Můj španělský chlap má srdce vyhřátý jižním sluncem. Jeho horký emoce mě už víc jak dva roky udržujou na levlu vztahovýho štěstí, a to i přesto, že se ke mě většinou dostane jen jejich virtuální odvar. Máme se rádi na dálku.
Všechno to začalo nevinnou hrou na maminku a tatínka. I love you mi vyznal ještě týž večer. Měla jsem radost, že je někdo taky tak naivně bezprostřední.
Následná setkání probíhala provoněná láskohormony. Budoucnost jsme naoko vyškrtli a přítomnost oblažovali zamilovanými dárečky. Tvořivost nám tryskala z poblouzněných srdcí. Po měsíci veselého dovádění jsem se na letišti v Seville ufňukaně mazlila se všemi vzpomínkami.
Vánoce v Česku mě přiškrtily tmou. Doma netekla teplá voda a venku mrzlo. Byla jsem pomatená láskou a v horečkách počítala kolik studených dnů zbývá přečkat v rodné hroudě.
Na tři krále letadlo navigované mou netrpělivostí bez újmy dosedlo do prosvětlené Sevilly a románek pokračoval. Několik dalších měsíců jsme strávili zachumlaní v zamilovaném oparu a rozhodli se, že náš vztah budeme udržovat i přes 3500 km, jež se mezi nás rozprostřela počátkem léta.
Tomuto našlápnutému příběhu s aspirací na životní telenovelu však začali škarohlídi věštit brzký konec. Přítel se prý v paralelním prostoru mojí nepřítomnosti nemravně poddává ukrutným nevěrám. Zjistila jsem, že někteří lidé mají nekonečnou fantazii, co se paranoidních vizí týče.
Jelikož jsem však blonďatě lehkomyslná a trpím chorobným optimismem, jejich sexy připomínky automaticky cejchuju slovem "blbost" a šťastně spočívám v naručí nekonečné naděje.
Ať se to daří i vám :-)!
