Posel špatných zpráv

Červené pískovcové útesy s malými odlehlými plážemi na jihovýchodním výběžku Ostrova prince Edwarda vypadají mírumilovně, ale jsem si jista, že zdání klame – kdyby je neomývaly nebezpečné vody, nestál by tady maják.

Tady zachytili volání Titaniku o pomoc

Tady, na Cape Bear, Medvědím mysu, zachytil radista volání o pomoc z Titaniku. Kousek od majáku stávala Marconiho bezdrátová stanice. Jako první na kanadské půdě zaznamenala tragickou informaci. A poslala ji dál do světa.
Vcházím do majáku se zvědavostí a možná i s trochou posvátné úcty. V majáku zřídili malé muzeum s replikou Marconiho stanice, s fotografiemi, dokumenty i modelem Titaniku.
Vylezla jsem na vrcholek dvanáctimetrového majáku. Stojí tady skoro 130 let. Stále slouží jako navigační bod pro lodě v průlivu, lampa bliká a při dobrých podmínkách je vidět až na vzdálenost 23 kilometrů. Dívám se ke břehům Nového Skotska. Až teprve za ním je širý Atlantik, kde Titanik našel svůj osud.
Opatrně zase slezu po schodech dolů. V pokladně sedí zrzavá pihatá Kanaďanka, asi patnáctiletá, a čte si časopis. Titanik ji vůbec nevzrušuje.

Více v článku na iDNES.cz Jak se leží na jediném lehátku z Titaniku a kde zachytili kód CQD SOS zde: http://cestovani.idnes.cz/po-stopach-titaniku-v-kanade-d1h-/kolem-sveta.aspx?c=A120412_155607_igsvet_tom
O Kanadě jsem napsala dvě knížky. Jmenují se Moje kouzelná Kanada a Vzrušující Vancouver a jsou k dostání v knihkupectví. Nebo si o ně napište přímo mně...