Včerejší večer měl pro mě příjemný nádech. Kamarád mě pozval na akcičku, kde byl slibovaný jungle k poslechu.
Začínalo to v šest večír a tak jsem si řekl, že to prubnu. Dlouho jsem tento žánr neposlouchal, takže jsem si jen chtěl osvěžit, zda to, co na tom mám rád, stále trvá. A nakonec to byla pecka, která mě inspirovala k napsání třech básní. Díky za pozvání DJ´s!
A jedu na vlně pohody
A jedu na vlně pohody.
V tom komíhání v řece plujícího jungle
let devadesátých se cítím
jako ryba pod pontonem.
Rezonuje a zní a zní a zní.
Nohy mě vybízí k tanci a křepčení.
Ten zásek žije v útrobách
a pivo nestíhá se vetknout do mozku.
A ječím blahem
a jedním tahem
namaluji nedalekou řeku s okolo proudícím nikotinem.
Blaze je v Praze.
A jedu na vlně pohody.
Zkus
Zkus vychutnat ticho.
Pažemi obejmout kus nekonečna
a pochopit pnutí lidských slov.
Zkus si vyšlápnout pár kroků v botách,
které mi říkají pane.
Boží dotyk je všude kolem nás
a stačí ho jen oslovit.
Měl jsem v srdci pár otázek
a ty dnes večer byly zodpovězeny.
Díky za pohodu a večerní soumrak.
Zkusím si vložit do mysli to zásadní.
A tím je hybná síla lidských pocitů.
Zkus si jen tak žít.
Štěstí je najít těch pár správně naladěných lidí.
Zkus...
Jungle na vždy
Gramce točí záplavu tónů.
Říkám si,
že je fajn poslouchat
a v klidu si snít.
Za kapek hudebního nebe
si ujíždím na tanečním dobru.
Pohoda a klid se snoubí
s dýmem cigaret
a pivo hovoří klasikou.
Je dobré se nechat unášet
a vetknout se v neponurost okamžiku.
Díky za to,
že to vím.
A můžou za to dnešní DJové.
Jungle navždy...
