosta, nebo jeho speechwriteři, by si měl propříště více nastudovat historii. Vyhnul by se tak podobným demagogickým blábolům. Ale zpět k módní ikonizaci tohoto vraha.
Podobiznu Guevary můžeme nalézt dnes a denně téměř na každém kroku. Nejčastějším místem výskytu jsou pravděpodobně různá trička, či mikiny. Majitelé těchto svrchníků tak nosí, mnohdy s neznalostí sobě vlastní, častěji však s hrdostí, na svých hrudích podobiznu tohoto vraha. A téměř nikomu to nepřijde divné. Nositele těchto obskurních triček a mikin lze nalézt dokonce i mezi mými spolužáky, studenty politologie. Něco takového považuji za naprosto neomluvitelné. Protože, minimálně ti by měli být s Guevarovými zločiny obeznámeni.
Dobrovolné nošení podobizny Guevary je stejné, jako kdyby si někdo oblékl triko, nebo mikinu s portrétem nacistického pohlavára, například Rudolfa Hesse. V obou případech se jedná o propagaci totalitárních hnutí. V jednom případě komunistického v případě druhém nacionálně socialistického. Jedno za osmnáct, druhé bez dvou za dvacet. Přístup veřejnosti a policie je však v těchto případech odlišný. Jedno je tolerováno, za druhé hrozí sociální ostrakizace. Takovýto přístup nelze snad označit jinak, než jako naprosto zvrácený. Obojí je totiž stejně zavrženíhodné a zločinné. Každý správný demokrat (i ten sociální) by se proto měl ze všech sil snažit přispět k tomu, aby se toto změnilo.
