Co se děje v našich peněženkách, když v nich zrovna nehledáme drobné do automatu na parkování? Co se v nich děle když nás pomyslně hřejí na prsou? A co je pravdy na tvrzení, že peníze nikdy nespí? Snad nám to přepis následující krátké schůzky poodhalí...
„Tak jsme tu všichni? Všichni sedí? Nikdo nechybí? Ne? Tak myslím, že bychom mohli už pomalu začít. Pakliže se někdo opozdil nebo zdržel, nebo ho snad po cestě potkala nějaká zácpa, tak jsou připraveny brožurky a celá tato naše konference bude v celém průběhu zaznamenávána. Tak! Nejprve bych Vás tu, moji drazí kolegové, velmi rád přivítal a také Vám poděkoval za to, že jste přijali mé pozvání. Jsem rád, že spolu se svými spolustraníky pány Jeffersonem, Lincolnem, Hamiltonem, Jacksonem, Grantem a Frenklinem Vás tu mohu přivítat ve své hranaté, kožené pracovně. Vítám mezi námi anglickou delegaci, zastoupenou královnou Alžbětou II.“
„Děkuji Vám za pozvání, pane Washingtone!“
„Dále jsem také velmi rád, že v našich řadách mohu přivítat, různorodé zástupce z Eurozóny. Dobrý den i Vám!“
SBOROVÉ: „Dobrý den, děkujeme za pozvání!“
„Velmi mě těší, že i kolegové z Ruské federace překonali jisté antipatie a dorazili na tuto konferenci, týkající se dění na celém světě a naší vládě nad ním. Vítám zde tedy celý Kreml!“
„Da, da, charašo, my také rádi.“
„Dále děkuji i našim asijským kolegům z Číny a Japonska. Vítám tedy váženého pána Mao ce Tunga a pana Hideu Noguchiho.“
„Děkuji, je mi ctí, tu být!“
„Mě také!“
„No… a to máme tedy snad vše, co se týká onoho úvodního představování… a…… ještě ne, ještě vidím, že je zde i zástupce České republiky. Vítejte, pane Palacký! Jsme rádi, že se tu s námi střetáváte.“
„Přeji pěkného dne!“
„Nuže, snad jsem nezapomněl ještě na někoho…… ne, teď už jsme snad skutečně všichni. Takže pojďme začít! Pusťme se do plánování našich dalších kroků, které povedou k naprostému ovládnutí této planety Země. Ten natvrdlý a chamtivý druh Homo sapiens máme už snad nadobro v hrsti. I když tedy, pane Palacký, vaše země a její mlíčňáci se ještě pořád trochu cukají a ne a ne přistoupit na náš diktát. Musíte si je tam dát trošku do latě! Já a moji spolustraníci chceme absolutní vládu nad vším na této planetě, jak živým tak neživým a to se nedá udělat, pokud nebudeme mít v hrsti domnělého nejvyššího tvora planety a to všechny národy bez výhrady.“
„Da, da, radši vy udělejte pořádek sami, nebo my zase poručit našim lidem a oni vyslat armáda.“
„Ano, ano pracuje se na tom. Jen klid! V poslední době se ale začalo zasahovat proti našemu hlavnímu nástroji číslo jedna. Mlíčňáci nám začali odhalovat korupci v nižších patrech.“
„No jo, no jo, no jo. No a co? Jen ať si šťouraj v tom, co je dole. Dokud nemají ani páru o tom, co je nahoře, či dokonce o tom, že za to vlastně můžeme my tak nám to nijak nevadí. Klidně je udržujte v tomto stavu, kdy si myslí, že mají věci pod kontrolou, to nám vyhovuje. Dnešní konference však není jen o problému s odhalováním korupce, který mimochodem není jen záležitostí pana Palackého, nýbrž je to jakýsi celosvětový hon na čarodějnice, ale doufám, že bychom dnes mohli přijít znovu s něčím převratným, s něčím, co by nám opět pomohlo utvrdit vládu nad touto planetou. Přeci náš poslední velký nápad, kreditní karty je už pěkně vousatý a určitě by chtěl nějak posílit. Tak vážení kolegové jak posílit náš vliv? Jak?“
„Začít tisknou a razit víc a víc!“
„Způsobit nějakou další krizi, ty dvě, co jsme vyvolali, možná nebyly dost.“
„Superinflace!“
„No tak pánové, čekal jsem něco inovativnějšího a něco nového. Tohle by vymyslely i mince debatující ve vedlejší kapse… Potřebujeme něco šokujícího…“
„Přemluvíme nějakého mocného bankéře nebo politika, aby nás navrhl zrušit.“
„Cože?!?“
„CO?!?!?“
„Co vy to říkal? Vy zbláznil?!“
„Navodíme u nich absťák. Chvilku to možná vydrží, ale až se jim všechno začne hroutit, tak…… ve správný moment…… se znovu vrátíme, znovu nás povolají do služby a jejich závislost na nás bude dvojnásobná a naše moc nad nimi rovněž tak.“
„No…… vskutku neotřelá a šokující myšlenka pane Mao……“
„Á pozor! Cítím pach smažených hranolek. Řekl bych, že se blížíme k nějakému rychlému občerstvení a tím pádem ke konci naší krátké konference.“
KDESI V DÁLI.
„Jeden hamburger, prosím.“
„Dolar padesát, prosím.“
ZPĚT V HRANATÉ KOŽENÉ PRACOVNĚ.
„Tak to vypadá, že vás budu muset opustit, drazí kolegové. Zase se přesunu o dům dál, jak říká to lidské plémě. Jistě mě čeká další velká mise. Nezapomeňte na náš cíl a na naší vizi. Tento svět bude jednou celý náš!“
SBOROVÉ: „Jak říkáte, pane Washingtone! Hodně štěstí!“
● ● ●
Přední makléř jedné nejmenované americké banky sahá do své hranaté, kožené peněženky a ze směsi papírových bankovek různých států vytahuje dvě jednodolarové bankovky, které podává servírce v rychlém občerstvení.
„To je dobré.“
„Děkuji, přeji dobrou chuť a pěkný den!“
„Vám také.“
Makléř ještě převezme od servírky objednaný hamburger a poté zamíří směrem ke své kanceláři, která sídlí v jedné z budov na Wall Street, podívat se jaké události na finančním trhu se udály, zatímco on nepracoval. Přeci jen i on, jako každý správný makléř z Wall Street, ví, že peníze nikdy nespí. Ale možná i on, jako každý správný makléř z Wall Street, neví, jak blízko pravdě toto tvrzení ve skutečnosti je.
THE END
