Sedím tu s dřevnatou dásní a a na můj zánovní počítač sem tam ukápne umrtvělá slina.
Přitom to začalo tak slibně.Probudila jsem se sama od sebe už v sedm ráno. Srdce mi k rozcvičce zatlouklo zrychlenou píseň nervózního hypochondra a mozek dojíždějící poslední přípravnou vlnu na realitu se vzpamatovával z noční můry o sadistickém zubaři.
Vyštrachala jsem z pokladničky posledních třicet korun a jako černý pasažér docválala ke Svaté Anně. V útrobách téhle velebené dámy jsem se krátkozrace ztratila a nadávala na svoji děravou hlavu a brýle, které líně podřimovaly doma, na nočním stolku.
Na příjmu mě jako první vystresoval nesympatický strojek na poplatky, který zuřivě vyplivoval mnou nabízené drobáky. S rudými tvářemi jsem poprosila přísedící chlapíky o výměnu ubohých dvoukorun za větší mince. Strojek hamožrout se však nechtěl spokojit anis nabídnutou pětikorunou a nebýt nápomocné sestřičky, stála bych tam a házela mince doteď.
Do čekárny jsem dorazila se sedmiminutovým zpožděním a napružená sestřička na mě nenávistně ječela před nervózním publikem čekajícíh. Měla jsem co dělat, aby nikdo neuviděl ponížené slzy, které mi trapně vyskakovaly z očí.
Sotva jsem se uklidnila, čekal mě další šok. Před vstupem na operační sál (!) jsem musela zahodit svůj pruhovaný obleček a obléct se do zelenýho mundůru. Tenhle vakovitý pytel má promyšlený design se zavazováním hezky vzadu, takže se moje dobře vypolstrovaná prdel mohla drze vyvalovat ven při sebemenším pokusu o pohyb. Až na ni to všechno vypadalo děsivě seriózně.
Sestřička už se naštěstí dala do pohody. Nadšeně jsem zapomněla na náš rozpačitý úvodník a odvážně ji následovala do místosti se strašidelným názvem Operační sál.
Na sále mě položili pod velkou lampu a přikryli hadrama tak, abych nic neviděla. Mladej sympaťák do mě píchl anestetikum. Pak jsem si povídali a smáli se. Sympaťák trpělivě čekal, až se moje minidržka umrtví a přestane mlít.
Po deseti minutách veselé konverzace mě zničeho nic začal zuřivě píchat vidličkou do dásně. Přes mé hlasitém upozornění na to, že to fakt ještě stále bolí, se rozhodl přejít k akci a rychlým tahem mi vytrhl zub. No jo, profesionál. Zaskučela jsem naštvaně a ho potřísnila krví.
Při jízdě šalinou má zpomalená dáseň konečně začala dřevěnět, jazyk svrbět a ret upadat do letargie. Dolní půlka pravé části obličeje se dostala do anestetického rauše a pranic jí nezajímalo, že po ní stéká nemístná slina a znechucuje spolucestující.
Zvládla jsem to! Zvládnete to taky!
PS: Na českým zdravotnictví mě nejvíc štve, že mi už od dvanácti nikdo nedává obrázky za odvahu!!
