Jak se mi vysmál mobil u státnic

Minulý týden mi krev zuřivě bublala adrenalínem. Nadledvinky se zlomyslně  daly do horlivé produkce těchle chemickejch sraček a neurotické tělo si zastarale frčelo na poplachové reakci.

Mezi myšlenkama na akademickou sebevraždu jsem srabsky upsala duši svého vaječníkového potencionálu katolickému bohu, ve kterého nevěřím. Jestli si moje nadržené zygoty někdy zašpásují se španělským bičíkovcem, budou pokřtěné v přezdobeném kostelíku pod nohama sádrové panenky Marie.

Tahle přesvatá španělská barbínka se mi líbí jen o trochu víc než její příbuzný německý trpaslík, ale smlouva je smlouva.

A moje  roztomilá babička se k ní modlívala.

Když jsem babičku viděla naposledy, vypadala jako malá pomačkaná panenka. Krásně se na mě usmívala, pokojná v náručí  znovunalezeného infantilního klidu. Její kulatý obličej připomínal oškubaného plyšového medvídka a obrovské brýle s kostěnýma obroučkama jí zvětšovaly sšedlé oči natolik, že by zahanbily i mrkací figurku Walta Disnee. Ukázala jsem jí rozkvetlé jaro na fotkách a nachystala večeři. Byla poslední.

Místo vzpomínek  a pláče jsem se pak zmateně nořila do učení.

V šibeničním termínu, dva dny před popravou mé nadupané bakalářky jsem zoufale blouznila nad kreditovými nedodělky a proklínala krutý vynález jménem multiple choice test.

Své velkolepé dílo jsem nakonec úspěšně obhájila. Zásadní podíl áčkového úspěchu přikládám růžovoučké PP prezentaci s infantilními obrázky, která očividně okouzlily dědečka profesora v komisi.

Státnice byly větší masakr. Přepracovaný mozek zahájil stávku a odmítal spolupracovat. Slovní zásoba se mi škodolibě smrskla  na psychologické pojmosloví. Připomínala jsem ubohý, zadírající se a hloupý stroječek.

Když začalo být trapně i mobilu v kapse, spustil svoji uhihňanou zvonivou melodii. Chichichichachacha. Za všeobecného veselí zkoušejících jsem se pomalu propadala na své ostudné trapodno.

Pobavení šéfové nakonec ocejchovali můj balanční výkon na hranici šílenosti vytouženými písmenky ze začátku abecedy. Blonďatě a ubrečeně jsem utekla smočit své nezasloužené štěstí ve vodkosvětě.

No a tady někde by měl být můj osobní bakalářský Happy End...

Jenže ještě není.

Ve čtvrtek mám další státnice.

Tak držte pěsti, budu ho potřebovat...abych si zase nezapomněla vypnout mobil.