Vancouver. Kde leží bobr

Za mlhavé noci se může přihodit ledacos. Neprůhledný opar skryje i přikryje lásku, zločin i neštěstí. Někdo se z něho se štěstím vynoří, jiný se zanoří...

Rybári pod mostem Lions Gate možná ani nevedí,jaký poklad leží pod hladinou. Foto TBC

Od své oblíbené pozorovatelny ve Stanleyho parku u majáku na výběžku Brockton Point jsem se vydala po stezce Seawall Promanade, která obkružuje celý park, blíž k mostu Lions Gate. Je to krásná procházka s rozhledy na Severní a Západní Vancouver a Burrardovu zátoku, lemovaná lavičkami či loučkami k odpočinku. Na protějším břehu zátoky se tyčí hora Grouse Mountain, oblíbené zimní i letní středisko, ke kterému šplhá vzhůru nebeská lanovka, jedna z populárních vancouverských atrakcí.
Vlastně jdu od majáku k majáku, ale ten druhý, na Prospect Pointu, není mým cílem. Svůj cíl dokonce ani nevidím – a také neuvidím.  Jen postojím nad vodou a nechám si projít hlavou jednu velkou historii.
Cestou se zastavím u Dívky v neoprenu. Spousta lidí tvrdí, že to je mořská panna, ale podívejte se pozorně: vždyť má na čele brýle! Je z bronzu a sedí na kameni kousek od břehu. Líbí se mi, ale možná ještě víc se mi líbí „co je za tím“. Girl in Wet Suit je totiž dalším stvrzením mnohonárodnosti Vancouveru a Kanady vůbec, projevem uplatnění Evropanů a důkazem, že Kanaďan je tu Kanaďanem bez ohledu na to, odkud pochází: sochař Elek Imredy byl maďarský imigrant z Budapešti, který přišel do Vancouveru v roce 1957 po maďarské revoluci. K Dívce v neoprenu ho nepodnítila kodaňská mořská víla, inspirovalo ho obrovské bohatství nerostů a ropy v kanadských oceánských vodách, čekající na vytěžení.  Dívka „je symbolem našich aquanautů, kteří toto bohatství objeví,“ napsal sochař.
Zvolna a beze spěchu jsem se dostala až pod Lions Gate Bridge a k cíli své procházky. Pod hladinou tu leží vrak parníku Beaver, asi nejznámější a nejvýznamnější loď Společnosti Hudsonova zálivu a jeden z  kanadských národních symbolů. Ztroskotal 26. července 1888, kdy za mlhavé noci najel na mělčinu u Prospect Pointu.
Beaver postavili hlavně z dubového dřeva v anglickém Blackwallu pro Hudson Bay Company v roce 1836. Dvoustěžňová brigantina přeplula pod plachtami oceán a zamířila proti proudu řeky Columbia do přístavu Fort Vancouver (dnes Portland ve státě Washington), kde měla Hudson Bay svou základnu. Tam do lodě namontovali parní stroj a boční kolesa.
Beaver, vyzbrojený čtyřmi děly, sloužil sedmnáct let. Význam prvního kolesového parníku na západním pobřeží Severní Ameriky byl – kolosální. Stal se plovoucí obchodní stanicí, díky níž se i vzdálené pobřeží mohlo využívat pro obchod s kožešinami. Námořnictvo si ho najímalo k průzkumu pobřeží Britské Kolumbie, Američané si ho vypůjčili pro boj s indiány v Oregonu (zde se velmi osvědčila jeho děla, která indiány děsila), vozil i politiky.
Když ztroskotal, Vancouverští k němu chodili v neděli na pikniky – a domů si z lodě odnášeli suvenýry a pomalu ji tak rozebírali. Nebo rychle? Jistý Charles McCain odvezl na 500 kilogramů bronzových a měděných předmětů, které později proměnil na upomínkové mince, řetízky na klíče či různou bižuterii. Některé části se podařilo zachránit můžete je vidět ve Vancouverském námořním muzeu (Vancouver Maritime Museum ve Vanierově parku). V současnosti vrak slouží podvodním archeologům jako tréninkové místo.
O úsměvné historce z odhalení Dívky v neoprenu i dalších podrobnostech o slavném Bobrovi píšu ve své knížce Vzrušující Vancouver, víc o ní v jiném článku tady na iDnesu nebo na mém webu.