Jagova cesta z Havaje do Austrálie

Po Havajském dobrodružství, čeká na našeho cestovatele další a poslední plavba na zaoceánském parníku. Osmý díl o dobrodruhovi Jagu Vilfnzntovi začíná právě teď.

Jak již ale bylo naznačeno, Pacifická plavba má dvě části. My se nyní podíváme na tu druhou, delší a to jak po stránce zeměpisné, tak po stránce počtu stránek. Tento díl má jedenáct stran, čímže pádem první část plavby poráží o čtyři popsané listy. Jak je již tradicí i tato část příběhu o zarytém dobrodruhovi a cestovali, Čechovi Jagu Vilfnzntovi, byla vydána „nakladatelstvím“ DOBRODRUH. Tento díl pak spatřil světlo světa v roce 2007, tedy ve stejném roce, kdy autor slavil osmnáct let, aneb narozeniny legálního pití alkoholu. Obálka se pak od první části plavby po Tichém oceánu nijak moc neliší. Malé ostrůvky s palmami, na jejichž pozadí proplouvá zaoceánský parník. Stejně jako u předchozích dílů, tak i v tomto je psané slovo občas doplněno o obrázek, v některém z rohů listu papíru. Tak tedy hurá na palubu a vyplouváme!

Návaznost, co se týče místa a času, je znovu velmi těsná. Jag stojí pravděpodobně někde na molu a čeká, až připluje loď, která ho doveze až do Austrálie. Pojďme zjistit, jaká je návaznost dějová.

READY!................STEADY!....................GO!

Jak si Jag spočítal, doba, kterou stráví na moři při plavbě do Austrálie, bude asi dvakrát větší (delší), než doba při plavbě na Havaj. Proto také asi přijela větší, a na první pohled komfortnější, loď se jménem King George II. (Lodě tedy většinou připlouvají, to zaprvé, a pokud víme, tak Jag nechal na té minulé lodi své auto. Hádám, že ho už asi nikdy neuvidí. Sbohem,… forďáku!)

Jag si tentokrát vybral kajutu až ve vrchních patrech lodi a při pohledu z okna, která tam měl, nemohl litovat. Byl to opravdu krásný výhled. Jag se dozvěděl, že cesta by měla trvat asi pět dnů, což nebylo tolik, kolik Jag předpokládal. (Tedy stejně jako přes Atlantik, ačkoliv cesta z Havaje do Austrálie je o pár set kilometrů delší. Odhad stále není příliš velkým kamarádem mladého autora.) Po této informaci si tedy uklidil kufry pod postel, vybalil potřebné věci a šel se projít po lodi.

Hned jak vyšel na palubu, uviděl velký bazén a okolo něj spoustu lehátek. (Tady by dokonce i na ono koupání mohla být dobrá teplota. Na rozdíl od, již zmíněné, plavby přes Atlantický oceán.)

„To je vono! Na každý pořádný lodi musí bejt taky bořádnej bazén. A taky doufám, že u něj bude nějakej pořádnej bar.“, zamyslel se Jag a vyrazil k bazénu. (Hergot! To je nám ale mluva! Kam se poděl ten slušný a spisovně mluvící dobrodruh od hochů od Bobří řeky?!?)

Hned jak sešel dolů k bazénu, začal se rozhlížet, až ho uviděl. Byl tam! Pěkný, veliký a voňavý bar.

„Takhle se mi to líbí!“, řekl si Jag a hned šel vyzkoušet, co v něm všechno mají.

Jídelníček i nápojový lístek byl skutečně dlouhý. Bylo tedy z čeho vybírat. Jag si dal koktejl a vyrazil si lehnout na lehátko.

Tak první strana to bere skutečně pořádně od podlahy. Jagovi, tak nějak nenápadně, zkonfiskovali auto, spolu asi s dalšími několika desítkami, které zůstali na porouchané lodi Queen Marry 2 (zajímavé je, že královnu nahradil král). King George II je prý ještě větší a luxusnější než předchozí loď a to i přesto, že ta byla popisována jako obrovská. Alespoň je na té druhé bazén, kde se vášnivý čochtal Jag muže svlažit. A když už jsme u hlavního hrdiny,……mladý autor asi právě prochází tvrdým jádrem své, zatím stále nezakončené, puberty. Páč jeho hlavní hrdina mluví jako úplnej křupan, voe. No uvidíme, jak nám to bude, voe, pokračovat, voe (voe = vole; populární slovo mezi mladými „tvrďáky“, které je možné použít prakticky za každým slovem).

Strana číslo dvě, voe.

Sice chvíli trvalo, než našel nějaké volné, ale pár jich tu přece jen bylo. Jag se tedy rozvalil na první volné lehátko, schodil (shodil) košili a začal se opalovat. A takhle u bazénu lenošil celý zbytek dne. Občas se samozřejmě šel vykoupat, nebo si došel k baru pro další koktejl, ale převážně se jen tak opaloval a vzpomínal na Havaj.

Vzpomněl si ale také na mapu, kvůli které se na tuto pouť vydal. (No konečně! Návrat ke kořenům celého příběhu.) Je pravá? Bude opravdu někde, nějaký poklad? A pokud ano, co to bude? To byly otázky, které se ten den Jagovi honily hlavou. (Ale měli se mu honit hlavou už před cca více než deseti tisíci kilometry…ne v půli cesty.)

Protože ale Jag nevnímal přes to své lelkování čas, zjistil, že je už večer a tak se vydal zpět do své kajuty. Cestou si samozřejmě nezapomněl koupit koktejl. (No tak samozřejmě!)

Jen co vešel do své kajuty, vyndal kufry a začal si vybalovat.

Hned co s tím skončil, lehl si na postel, vytáhl jednu ze svých knih, které si vzal a četl si. Četl si celkem dlouho. Když v tom si uvědomil, že už dlouho neměl pořádnou koupel s pěnou a tak se šel podívat do koupelny, která byla hned u kajuty. Otevřel tedy její dveře a viděl krásnou, velkou vanu s bublinkami a okolo spoustu šampónů a různých pěn do koupele. Prostě ráj.

Zatím stále nemáme informaci, poměrně důležitou informaci, že loď vyplula. Hrdina se nám tak nějak ochomýtá po lodi a pije koktejly, ale nevíme, jestli se parník ochomýtá po oceánu. Ale doufejme, že ano. Bylo celkem pěkné znovu slyšet o pokladu a mapě, která by k němu měla Jaga dovést. Škoda, že na své otázky hledač pokladu nenašel odpovědi, nebo se o ně s námi tedy alespoň nepodělil. A ještě jedna, snad poslední narážka na předchozí loď Queen Marry 2. Zde má Jag kajutu bez jména, což je dobře, starší autor nemusí dopisovat pořád (chalupa). Pojďme na další stranu, stranu číslo tři, které dominuje obrázek Jaga, užívajícího si v ráji.

Jag se koupal snad půl hodiny. Občas si četl, ale převážně jen tak ležel, relaxoval a užíval si opravdu luxusní koupel.

Potom, co se vykoupal, se vrátil do kajuty a prostě padl do postele a usnul. Noc to byla velmi klidná. Moře bylo tiché, nebe jasné a Jagovi se zdálo o koktejlech. Ideální noc.

A tak, když se Jag druhý den ráno probudil, tak mu bylo nádherně. Proto na sebe rychle něco hodil a rychle klusal do restaurace na snídani.

„Co si dáte, pane?“, zeptal se číšník.

„Áále, dal bych si tu krevetovou pomazánku. Jo a prosím vás , přines byste mi taky krevetovej koktejl? Díky. (voe)“, odpověděl Jag.

„Jak si přejete, pane.“

Tak s Jaga se stal závislák na koktejlech. Už se mu o nich dokonce i zdá. Já osobně bych ale už rád věděl, jestli loď pluje. Doufám, že odpověď najdu na straně čtyři.

Neuplynula ale ani minuta a číšník byl zpět a s přáním dobrého chutnání dával Jagovi jeho snídani. Jag měl rád všechno, co pochází z moře, stejně jako dnešní pokrm, proto to do sebe všechno naházel a šel se projít po lodi.

Tento krát se vydal na příď, protože na zádi byl bazén a Jag věděl, že jakmile by si opět lehl na lehátko, už by asi zase až do večera nevstal.

Jen co dorazil na příď, rozprostřel se před ním velký, dřevěný plácek, na jehož okrajích byli rybáři, kteří čekali, až jim nějaká zabere. Jag si všiml, že i zde je pár volných míst. Neváhal tedy a posadil se vedle, už na první pohled vypadajícího, vášnivého rybáře.

„Tak co, jak berou?“, zeptal se Jag.

„No dneska je to zatím slabý. Včera jsem tahal jednu za druhou. A jaký to byli kousci.“

„No a jaký tady jsou vlastně ryby?“, vyptával se dál Jag.

„Čoveče, úplně všechny. Viděl jsem tady delfíny (to jsou sice savci, ale budiž, jsou ve vodě), dokonce i jednoho žraloka, ale na chytání tady jsou hodně makrely a menší tuňáci. Včera jsem vytáh zrovna jednoho, takovýho velkýho. No ale jak říkám, dneska nic moc.“ (Zírám, čéče!)

Čéče tak náš hledač pokladu, kluk jeden ušatej, není jedinej, co nějak voprsknul. Otáčim radči dál, voe!

I přesto, že rybář říkal, že to dnes není nic moc, Jag vzal prut, na háček napíchl žížalu a začal rybařit. Přeci jen už takhle pár ryb chytil, proč by tedy neměl mít štěstí i teď.

A opravdu! Neuplynulo sotva pět minut od nahození návnady a splávek se potopil. (Jag je prostě klikař……voe.)

„No tohle. Kurňa, já tady sedim už dvě hodiny a ty si sem příjdeš a už máš rybu. Ty máš ale kliku.“, pravil trochu překvapený a trochu naštvaný rybář.

„No jo, no. (Po modernu: njn) Tak se podíváme, co jsem to chytil. A jestli si to budete chtít vzít, tak můžete. Já rybařím jen pro radost.“ (Je to dobrák od kosti…)

„Né, né, milej pane. Já taky chatám jen tak pro radost. Ale tohle! Tohle jsem ještě neviděl, aby někdo po pár minutách……… Co to máte? …… No jóóó, makrela. Tak ta je dobrá uzená. Tady v restauraci vám jí zadarmo vyuděj, jestli budete chtít.“, řekl Jagovi rybář.

„To není špatnej nápad. Uzenou makrelu jsem ještě neměl.“, odpověděl Jag a vyrazil do oné restaurace, aby mu tu makrelu pěkně vyudili.

Kurňa, čoveče, voe,……strana číslo šest, kde máme možnost, na obrázku v rohu stránky, spatřit udírnu a v ní makrelu, chobotnici a jakýsi flák masa……kurňa, čéče, voe.

„Dobrý den. Slyšel jsem, že mi tady vyudíte makrelu, když vám jí dám.“, zeptal se Jag číšníka oné restaurace. (I když to moc jako otázka neznělo.)

„Samozřejmě pane. Jen nám ten úlovek dejte a pak si tak tři až čtyři hodinky počkejte. Uzení totiž trvá docela dlouho.“, odpověděl číšník.

„Jo jasně, tady máte tu makrelu, a tak okolo tý třetí odpoledne se tady stavim. Díky moc.“

Čas čekání na uzenou makrelu Jag naplnil poledním odpočinkem a přesně ve tři hodiny už celý natěšený čekal u restaurace.

„Aaá, znovu dobrý den. Už pro to jdu!“, řekl ten samý číšník, kterému Jag před čtyřmi hodinami dával rybu.

„Jó, díky.“

„Tak tady to máte, pane. Dobrou chuť!“, přinesl po chvíli číšník makrelu a dal jí Jagovi na stůl.

Makrela krásně voněla. Maso bylo pěkně křehké a propečené. (A to i přesto, že se makrela udila.) Byla to hotová pastva pro oko.

Zase se nám to všechno začíná motat okolo jídla a odpočinku. Oficiálně jsme překročili polovinu stránkové délky tohoto dílu, přesto jsme ale zatím na lodi strávili pouhou jednu noc. Do Austrálie nám tedy stále zbývá, pěkný kus cesty. Myslím, že opět budeme svědky několika menších, či jednoho velikého tzv. spisovatelského, časového skoku. Další strana…

Jag neváhal ani okamžik a hned se do jídla pustil. Chutnalo to dokonce ještě líp, než to vypadalo. Za pár okamžiků to měl Jag v sobě.

„Jo, jo, to byla lahoda. Teď si ještě chvíli půjdu odpočinout na lehátko a pak si půjdu lehnout.“, řekl si Jag a tak také udělal.

Návštěva bazénu se samozřejmě neobešla bez koktejlu. Ale i po osvěžujícím koktejlu měl dnes Jag všeho už dost. Byl celkem dost unavený a tak si šel lehnout na kajutu. (Spíš si ale šel lehnout do kajuty.) Předtím se ale nezapomněl vykoupat v, podle něj božských lázních, co měl na kajutě. (Rozuměj, v normální koupelně.) Pak už pro něj ale opravdu dnešní den skončil.

Další den ráno, už třetí na palubě lodi King George II, Jaga probudilo mírné houpání. Když vstal, zjistil, že je venku hotová průtrž mračen a na moři jsou vysoké vlny. Jag se tedy pořádně oblékl, vyšel z kajuty a přes krátký, ale nekrytý kus paluby, přeběhl do restaurace, kde už na něho čekala snídaně. Musel si však dávat trochu pozor, aby mu vlivem vln, nesjely talíře ze stolu.

Jak je vidět, Jag ani náhodou neslevuje ze svého požitkářství. Lahoda, pastva pro oko, božské lázně, atd., atd. Jag zkrátka ví, jak si užívat život. Což je možná i tak trochu poselství pro jeho čtenáře. Vše i maličkost může být lahoda, pastva pro oko, či boží zážitek. Jak je ale také zřejmé, tak Jag působí tak trochu jako magnet na oceánské bouře. Snad se neporouchá i tato loď, přeci jen do Austrálie je to ještě pěkných par dní plavání kraulem. Strana číslo osm.

Přesto však trochu dobrodružnou snídani zvládl a tak Jag přemýšlel, co dál. Kromě vysedávání v baru, polehávání na kajutě (V kajutě) nebo rybaření v dešti, si Jag vymyslel ještě další věc, co by mohl dělat. Na palubě lodi je totiž také menší kasíno a Jag si řekl, že si tam půjde zkusit své štěstí. (Už zase………už zase gambleří…)

Vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „MUHEHEHE!“

Jen co vešel do onoho kasína, zjistil, že podobný nápad mělo více lidí na lodi a tak je kasíno trochu přeplněné. Jag se pomalu prodíral davem a hledal nějaké místo, kde by si něco mohl zahrát. Nakonec našel místo u stolu s ruskou ruletou. (To je ale hráč!!! Mladý autor myslel pravděpodobně normální ruletu. Ruska verze se hraje s revolverem nabitým pouze jedním nábojem, a kdo prohraje, prostřelí si hlavu, tak zní stručná charakteristika ruské rulety.)

„Dobrý den. Tak a máme nového hráče. Prosím, pane, vsaďte si na číslo.“, řekl chlápek, který ruletu obsluhoval.

„Dvacet dolaru na červenou sedmu!“, odpověděl jistě Jag. (Tak je to skutečně normální ruleta. Dnes žádné prostřelené hlavy nehrozí…)

„Ano, dobře. Sázky jsou uzavřeny. Je čas roztočit ruletu!“

Po chvilce napětí, ale nakonec padla červená jednatřicítka a tak měl Jag smůlu.

Málem se nám Jag pustil doslova do hry o život. To už by ale bylo moc asi i pro vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře).

Vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „Sakra, vždyť všichni vědí, že starý nebo spíš starší autor píše komentáře. Tak se už vyprdni na psaní těch blbých závorek, prosím pěkně!“

No tak se snad uklidníme, ne? Hlavní hrdina nám tedy přežil, i když si tedy zase zagambleřil. Strana devět!

Zbytek dopoledne Jag strávil tím, že zkoušel své štěstí i u dalších, jiných her. Bohužel toho ale moc nevyhrál, a když už, tak ty peníze hned zase jinde prosázel.

Déšť a vlny neutichaly a tak i oběd byl spíše ve znamení toho, jak udržet talíř na stole, než o vychutnávání plodů moře. Po obědě si šel Jag dát šlofíka (tradičního) a tak trochu doufal, že se počasí změní, zatímco bude spát.

Opak byl ale pravdou. Počasí se vůbec nezměnilo a tak si Jag opět lámal hlavu s tím, co jen že to bude dělat. Nakonec ho napadlo jen to, že se půjde do jedné společenské místnosti koukat na televizi.

Tím zabral skoro celé odpoledne, a když už přestalo pršet, byl už večer a tak se Jag šel už jen tak projít po mokré palubě. Brzy se ale vrátil na svou kajutu (DO své kajuty, i když tady to úplně tak hrozná chyba není), vykoupal se a chvilku ještě o něčem přemýšlel, než usnul nadobro.

Tak skončil Jagův třetí, mokrý den na palubě lodi.

Co měl mladší autor pořád s tím spojením NA kajutu?? Hurá NA kajutu asi… Jag tedy prožil plodný den. Hazard a koukání na televizi. Možná to do jisté míry odráží oblíbené aktivity mladého autora. To už je ale dávná minulost………… Další stránka, prosím.

Předposlední, čtvrtý den, začal pro Jaga o mnoho lépe. Venku svítilo Slunce a vál svěží, mořský vítr. Poté, co se Jag oblékl, zamířil, jako už tradičně, na snídani. Tam si dal své tradiční, ranní jídlo a zapil to tradičním, ranním koktejlem.

Po snídani zamířil na palubu, zarybařit si.

„Tak co, mladej? Zase mi to sem deš všechno vylovit?“, zeptal se přátelsky rybář, kterému Jag předtím vyfoukl úlovek.

„No, bylo by to pěkný, ale uvidíme.“, zadoufal Jag a nahodil vlasec.

Dnes však neměl takové štěstí a tak se šel naobědvat normálního jídla, namísto vynikající, uzené makrely.

I odpoledne byl Jagův program podobný jako v předchozích dnech. Chvilku si zdříml, chvilku strávil v kasínu, chvilku u bazénu nebo u baru, aby se nakonec navečeřel, šel se vykoupat a pak lehnout a očekávat poslední den na palubě King George II.

Jak bylo předpovězeno, tak se také stalo a nyní jsme svědky poněkud hektického závěru a menšího tzv. spisovatelského časového skoku. Vše to ale bylo sepsáno poměrně kulantně, nikoliv stylem, a zbylé dva dny lenošil, takže se to téměř až ztratilo v kontextu. Skočme už ale na poslední stranu!

Poslední ráno na lodi začalo pro Jaga jako normálně: budíček,… snídaně…… ale na snídani už Jag poznal rozdíl.

„Informace pro všechny cestující na palubě lodi. Dnes, ve večerních hodinách, bychom měli zakotvit v přístavu Sydney.“, ozvalo se z lodních hlasatelů. (Patrně z lodního rozhlasu.)

Po snídani si Jag, místo rybaření, šel zabalit a připravit se na cestu po Austrálii.

Když skončil, zjistil, že je čas oběda a tak se šel naobědvat a poté si dát svého tradičního šlofíka.

„Prosíme všechny cestující, aby nejpozději do tří hodin vyklidili své kajuty. Opakuji. Prosíme všechny cestující, aby nejpozději do tří hodin vyklidili své kajuty. Děkujeme!“, ozval se netradiční budíček v podobě hlasatelů. (Znovu patrně lodního rozhlasu.)

„Cože? To už jsme v Sydney?“, divil se Jag, ale radši rychle popadl kufry a šel k výstupu z lodi.

SYDNEY A CELÁ AUSTRÁLIE HO UŽ ČEKÁ!!!

KONEC 8. DÍLU

Další menší skok a jsme v Austrálii. A ani to moc nebolelo, že? Sice tedy třetí hodina není hodina večerní, ale budiž.

Koktejly, rybaření, občasný gambling, pohodička a zase jedna bouře. I tak by šlo ve zkratce popsat druhou část plavby po Pacifiku. Dokonce došlo i na zmínku o mapě pokladů a na pochybnosti o její pravosti a věrohodnosti, ale to bylo asi tak vše, co připomnělo kořeny celého příběhu, a to sice pouť, či honba za pokladem Nilu. Podíváme-li se pak na celkovou délku obou dílů (Plaveb po Tichém oceánu 1 a 2), tak dostaneme počet stran roven osmnácti, což tak nějak, v porovnání s Plavbou po Atlantiku (čtrnáct stran), reflektuje velikost obou oceánů. Co více dodat? Snad jen: voe, ten hlavní týpek nějak zhustovatěl. Mrknem se do tý Austrálie, co čéče.