Trojitý agent za doby Československého carského státu (2. část)

Jakékoliv despotické vládě se staví odboj tyranovi na odpor. V pokračování příběhu o Trojitém agentovi za doby Československého carského státu se podíváme na událost, jenž vešla v potaz jako masakr na Štrbském plese.

28. října 2089 krátce po masakru na jičínském náměstí.

Komando černých vran nasedá do černé, dlouhé dodávky. Jako poslední nasedá vrána bílá, ex-plukovník Zupka, jehož rajónem byly nyní střední Čechy především přilehlé okolí Mladé Boleslavi a Jičína.

"Jedeme!"

"Kam, pane?"

"Zpět na základnu!"

Dodávka se neslyšně dává do pohybu. Jediné, co rušilo klid oné noci, byly ojedinělé vzdálené výkřiky z oken shlížejících na náměstí pod jičínskou bránou.

V dodávce panovalo naprosté ticho. Mikročipy implantované do hlav potlačovaly nejen emoce a jakoukoliv svobodnou vůli, nýbrž i schopnost vést obyčejné sociální interakce jako je běžná, plevná mluva.

Vozidlo tak uhánělo po prázdné silniční spojnici mezi Jičínem a Mladou Boleslaví.

"Tady mi zastavte!", vydal náhle povel Zupka.

Dodávka přibrzdila u torza čerpací stanice u bývalé Sobotky, generál v tichosti vystoupil a dvěma údery dlaní do boku vozu dal zbytku povel k odjezdu.

Sobotku po vojenském puči postihlo to, co většinu maloměst v carském státu. Stalo se z ní město duchů. Lidé, co se postavili na odpor, byli pozabíjeni a zbytek po masakrech sklopil hlavu a přestěhoval se do slumů v jednom z přilehlých velkých měst, v tomto případě převážně do Jičína či Mladé Boleslavi. Prázdné a vyrabované domy a obchody lemovaly rozbité silnice. Příroda si pomalu začala brát, co jí lidé v minulých stoletích vzali.

Nyní, za tiché a bezmračné noci vrhala na jednu ze silnic v Sobotce stíny silueta robustní postavy bíle vrány, generála Zupka. Měsíc v úplňku osvěcoval onu ponurou scenérii tichým bílým světlem, až celé maloměsto duchů působilo ještě opuštěněji a strašidelněji než ve dne.

Generál Zupka mířil ráznými kroky směrem k chátrajícímu Humprechtu, malému, loveckému zámečku z druhé poloviny 17. století, jenž byl po většinu 21. století ikonou Českého Ráje. Dříve, z daleka jasně viditelná stavba na malém pahorku, se nyní stále více a více krčí mezi okolními přerostlými stromy.

Bílá vrána měla evidentně naspěch. Rozhodně to nevypadalo, jako když generál po velikém vítězství míří kýženému odpočinku v ústrety s pocitem zadostiučinění. Zupka pomalu přecházel v mírný poklus.

Brána k areálu zámku, zamčená na řetěz je po chvilce číselným kódem odemčena a generál Zupka přechází v regulérní běh. V momentě, kdy má již barokně renesanční stavbu na dohled však náhle zvolní a vydává se k mohutnému dubu stojícímu pouze několik metrů napravo od schodů stoupajících k samotnému zámečku. Po letmém dotyku pravou rukou pokračuje k vchodovým dveřím.

Dveře působí, že je vyvrátí i ten nejmenší vánek. Generál Zupka se však před nimi zastavuje a uchopuje klepadlo, jež ve svých čelistech svírá rezavějící lví hlava.

Tři zaklepaní s dlouhými prodlevami rezonují celými dveřmi.

Po necelých pěti vteřinách se v pravé stěně ve dveřním výklenku objevuje modře podsvícený panel na sken sítnice.

Zupka neotálí a rutině pohlédne do skeneru!

"Zupka!"

Po celém obvodu, na pohled téměř rozpadajících se vstupních dveří, se začaly ozývat mechanické zvuky. Po zlomku následujícího ticha, celé dveře, pravé i levé křídlo, zajely do země.

Generál Zupka bez otálení vstoupil do vstupní haly.

"Pane?!"

"Máme práci!"

                                                                  ?         ?         ?

Přestože v roce 2082 byl odboj prakticky úplně rozprášen, o což se postaraly hlavně bílé vrány, tak přesto několik jedinců vydrželo a přežilo ony čistky. Odpor však byl slabý a sporadický a soustředil se spíše na své vlastní přežití, nežli na antisystémové operace a přesvědčování lidu o ryzosti a čistotě svých úmyslů.

Černé vrány většinou vždy briskně zakročili již v zárodku lecjaké rodící se slumové či vesnické revolty.

U vesnic byla situace poněkud lepší nežli u maloměst. Kvůli jejich množství se je režim nesnažil všechny zničit. Zničil a zcela srovnal se zemí pouze náhodně vybranou polovinu vesnic z celých Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Zbylá část se v hrůze podvolila a sama dobrovolně přidala k carskému režimu. Ba co více, z vesnic se rekrutovalo nejvíce prorežimně angažovaného lidu.

Pro odboj se tak jistým úkrytem stala opuštěná sídla v pohraničních horách a mezi největší patřil opuštěný hotel u Štrbského plesa ve Vysokých Tatrách.

Čeští i Slovenští odbojáři, a že jich bylo, jako šafránu, se v bývalém hotelovém komplexu scházeli co měsíc a plánovali své další kroky ke znovu nastolení demokracie ve své zemi.

Spáry vran a zejména těch bílých však byly dlouhé a lstivé a tak i tato odbojová základna byla prozrazena.

Jednoho prosincového večera se dvě jednotky černých vran vedené generálem Zupkou a další bílou vránou, generálem Goľbovým sešikovaly nedaleko Štrbského plesa, připravujíce se na bleskový úder.

Atmosféru onoho večera podtrhovalo husté sněžení, které jednak nostalgicky zvěstovalo příchod Vánoc, svátků, které byly v novodobém, carském státu zakázány a druhak ono sněžení poskytovalo perfektní krytí pro bílé vrány Zupku a Goľbového, kteří i v těchto podmínkách byli navlečeni celí do bílého. Sako a kravatu však vystřídaly péřovka a kulich. Bílá tma byla téměř neproniknutelná.

Černé vrány nyní zaujímaly taktické pozice v nedalekém okolí hotelového komplexu.

Schovávajíce se za zasněženými kleči, dává velitel komanda signál oběma generálům, že smrtící smyčka je dokončena a prostor je pokryt.

Zupka s Goľbovým zahajují postup vpřed. Potichu a trpělivě jako když se tygr blíží ke své kořisti i oni se plíží a míří k boku dříve majestátního hotelu.

Pozice odboje a počet odbojářů sice byl bílým vránám znám, zabezpečení vnitřního perimetru a rozmístění posádky však nikoliv. Zupku s Goľbovým pravděpodobně čekalo bezpočet pastí a bezpečnostních opaření.

Noc celou dobu prořezávalo světlo ze tří oken z čela hotelu.

Několik metrů před bývalým vchodem pro údržbu se Goľbový zastavuje a zdviženou pravicí se zatnutou pěstí dává znamení Zupkovi, aby učinil totéž.

Goľbový vytahuje příruční skener, aby odhalil technická zařízení, která jim stojí v cestě do budovy.

Další signály zdviženou rukou a Zupka sahá do vnitřní kapsy své neprůstřelné vesty a vytahuje pouzdro podobné tomu na brýle a otevřené jej pokládá na vrstvu čerstvě napadaného sněhu. Z pouzdra briskně vybíhají malí, pavoukům podobní robůtci, kteří se praktický ihned noří do bílého prašanu. Zupka nastalou aktivitu sleduje na holografickém displeji.

Jeden po druhém jsou likvidovány nastražené senzory pohybu. Deaktivace bezpečnostní funkce, nikoliv však úplné zničení samotného senzoru, aby posádka nebyla alarmována a nejala podezření.

Zupka dává zdviženým palcem Goľbovému signál, že je vstup čistý. Oba generálové před dalším postupem vytahují i své ruční zbraně opatřené tlumiči.

Náhle se však ve druhém patře budovy směrem odkud se bílé brány přibližují, rozsvěcí další okno. Ba co více silueta osoby přímo za zamlženým oknem zvěstuje pravděpodobně rutinní kontrolu prostoru nákladové plochy.

Obě bílé vrány stojí namístě a míří zbraněmi na okno, které se po chvilce skutečně s vrznutím otevírá.

Ještě než kužel světla osvítí stopy ve sněhu, které za sebou dvoučlenné komando zanechalo, generál Goľbový vystřelí dvě tiché rány do naskytnuté mezery.

Silueta za oknem se klátí k zemi. Zupka dává kódovaným rádiem signál černým vranám, aby byli v pohotovosti.

Celá akce nyní nabírá překotnější charakter. Již není času nazbyt na pomalý a tichý postup dovnitř komplexu, je jen otázkou času, nežli si odbojáři všimnou, pravděpodobně mrtvého, soudruha.

Obě bílé vrány se rychle přesunují přímo ke vchodu pro zaměstnance.

V momentě, kdy generál Zupka vykopává dveře, prozáří okolí komplexu záře velkých reflektorů. Noc se pro okolí hotelu mění v den. Celé to ještě umocňuje stále mírnější sněžení. Bílá i černá tma je tatam.

"TÁMHLE SOU TY SVINĚÉÉ!"

"PALTE NA NĚÉÉ!"

Černé vrány byly prozrazeny. Horské ticho provrtává rachot automatických těžkých kulometů, které začínají pálit do všech stran kolem hlavní budovy hotelu. Černé vrány palbu opětují. Brzy jsou však pod tíhou těžkých ztrát donuceny k ústupu. Tři černé vrány leží mrtvé ve sněhu, tři další se s potížemi belhají do krytu za všudypřítomnými balvany. Zbylých šest se stahuje za kus skály zhruba šedesát metrů od hlavního vchodu. Perimetr je nyní nekrytý.

Zupka s Goľbovým, již uvnitř hotelu, na skenu budovy vidí devět odbojářů, kteří se zdržují v prním patře. Je čas jednat rychle. Obě bílé vrány tak zády k sobě promptně míří ke schodišti.

Krátké ticho, které nastalo po zahnání černých vran, střídají dvě ohlušující rány v prostoru schodiště. Celý prostor, ve kterém se nyní obě bílé vrány nachází, je navíc vyplněn hustým bílým dýmem.

Past na nechtěné vetřelce!

Moment překvapení je pro bílé vrány nyní mimo hru. Oba zkušení vojáci okamžitě nasazují speciální optiku, která jim umožní vidět i v kouři dýmovnice. Zupka také ihned kontroluje holosken budovy. Šest odbojářů se rozestupuje v prvním patře okolo prostoru schodiště.

Po mramorovém schodišti se do prostoru přízemí odrážejí dvě časované nálože.

Goľbový se skokem kryje za masivní recepční pult, Zupka se vrhá zpět do údržbářské chodby, odkud oba do prostoru vnikli.

Hotelovým lobby se nesou další ohlušující rány. Vzduchem létají kousky dřeva, skla a mramoru.

Atmosféru válečné zóny již znovu doplňuje palba zvenku. Černé vrány se oklepaly, sebraly zbylé muže a síly a buší nyní na hotelový komplex frontálním útokem. Úspěšně se jim podařilo zlikvidovat dvě automatická kulometná hnízda a všechnu svou palbu nyní soustředí do, již potemnělého, prního patra.

Tři odbojáři palbu opětují. Krycí palba černých vran jim však znemožňuje zaměřit rychle se pohybující cíle směřující k hlavnímu vchodu.

Okna v prvním patře jsou již zcela bez skla. Z některých oken se začíná linout i kouř a prosklenými dveřmi je vidět zdevastovaný prostor recepce, kterým se také velmi rychle začíná šířit oheň.

Dvě černé vrány házejí granáty do prostřílených oken.

Následné výbuchy cupují zašlou fasádu na kusy.

"AÁÁÁÁÁÁÁ!!!"

Ohlušující křik oběti jednoho z výbuchů jakoby na chvíli všechny paralyzoval. Jakoby všechny náhle šokoval onen lidský projev bolesti a dal naznak, že v celém nastalém pekle vyhasínají životy. I černé vrány, jež šly na zteč hlavnímu vchodu, se na chvilku zastavili. Právě na tak dlouho, aby je z pátého patra stihla smrtící salva dalšího z odbojářů. Všechny čtyři vrány padly bez známky emocí k zemi a sníh kolem nich se okamžitě začal sytit krví.

"TO MÁTE ZA PETERA VY PARCHANTI!!!!"

Zbylé černé vrány, které jim poskytovaly krycí palbu, začaly pálit do míst, ze kterých se ozvaly výstřely.

Tuto střelbu po delší době opět doplnil rachot, tentokrát střelných zbraní z nitra komplexu.

Goľbový, který se již oklepal z explozí, bez větších známek traumatu, a dobře skryt za recepcí nyní čelil palbě z odpočívadla na zdemolovaném schodišti. Projektily se zařezávali do explozí nalomeného, dubového masivu jeden za druhým. Golbový palbu opětoval pouze ze své pistole, jelikož více než ruku si v nastalém infernu netroufnul vystrčit.

"TAK ČO TY SVINĚ JEDNA!!! AKÉ TO JE BÝT AŽ PO PRDEL VO SRABE?!?!!"

"TEĎ CHCÍPNEŠ, SLYŠÍŠ MĚ?!?!"

Další salva z odpočívadla a recepce se začíná poddávat náporu střelby.

"AAAAAAAÁÁÁ!!!"

"KURVÁ JE TADYÝÝÝ!!! DOSTAL KA-"

Generál Zupka, který se šachtou obslužného výtahu dostal do prvního patra, nožem podřízl hrdlo jednomu a pistolí s tlumičem zastřelil dalšího prchajícího odbojáře.

Chodbou prvního patra se také začal ozývat ryk ručních samopalů odbojářů, kteří stihli uskočit do pokojů a nyní naslepo stříleli do výbuchy zdevastovaného koridoru.

Dva odbojáři, kteří z odpočívadla zasypávali Goľbového olovem v zaskočení na okamžik polevili.

Goľbový, který přesně na tento moment rozptýlení čekal, vykoukl ze svého úkrytu a dvěma tichými ranami neomylně našel své cíle.

V prvním patře se generál Zupka dostal do krvelačného transu. Na rozdíl od Goľbového byl explozemi v přízemí evidentně zraněn na hlavě. Prakticky bez krytí šel napříč prvním patrem od pokoje k pokoji a stále více se blížil zbylým třem přeživším odbojářům.

Náhle se však ozývá střelba i za zády postupující bílé vrány. Zupka rychle uskakuje do ohořelých dveří jednoho výbuchem zničeného pokoje, přesto však dvě rány nacházejí jeho rameno.

Navrátivší se odbojář z pátého patra, kat čtyř černých vran, se znovu zapojil do boje.

"CO SE SCHOVÁVÁŠ, TY BÍLÁ ŠPÍNO?!?! VYLEZ VEN!!!!!"

Zupka začínal propadat stále více nevysvětlitelnému amoku a zuřivosti. Další zranění jej zdá se pouze ještě více vydráždilo.

"TAK SI PRO MĚ POJĎ, TY HRDINO!!! DOSTANU TĚ STEJNĚ JAKO TY TVÝ KAMARÁDÍČKY!!!", zařval náhle postřelený generál.

Naprosto nečekaný emoční výlev bílé vrány, jež zřídka kdy vůbec promluvili, opět na odbojáře zapůsobil jako paralyzér. Chodbou se rozhostilo kratičké ticho. To přerušil až tupý náraz čehosi objemného o zem.

Goľbový se dostal do prvního patra a dostal odbojáře, jenž postřelil Zupku. Ticho bylo znovu tatam. Goľbový se však dostal až do pokoje sousedícího tomu, ve kterém byl ukryt jeden z posledních tří přeživších odbojářů. Bílá vrána však pokojem pouze probíhá a míří k balkónu na druhé straně.

Balkóny jsou odděleny pouze dřevěnou příčkou, kterou Goľbový hravě zdolává a pevně stojíce na sousedním balkóně, bere do mířidel za dveřmi krčícího se odbojáře.

Další sklo se tříští a další odbojář padá k zemi mrtvý.

Zupka očividně mimo smysly s četnými poraněními na hlavě a bez jakéhokoliv krytí opět vstupuje do chodby válečné zóny druhého patra.

Ozývá se střelba a Zupka musí tygřím skokem uhýbat projektilům. Skáče tak do prostoru blízkého schodiště a kutálí se na odpočívadlo. Úder Zupkovy hlavy a tvrdé mramorové schodiště posílá bílou vránu do bezvědomí.

Goľbový pokračuje ve svém vražedném tažení.

Venku se zbylé dvě bojeschopné černé vrány opět vrhají na útok. Vycítili, že boj je téměř u konce a odboj bude již brzo poražen a tak se jako supi slétají k bezmocné kořisti.

Té noci se okolím Štrbského plesa linulo několik ozvěn explozí. Žádná však nebyla jako ta poslední. Celé první patro jakoby náhle vybuchlo a celé ho pohltili plameny. Dvě černé vrány, které tou dobou již byly zhruba patnáct metrů od hlavního vchodu, byly sraženy na kolena a zasypány sklem za všech oken čela hlavní budovy hotelového komplexu.

Hlavní budova samotná zůstala stát, patro po patře však podléhalo šířícímu se ohni.

Dvě vrány se rychle oklepaly a i přes hrozící zřícení objektu do něj hlavním vchodem vniknuli.

Rychlý sken budovy odhalil pouze jednu známku života a to v sutinách pod bývalým odpočívadlem schodiště mezi prvním patrem a přízemím.

Černé vrány rychle přistoupily k velikým, vzpříčeným, mramorovým blokům a objevili mezi nimi bezvládně tělo generála Zupky.

Sténající konstrukce budovy donutila vrány k rychlému vyproštění svého velitele. Šířící se oheň pak znemožnil prohledání celé budovy a možnou záchranu ostatků druhé bílé vrány a ujištění se o kompletní likvidaci všech přítomných odbojářů.

Operace, která později mezi vránami, černými i bílými, vešla ve známost jako masakr na Štrbském plese, sice skončila rozprášením, v té době posledního známého úkrytu odboje, nicméně režim přišel o jednoho svého generála a osm černých vran.

Generál Zupka se navíc v kritickém stavu na poslední chvíli dostal do blízké nemocnice ve Starém Smokovci a jeho život visel na vlásku.

Pokračování příště...