Mam krasny novy kolo. Krasny novy kradeny kolo. Muj pritel zajel do vyprahly pofiderni ctvrti. V oloupanym baraku plnym vresticich prtat objevil tlustyho osmahlyho chlapika. Tenhle cernej obchodnik vytahl zpod chlupaty ruky rozvrzany kolo, mrkl na pritele tucnymi vicky a nenapadne zasmatral v jeho kapse. Sto euro.
Dalsi den se k memu milemu pokorne priplazilo svedomi. Otlouklo mu pedaly o hlavu a zacalo vrestet paranoidni pisnicku o garde policistu pidicich se po stribrnym starci s nefunkcnimi brzdami. Odvezli jsme ubohyho veterana do dilny. Pomoci spreje, samolepek a nekonecne trpelivosti se mi poderila dokonala plasticka operace. Z dosluhujiciho deduly se vyklubalo mrstny pruhovany hade. Muj transport do Tres Mil Viviendas. Do ctvrte, ve ktery bledy slecinky s nalakovanejma nehtama nemaji co delat. Do myho novyho pracovniho prostoru.
Moje byvala zamestnavatelka, u ktery jsem pred par roky slouzila, bohata dona maminka dvou vymydlenejch holcicek a majitelka rozlehlyho palace v luxusni ctvrti Sevilly se chyta za srdce: "Oli, jaky strach!" krici a lici mi hororove pripady ze svoji praxe stastni zalobkyne. O tom, jak neboheho finskeho mladicka touziciho dozvedet se neco vic o mistni ciganske kulture zavala jeho zvedavost az k otlucenym barakum Poligono Del Sur, kde ho vychytrali chlapici zavreli do sklepa a cekali, co jim severane za prodej lidskyho zvedavce nabidnou. O drogach, nozich u krku a dalsich mistnich delikatesach.
Jsem v Tres Mil a vim, co se tu obcas stane. Ztratila jsem se mezi odrenejma barakama. Nemam funkcni mobil a pred dvema hodinama jsem mela byt v sefove kancelari. Dve hodiny na kole dokola, dokola dokola. Ctyricet stupnu a smejici se gitanos. Krici na mne, ze jsem krasna a mne to vubec nevadi. Nalakovany nehty se lesknou, brzdy na mym frajerskym kole nefungujou a na romantickym miste plnym odpadku a prihlizejicich chlapku pada retez. JODER!
Po trihodinovym maratonu, s vypocenou dusi dorazim. Sef je vysmatej mladicek. Po spanelsku rozpustile mne da dve pusinky, rekne tri vety, do mapy nakresli kam mam dal jet a vypusti mne, nebohou rozmazlenou stredoevropanku, zpet do prasnyho mesta, ktery se stihlo rozpalit k padesatce.
Zitra prej zaciname. V osm rano se seznamim s desetiletejma divochama, ktery budu koordinovat k lepsim zitrkum. Matematika, spanelstina, bazen a moje neskonale blondate charisma ma presvecit tyto polodivoky mladata o uzasnych vyhodach poctivosti. Ja, na pruhovanym kole jako priklad mravnosti.
To jeste bude sranda.
