a ještě jedno Aneb, možná na druhou. Tedy: Aneb malá slavičí glosa k překvapivém výsledku Českého slavíka 2016, ale možná to nebylo až tak překvapující.
Co mají ti dva společného? Jeden je více profláknutější než ten druhý. Jeden je spíše komerční a druhý komerční být ani nemůže, protože ho v komerčních rádiích nebo televizích nenajdete. Jeden evidentně zpívat umí, u druhého se krásného hlasu, který byste od písničky čekali, nedočkáte. Našlo by se nejspíše mnohem více věcí, které je rozděluje a odlišuje, ale v jednu věc mají společnou.
Klus se vážněji dostal do povědomí když v roce 2011 vyskočil na druhou příčku v anketě Český slavík, ve stejném roce vydal album Racek, na které byla píseň Pánubohudooken. Ta se v roce 2012 stala určitým „protest songem“, když v ní posluchači spatřovali přesný obraz aktuální politické situace, Klus byl v té samé anketě za tuto píseň oceněn za nejposlouchanější skladu rádia, možná i právě díky tomuto úspěšnému songu Klus na konci roku vyhrál anketu Český slavík před neotřesitelným Karlem Gottem.
U v té době už ale sám Klus při přebírání ceny řekl, že tuto píseň napsal již před několika lety, poprvé ji zazpíval právě na předávání cen před rokem a ze dne na den se z něj stal „pseudohrdina“. Sám řekl, že šlo jen o píseň a naše doba je dobrá. Sám si možná uvědomil, že touto písní se začala jeho kariéra sice velmi slibně rozjíždět, ale možná ne chtěným směrem. Přece jen Tomáš Klus je písničkář a jeho písně jsou pro široké publikum, kteří mají rádi líbivou hudbu a na textu příliš nesejde, když je dobrý o to lépe.
Klus následující tři roky velmi dobře sekundoval Karlovi Gottovi, stáhl se však více do ústraní a spíš než jeho poetické řeči při přebírání cen jsme mohli spíše vidět jeho zdravice, když do sálu nedorazil.
Už v roce 2015 se na třetí místo dostal v té samé anketě jiný Tomáš, Tomáš Ortel, který se odněkud ze čtvrté desítky z loňského roku dostal na bednu. Získal jen o několik stovek méně hlasů než Klus, ale co hlavně, nikdo nevěděl, kdo to je, nebo aspoň ze v sálu přítomných. I jeho skupina Ortel byla oceněna, dokonce ještě jednu příčku přidala a stala se druhou nejlepší skupinou a nechybělo ani moc, aby se stala nejlepší skupinou.
V roce 2016 skupina Ortel zopakovala své stříbrné umístění a návdavkem i samotný Tomáš Ortel získal stříbrno mezi zpěváky. Vyhlášení v roce 2015 musel Ortel strpět spíše udivený potlesk přítomných, v roce 2016 si Ortel šel pro ocenění již za většího potlesku, ale také za pískotu a jak se ukázalo i odchodů ze sálu některých přítomných.
A tady se dostaneme k oné společné věci Ortela a Kluse. Ortel pochopil a můžeme si jen domýšlet, zda to tak bylo nebo ne, že věčně nespokojený český národ, slyší na české texty, protože jim rozumí. To, že se českému publiku líbí hudba je fakt, ale také se většině českého publika líbí hudba, které v textu nerozumí a možná kdyby text znala, tak se už tak líbit nebude.
Ortel správně vycítil pověstnou věčnou českou nespokojenost s kde čím, využil toho, co využívají i politici při aktuální mezinárodní situace, přidal osvědčená témata a ejhle nový „pseudohrdina“ je na světě, jenže ač Klus jim možná byl nerad, protože mu skutečně šlo o hudbu, Ortel čistě populisticky využívá své příležitosti a daného tématu, když už mu nebyl nadělej příliš velký talent pěvecký, protože co záleží na hlase, vždyť je všeobecné známo, že čím více se odkláníme od komerčního proudu do jiných zákoutí hudby, zpěv není až tak podstatný.
Nebylo by zvláštností, kdyby Ortel v příštím roce anketu vyhrál. Stačilo by navštívit další speciální pódia, kam je některými zván, právě před občany, kteří nespokojeni jsou, to by mu mohlo nasbírat více bodů do hlasování a v kombinaci se skomírajícím Českým slavíkem – vždyť počet hlasů pro vítězného Karla Gotta oproti loňskému roku klesl o polovinu – a pevnou voličskou základnou Ortela – oproti roku 2015 získal v tomto ročníku jen o pár desítek méně hlasů - by se nebylo čemu ani divit.
Musíme se asi smířit nejen s tím, že pro tuto anketu už není nejdůležitější zpěv a talent, ale musíme se smířit i s Ortelem, který to vycítil. Zkusíme si počkat na hudební ceny Anděl, jestli i tam akademiky neuchvátí Tomáš Ortel.
