Rok se sešel s rokem a kamarád mi znovu navrhl, abychom navštívili letošní koncert naší oblíbené kapely. Moc jsem neváhal a kývnul, jelikož letošek sliboval mimořádný zážitek. Ale popořadě.
Akce začínala v půl osmé s tím, že nejprve měly vystoupit dvě předkapely Animé a Portless. Dohodli jsme se, že půjdeme až na Portless, jelikož jsem byl zvědav, jaké to bude. Frontman této kapely působil dříve v Support Lesbiens a já tento nový projekt chtěl slyšet.
S kamarádem jsme se sešli v půl deváté a pohodovou chůzí jsme dorazili na místo konání - opět jako vloni Futurum Karlín. Po odbavení jsme přišli před pódium, kde právě dohrávali Animé svou poslední píseň. A z toho, co jsme slyšeli jsme si odkývali, že jsme o nic nepřišli - prostě nám to nesedlo (na druhou stranu jim nechci křivdit a soudit pouze podle jedné písně - zkusím si je naposlouchat a pak budu mít jasno). Po chvilce nastoupili Portless a zahájili své představení. Dobré a ještě lepší, řekl bych. Tvrdě hardrockovopopové i s jedním hostem tmavé pleti, který tomu dodal rapové kouzlo na několik písní. Úvod koncertu - paráda!
Pak jsem skočil pro pivka a po prvním doušku jsme se začali těšit na hlavní bod programu. A tentokráte okořeněné Bohemian Symphony Orchestra Prague! Lesní rohy, flétny, housle, violoncello, klarinety (snad jsem si to zapamatoval správně dle toho, co jsem viděl) - byl jsem zvědav na tento zvláštní kabát pro Kosheen. Po krátké předehře a představení filharmoniků nastoupila Sian Evans se svými kolegy a rozpoutala se hudba, hudba a ještě jednou hudba. Byl jsem unešen a křepčil jsem na metru čtverečním jako blázen.
Zhruba do půlky koncertu to byl skvělý nářez. Pak se filharmonici odpoklonovali a Kosheen rozjeli svůj tradiční "tvrdý" drum´n base a najednou to mělo zase jiný náboj. Ve výsledku pak končila okolo půl dvanácté, když přidala kusy, na něž jsme čekali prakticky všichni. Takže paráda. I když asi jediná výtka - zvukař občas nezvládal a místy to bylo znát. Ale to je maličkost v porovnání s tím, jak to celé působilo.
A aby to nebylo málo, tak po cestě domů jsem napsal dojmovou báseň:
Byl jsem hladov a žízniv
Byl jsem hladov a žízniv po zážitku.
Cesta do duše hudby zněla jak sen.
Hřmění
a libý hlas
a zvuk orchestru otevřely sál harmonie.
Chtěl jsem,
aby to neskončilo,
ale čas - ten bijec -
to rozbil.
Díky staré a nové to však stálo za to.
V duši mráz a v očích zpěvačky zlato.
Byl jsem hladov a žízniv.
Nyní jsem syt.
Ano, stojí za to žít.
