Církevní restituce a povodně

Jak to se to rýmuje? Dosud odváděli finanance z naší země ven zahraniční vlastníci podniků u nás a majitelé nadnárodních společností. Nyní, po schválení restitucí, budou ještě církve odvádět zisky do Vatikánu.

Dívám se na televizní zpravodajství o povodních a je mi jasné, že pro postižené lidi se ve státním rozpočtu moc peněz nenajde již dnes. Po vrácení majetku a vyplácení církevních restitucí nebude již kde brát. Naštěstí dosud funguje lidská solidarita, ale i ta má své meze. Lidé mají jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou. Již šesté čtvrtletí ekonomika klesá a s ní i příjmy.

Dáme-li majetek do správy církvím, nezbyde nám než doufat, že Bůh k nám bude milostiv a dodrží svůj slib, že na lidstvo již nikdy nesešle potopu. Záplavám se ale asi nevyhneme, protože si nevážíme přírody.

Zlikvidovali jsme hovězí dobytek, který žral trávu. Tráva na loukách zadržovala vodu v krajině. Místo luk máme golfová hřiště a kolem obydlí anglické trávníky s povrchem ubitým koly sekaček. Vepřové většinou dovážíme a tak nepotřebujeme pěstovat okopaniny. Stejně bychom pro ně neměli žádný hnůj. 

Naše země, oplývající mlékem a strdím se dusí pod monokulturami, které navyžadují zásahy pro udržení humusu  v půdě. Jedině humózní ornice je schopna nasávat dešťovou vodu. Vyčerpaná a udusaná pole nám to vrací. Nedáme jim co potřebují a za to dostaneme od nich, co nepotřebujeme my. Bahno v ulicích.