Nemám ráda sluníčko krčící se celej den kdesi u obzoru a nemám ráda mega šedivouna, kterej roztahuje svoje unavený pařáty přes celou moji náladu. Závidím medvědům, že můžou přes zimu spát a závidím lyžařům, že vyjedou do hor a spláchnou na bílý pláni celou svoji zimní tmu.
Čeká mě dvacet ošklivých dnů prosycených univerzitními výpary. Budu se učit spoustu blbostí a taky se dozvím pár zajímavých věcí. Moje paměť je konzumní příšera se zrychleným metabolismem. Nezáživné info, které ji donutím pojmout, vyprdne při zkoušce ven a mně zbude akorát to hov... Je to drzá samostatná jednotka, která kašle na potřeby pilné studentky a nejšikovnější neurony schopné dlouhodobé spolupráce rozprodává vzpomínkám typu "Veselé zážitky z dimenze Sen". Takhle drze se chová už odmalička. Převýchova je náročná a únavná, výsledky chabé. Doufám, že jednoho dne pochopí, že když se čte kniha do školy, je třeba si pamatovat nejen příběh, ale HLAVNĚ jména postav a detaily typu Kdo si oblékl šedou košili při výpravě do Nudova.
Letos ale tu potvoru donutím ke spolupráci! Když nepřistoupí na požadavky dobrovolně, vydřu to z ní násilím. Dvaadvacátýho má termín. Źádný líný odkládání, do tohohle data musí pozřít, natrávit a vyzvrátit sumu psycho informací. Dvaadvacátýho totiž letíííííííííííííííím! Letím do nebe! Konečně se dotknu toho schovanýho ušlápnutýho světla.
Setkání s osobní zhomtnělou dimenzí Sen proběhne v Lisabonu. Celá se těším. Na bílýho koně, špinavýho psa a kudrnatýho prince. Na pestrobarevné zážitky, které moje drzá paměť bezpečně uloží přímo do pošetilého srdce. A až zas příjdou šedivý mraky, vydlabe do jejich nudný fasády záznam veselý vzpomínky na jižního štěstí a já se budu samou láskou tetelit.
Ještě, že ji mám.
