Nejprve ohromil mě. Pak vyděsil, protože mě ještě čekalo několik pochůzek po městě a vláčet kytku přesahují rozměry tří růží a vážící asi tak dvě kila po pražských ulicích není procházka květinovou zahrádkou. Ale pak už jsem se jenom bavila.
Začalo to hned v kavárně, kde jsme seděli já, kytka a dárce. Zatímco jsme popíjeli kávu a klábosili, kolemjdoucí vráželi do sloupu, zakopávali o vlastní nohy, bourali s kolemjdoucími a padali ze schodů. Když člověk nekouká dopředu, ale dozadu, může sejít z cesty...
Nejvíc líto mi bylo dvou dam. Prošly kolem v rozmezí pěti minut. První držela svou kytku v ruce, druhé visela z kabelky – ani kdyby nablízku neležel můj pugét, jejich kytky byly umolousané služtičky. A jestli to jejich majitelky do té doby nenapadlo, tak když prošly kolem nás (a obě se vzápětí srazily s protijdoucím), bylo to jasné i jim.
Potom jsme šly s kytkou do ulic. Pronesla se a vyžadovala péči jako mimino, abych ji neumačkala a nepolámala. Zatáčky s ní byly tak trochu jako manévry a vejít do dveří vyžadovalo velkou zručnost, ale zvládaly jsme to.
Nesla jsem si ji hrdě a byla na ni pyšná. Vykračovala jsem si jako pávice a usmívala se. Kytka přitahovala pozornost jako tahitská perla. Všiml si jí téměř každý, koho jsem míjela – a že bylo na Příkopech ve tři odpoledne lidí!
Bavila jsem se: obvykle vytřeštili oči na kytku, pak se podívali na mě – co to je za exota, s takovým pugétem? Často následoval úsměv a s mnoha kolemjdoucími jsme navázali kratičké vizuální spojenectví a květinový minivztah. Co je zač, říkali si nejspíš. Že má takovou kytku... A kdopak jí ji asi dal? A kde ji vzal? Kde ji sehnal?
Dva pánové měli zájem družit se skrzevá kytku. Řidič na přechodu nejen zastavil, ale ještě flirtoval. Japonci si mě fotili. Skupinka Němců se začala s očima upřenýma na kytku o něčem vášnivě dohadovat. Paní na eskalátoru se nad pugétem rozplývala a vřele jsme spolu pohovořily. Dáma, které jsem v metru málem vypíchla oči dlouhými větvičkami přesahujícími lilie, velkoryse konverzovala o liliích v královských sklenících v Kodani.
Netušila jsem, jak vlivná může být kytka. Nejlepší na ní bylo to, že mi dělala doma společnost déle než dva týdny. Moc milou společnost.
Tuhle kytku vázala Katka Stočesová. TA Katka Stočesová.
