Vancouver. Až půjdete do parku

Nemůžete pominout, nebo, nedej bože, vyhnout se! Stanleyho parku, když jste ve Vancouveru. To by bylo, jako kdybyste při výletu do Prahy nezašli na Staroměstské náměstí. Stanleyho park je srdcem Vancouveru.

I když se to nezdá, pod Lions Gate Bridge se vejde.Foto TBC

Také je místem, kde vstřebáte podstatu Britské Kolumbie, když se sem náhodou dostanete jenom na pár dnů a nemáte příležitost vypravit se do pralesů, do divočiny, na moře či do moře, po indiánských stopách, na túru, na venkov nebo dokonce ani na pouť po barech spojenou s tlacháním s místními. Nebo když tu jste na olympiádě a pobíháte mezi sportovišti. Všechno, co jsem vyjmenovala, zvládnete ve Stanleyho parku.
Zkusila jsem pátrat po místě, o němž by se dotazovaní Vancouverští shodli, že právě ono je mezi mnoha zajímavými místy a atrakcemi Vancouveru to jediné, které za žádných okolností nelze minout. Bylo to obtížné. Nikdo totiž nechtěl vyslovit jenom jeden název. Většina dotazovaných, ať už přímo ve Vancouveru nebo později v Praze, prosazovala myšlenku, že v případě Vancouveru nejde o jedno místo, ale o celkový dojem tvořený spojením moře a okolních hor. Když jsem však neústupně trvala na detailech, každý z nich zmínil Stanleyho park.
Nejraději mám výběžek s majákem Brockton Point, kde je stále na co se dívat. V létě třeba na ohromné oceánské lodě vyplouvající k Aljašce, na Havaj nebo do San Franciska. Otočím-li se trochu k východu, vidím vancouverský přístav. Přímo před sebou mám Severní Vancouver s panoramatem jeho věžáků, a navazující Západní Vancouver; vzpomínám, jak jsem se v Severním Vancouveru procházela po břehu a pozorovala dovádějící tuleně. Za městy se zvedají hory North Shore Mountains; jejich součástí je i hora Cypress, dějiště některých olympijských soutěží.
Nejvíc času jsem tu ale strávila obrácená k západu. Tam se přes Burrardovu zátoku nese Lions Gate Bridge, most Lví brána. Oficiálně se jmenuje First Narrow Bridge, protože překlenuje první úžinu Burrardovy zátoky (narrow – anglicky úžina), a název Lví odkazuje k horským vrcholkům zvaným Lions.
Přes most vede nejkratší cesta z downtownu do Severního Vancouveru a potom dál do Whistleru, kde se odehrávají některé olympijské lyžařské  disciplíny.
Most dlouhý 1 823 metrů je zavěšený na stožárech vysokých 111 metrů. Hlavní oblouk má rozpětí 473 metrů. Lodě mají k dispozici 61 metrů na výšku, do té se musejí vejít. Vždycky se znovu a znovu divím, když se k němu sunou monstra vysoká desítky metrů: vypadají, že most smetou. Samozřejmě ho nezboří, ale je to vzrušující pohled, i když víte, že určitě zdárně podplují.
Po mostě vedou tři pruhy, směr v prostředním se mění podle potřeby. Provoz tu je ďábelský, denně až 70 000 vozů. Kdykoliv jsem přes něj jela autem, proud mě nutil necourat se, ale přesto jsem si vždycky našla pár okamžiků, abych se mohla podívat na downtown. Pokaždé to je působivý obrázek a dvojnásob v podvečer, kdy je město osvětlené.
Myšlenkou vybudovat most právě tady se zabývali vizionáři už koncem 19. století, jenomže odpůrců bylo víc. Báli se, že by stavba zničila Stanleyho park nebo zkomplikovala lodím cestu do přístavu. Těch, kdo chápali, že má-li se severní pobřeží rozvíjet, je třeba most postavit, přibývalo, až se stavbu podařilo prosadit obchodníkovi a jasnozřivci Alfredu Taylorovi. Předvídal možnosti severního pobřeží jako rezidenční čtvrti a v duchu viděl na svazích obytné domy, na jejichž terasách budou posedávat či postávat dobře situovaní majitelé a kochat se pohledem na město. Proto se léta vytrvale dohadoval s vládními a přístavními činiteli o vhodnosti a podobě mostu. Most byl nakonec postaven a 14. listopadu 1938 otevřen pro veřejnost. Ve své době byl Lions Gate nejdelším visutým mostem v celém britském impériu. Když Alfred Taylor v roce 1945 umíral, přál si, aby byl jeho popel rozprášen z Lions Gate Bridge. A tak se i stalo.
Lions Gate Bridge je most delikátní krásy a pro mě spouštěč vzpomínek na Vancouver. Historie jeho vzniku je barvitá a mísí se s pivovarnickou rodinou Guinnessů. Popsala jsem ji v kapitole o Stanleyho parku ve své knížce Vzrušující Vancouver, která je k dostání v knihkupectví nebo u mě na webu. Víc o knížce i o Vancouveru v dalších článcích mého blogu zde na iDnesu.