Jak jsem se rozcházela s panem D.

Tenhle osudovej chlápek o mně poprvé zavadil v mých deseti letech. Recitovala jem  na Wolkrově Prostějově hlubokomyslnou povídku O smutném slůněti. Pan D. mi nadšeně tlekal a spiklenecky se usmíval. Věděla jsem to. Ten chlap byl můj! !

Jenže ouha. Když jsem se s ním pokusila trochu serióněji zaflirtovat, přiběhla křičící maminka

"Na tohle seš ještě moc mladá!".

Zlostně jsem dupala nožičkama, ale energická sploditelka mě  odmítla vydat na pospas lásce. Se sklopenou hlavou jsem pár let vyčkávala na příchod svobody. A pak se to stalo.

S kamarádkou jsme se zrovna pokoušely ukrást nějaký zapraný podprsenky  v pofidérním secondhandu, když tu zaduněla znělka a z prastarýho rádia promluvil On.

"Dobrý den, jsem pan D. a hledám lásku. Tenhle večer pořádám konkurz na přítelkyni. Přijďte."

Utíkala jsem domů, navlíkla na sebe pruhovaný triko z druhý ruky a kalhoty po dědovi. Takhle se mu budu určitě líbit!

U něj doma byl už nával. Stovka slečen.

Na řadu jsem přišla jako poslední. "Do týdne ti pošlu obálku".

Poslal. Stálo tam :" Ano!"

V těle se mi zažehl endorfínovej mejdan a moje nálada se vyšplhala až k samotnýmu pánbíčkovi.

Několik let jsem pak s panem D. oslavovala život. Seznámil mě se spoustou jedinečnejch lidí. Všichni ti frajeři do něj byli hotový! Oddaně mu posluhovali  a zapomínali přitom na sebe.

Po nějakým čase jsem zjistila, že i já si lebedím spolknutá v jeho narcistním světě. Měl mě. A tak jsem ho požádala o ruku.

Poslal mě do prdele a řekl, že bychom mohli být kamarádi.

Tak jo.

Sbalila jsem  na truc pana P.  Připadal mi nudnej, ale sliboval mi klidnej a perspektivní život.     

Dál jsem koketovala s panem D. Dál jsem chtěla aby mě chtěl. Jako nevěstu.

Pan P. se zlobil. Nevěnovala jsem se mu. Pohrozil mi, že mě vyhodí. 

Vyhlásila jsem vztahovou pauzu a odjela do jižních pásem srovnat si to v hlavě. 

Tam ze mě sluníčko shovívavě vysosalo poslední dávku opojný touhy po kariéře slavný hérečky a já dala panu Divadlu  bezbolestný vale.

Pan Divadlo si toho arogantně nevšiml, zato pan Psychologie projevil shovívavý zájem o moji budoucnost. Pilně jsem se pustila do obcování s tímhle strejdou a už druhým rokem buduju vztah prosycený intelektuálními výpary.

A jen tak to nevzdám. Tohle bude láska až na věky věků!