Tak boj začal nanovo. Podle mnohých bolševický zákaz, co zasahuje do práv občanů a reguluje svobodné podnikání. Je tomu skutečně tak? Jak by vypadal či vypadá zákaz jinde, a co přinesl? Podívejme se na to podobněji.
Češi, národ kuřáků
Jo jsme národem kuřáků a pokaždé, když se sem vracím, tak mě to jenom utvrdí. Máme nejvíce kuřáků do 18 let v Evropě. Zákaz kouření na nástupištích, zastávkách atd. je více jak polovině kuřáků vyloženě pro smích. Vajgly, kam se člověk podívá. A to je největší problém. Anglie, Estonsko, Irsko, Francie atd. tam se mi nikdy nestalo, že by kuřák šel uprostřed nástupiště na vlak a kouřil. Prostě tam je to asi nepředstavitelné nebo pokuty jsou pro kuřáka likvidační. Nejvíce mě ale vždycky dostanou rodiče. Malé dítě či miminko a matka kuřačka, co mu s cigárem upravuje peřinku. Jsem asi divný, ale tohle bych trestal snad nejpřísněji. O to smutnější je fakt, že prodejny cigaret a trafiky, co žijí z prodeje dětem, tam nedostávají likvidační pokuty. Nedostávají v podstatě nic. Pak jdete po ulici města a děcko, co sotva vylezlo základku, hulí jedno cígo za druhý. Ano, v 15 jsem také kouřil. To naprosto nepopírám. Byl jsem tupec, kouřila polovina třídy a bylo to „moderní“. Kouřit přestala většina do 20. Další dva přestali, když se jim narodili děti. Ale když jsem slyšel patnáctiletou ségru od kámoše, že kouří dvě krabky denně a to ještě kouří málo, tak mě trefilo. Dříve mi přišlo, že kouření a cigarety měly v sobě nějakou tu noblesu. Jak vídáme ve starých filmech z 30. let, tak to mělo něco do sebe. Kouřila střední a vyšší třída. Teď je to přesně opačně. Hulící bezďáci, nižší třída obyvatelstva, dávkaři a děti.
Chci se najíst bez kouře
Ale co mi v ČR připadá naprosto zvláštní je kouření při jídle. Zaprvé jako bývalý kuřák vím, že cigarety naprosto ničí chutě. Všechno pak chutná divně a hrozně. O to více je nepochopitelné, když si někdo zapálí u oběda. A většinou i tehdy, když je tam cedulka, že se nekouří přes výdej obědů. Tohle se mi stává pouze u nás a občas na Slovensku. Ani v Polsku či dokonce v Bulharsku. Jenom kamarád z Ukrajiny mi říkal, že tam je to normální si zapálit k obědu. Vážně jsme na úrovni Ukrajiny? V Estonsku jsou všechny restaurace nekuřácké. Divné, co? Někdo namítá, že se sníží tržby. Když jsme se bavili s jedním majitelem (denní menu za 3 euro, studenti 15% sleva na ISIC a s těmi „menu“ u nás se to naprosto nedalo srovnávat), jak se mu snížili tržby, protože dříve to byla kuřácká restaurace. Odpověď docela překvapila. Ze začátku přišel skoro o polovinu měsíční tržby, kdy kuřáci odešli do „kuřáren“. Pak se ale začali vracet. Nejenom kvůli zvyku. Většina ještě pokuřovala před restaurací než šli dovnitř, ale i to odpadlo do pár měsíců. A podle něj má teď +- stejné tržby jako před zákazem. S tím rozdílem, že nemusí každý týden prát závěsy, řešit popelníky, propálené ubrusy a jiné nešvary. Někdo namítne, že to může být ojedinělý příklad a ostatní zkrachují. Když se podívám na složení hospod a restaurací u nás, tak mi přijde, že na 1 Čecha připadají 4 hospody. Na každém rohu jedna. A to mi přijde jako absurdní. Když by pár skutečně 4. cenových vzal satan k sobě do pekla, jenom by to prospělo. A mohl by vzít i herny. To třeba kamarád z Francie nechápe, jak můžeme mít na hlavní ulici videoherní automaty.
Bar. Nesmrdím
Největším problémem u nás je, kam zajít večer a nesmrdět jak vyuzená treska po 15 minutách. Nekuřáckých barů a hospod je u nás minimum. Je to pochopitelné. Máme nejvíc kuřáckých „alkoholiků“ v Evropě, takže kde je poptávka, tam je i nabídka. Pomalu se prosazují nekuřácké kluby, ale přesto se před nimi kouří a je to jako pěst do ksichtu, když tím musíte projít. Zase se namítne, že ztratí klientelu. Neztratí. Věřte mi. Opět jsme to zjišťovali, pro změnu v Irsku v Dablinu. Lidé více utrácejí za chlast. Pozitivní či negativní? Už tak se stáváme národem alkoholiků, proč to tedy zhoršovat? Ono se řekne, utrácejí. Ale když nekouří, tak více zkoušejí dražší pití než obvykle k pivu. Nemusí tedy zákonitě, že omezení či zákaz, donutí lidi odejít a chlastat doma či pít více v hospodě. Změní se jim chuť. Cigarety k míchaným alkoholům či různým tvrdým se nehodí a kazí to jejich chuť. Někdo namítne, že hospody 4. cenové atd. prostě potřebují kuřáky. Dávám jim za pravdu. V Estonsku je pár tzv. kuřáren, kde se smí kouřit. Nesmí se tam ale podávat žádné vařené jídlo. Pouze studené
+ doplňky jako chipsy. A víte, co je nejzajímavější? Největší kuřáci v zahraničí nejsou místní, co bývali či jsou kuřáci, ale cizinci ze zemí, kde se smí kouřit. Tudíž pokud například v Estonsku či Irsku potkáte studenta, jak hulí před barem, nejčastěji je to Polák, Čech či někdo z téhle „rodiny“.
Jaký je vlastně tedy závěr? Ano či ne? U České republiky to nevidím jednoznačně. U nás je „zvyk“ pajzlů a zakulených doupat „spodiny“. Schválně to píši do uvozovek, nechci nikoho urazit. Jsme národ alkoholiků, tedy pivařů. A z nepochopitelných důvodů prostě spousta Čechů považuje cigaretu za společníka piva. A to přesto, že chuť piva je cigaretou zničena nebo minimálně pozměněna. To, že člověk smrdí, smrdí mu prsty a šíleně to leze do peněz, to bych nechal na každém z nás. Co mě neskutečně vytáčí, je kouření v parcích lidem do ksichtu, kouření na zastávkách, před obchodním centrem, na dětských hřištích či před školou. Na celoplošný zákaz nejsme připraveni, ale omezení by mělo platit minimálně na výše vyjmenovaných místech. Hlavní jsou tvrdé tresty pro ty, co to poruší. A kouřící matky s dětmi? Peklo samo o sobě. Nezodpovědnost některých rodičů ke zdraví dětí je pověstná. Ale jak to trestat? Odebrat dítě? Směšné. Pokuta? Mají málo prostředků, je na mateřské minimálně jeden rodič. Jak to tedy řešit? To netuším. Problémem ČR je to, že spousta kuřáků jsou s prominutím bezohlední parchanti. Kouření na zastávkách je mnohdy jenom špičkou ledovce. Proto prozatím nejsem pro plošný zákaz jako v Estonsku nebo Irsku. Ale časem by se měl zavést i tady, ale postupně. Ne skokově. Hlavní je to, aby policisté pokutovali kuřáky na nádražích atd., kde se nesmí kouřit. Dokud se to bude přehlížet jako malé zlo a znečištění od vajglů bude na každém nádraží, nic se nezmění. A to nemluvím o likvidačních pokutách pro prodejce, co cigarety prodávají dětem.
