Rembrandtovy koule

Vzrušení má mnoho podob a u většiny z nás, ne-li všech, tohle slovo hned asociuje sex.

Rembrandt, Autoportrét, 1639© Albertina, Vienna

V druhém sledu dojde na další požitky. Když se záměrně vydáte za určitým cílem, byť to je cíl kulturní, pak je vzrušení pochopitelné a když třeba výstava naplní očekávání, pak je na místě.

Přiznávám, zvolila jsem provokativní titulek, ale úžasně vystihuje sílu toho, co uvidíte ve čtvrtém sále nové vídeňské výstavy Rembrandtova doba. Protože Rembrandt žil a tvořil tak, že na něho sedí jadrná valašská charakteristika chlapáka se vším všudy. Prostě "měl koule", po všech stránkách: podle mnoha historiků umění je největší malíř všech dob. Podle životopisných dat to uměl pěkně roztočit a například jeho vášeň pro umělecké předměty, mnohdy zcela slepá, ho zruinovala. Ale obrazy a grafiky dělal fantastické.

Vídeňská výstava není Rembrandtova, ale o malířích jeho doby. Rembrandt čeká ve čtvrté místnosti a chytí vás do tenat v prvním okamžiku, kdy mu pohlédnete do očí. Doslova: přímo proti dveřím visí jeho autoportrét z roku 1655 (je i na plakátu k výstavě), vpravo pak známý portrét usmívající se Saskie.

Jděte však vlevo a začněte malým leptem, autoportrétem z roku 1639. Grafika velká sotva jako ženská dlaň i s prsty je strhující. Rembrandt ji vytvořil v roce, kdy mu začalo šťastné a bohaté životní období.  Se Saskií se usadili ve vlastním vznešeném domě, který zaplnil množstvím uměleckých děl, oba se honosně oblékali a vedli velkopanský až marnotratný život. Podívejte se mu na oči: je v nich zvědavost, ironie i výzva; jakoby říkal „copak jste zač, čím mě můžete oblažit?“. Mohl si ten pohled dovolit, už byl slavný. Za jeho pátravým pohledem vidím i skrytou vášnivost, posedlost životem, poživačnost a náruživost, slídící po radostech, jež žití nabízí. Zároveň však už v jeho tehdy třiatřicetiletých očích vnímám i stín únavy a poznání, že život není peříčko. V uplynulých letech mu například zemřely dvě děti.  Ale je to tvář muže, který má ještě mnohé před sebou a hodně toho očekává.

Pak se vraťte k uvítací olejomalbě. Rembrandtovi je na tomto autoportrétu čtyřicet devět let. Saskia už je třináct let mrtvá. Rembrandt má velké finanční potíže, do kterých ho dostalo až nezkrotné nakupování uměleckých předmětů často nevalné ceny a nízké částky, které dostával za své obrazy: výrazná osobitost jeho techniky i výrazu byla v té době pro kupující čím dál méně přijatelná. Je to tvář starého muže – ale v očích stále má onu zvídavost, ještě pořád v nich čtu očekávání a výzvu, jakoby říkal „tak co, živote, pěkně mi zatápíš, ale čekám, že mě ještě oblažíš“.  Malba na desce z ořešáku je mírně popraskaná , podívejte se hodně zblízka, smí se to. A všimněte si, že ani sobě, ani vedlejší Saskii, kterou velmi miloval, nepřidává na kráse. Spíš se dá říct, že oba namaloval s brutálním realismem.

Najdete tady ještě několik dalších Rembrandtových obrazů, převažují však grafiky a kresby. Rembrandt po sobě zanechal asi 800 obrazů, téměř 400 grafických listů a na 2000 kreseb.  Každý list vystavený v Albertině  v sobě nese jeho výjimečnost: podívejte se třeba na Krajinu se třemi stromy, drobnou grafičku z roku 1643 s dramatickou oblohou: je jako magnet, člověk u ní musí stát, dívá se na ni a přitom se ztrácí současnosti a propadá se kamsi do „rembrandtova“…
Visí tu i slavný takzvaný Stozlatkový list, mistrovský lept Kristus uzdravuje nemocné: svůj přídomek dostal proto, že byl prodán za astronomickou sumu sto zlatých několik let po svém vzniku. Rembrandt vytvářel vlastní autorské lepty, zatímco mnozí jeho současníci spoléhali na dovednost profesionálních rytců, kterým předávali své nákresy; i proto jsou Rembrandtovy grafiky tak cenné.

Výstava představuje téměř 200 vynikajících děl 70 autorů. Kromě Rembrandta spatříte například námořní výjevy Salomona van Ruisdaela, venkovské žánrovky Adriaena van Ostadea, který tak rád maloval hospodské rvačky, krajiny Jana van Goyena nebo bohatou kolekci zátiší a sál plný lesních motivů. 
Trvá do 21. června.   

Když už budete v Albertině, zajděte do patra na výstavu Od Moneta k Picassovi ze soukromé sbírky Rity a Herberta Batlinerových, která je do Albertiny dlouhodobě zapůjčená a postupně se vystavuje. V tomto souboru uvidíte několik skvělých impresionistických obrazů (Monet, Cézanne, Signac), fauvisty a expresionisty, ruskou avantgardu i tři skvostná Kupkova plátna. 
Koná se do 15. května.

Albertina je otevřena denně 10 až 18 hod., středa do 21 hodin, vstupné 9,50 eura.
O výstavy podobné jako Rembrandtova doba bývá ve Vídni velký zájem, který vede k frontám na vstupenky. Proto doporučuji koupit si je přes internet (www.albertina.at), hned je můžete i vytisknout a vyhnete se čekání. Nejlepší je přijít do Albertiny hned v deset ráno.

Albertinu najdete v centru Vídně, stojí vlevo za Operou. Popis, jak se k ní dostat a informace o možnostech parkování rovněž na stránkách Albertiny; nejjednodušší metrem, stanice Karlsplatz, vyjeďte z podchodu východem označeným Oper (Opera).