Havajské dobrodružství Jaga Vilfnznta, šamani a krádež korálu

Sedmá část dvanáctidílného eposu, nesoucí název Jag na Havajích, psána šestnácti až sedmnáctiletým a komentována čtyřiadvacetiletým tím samým já. Jedná se o digitalizaci ručně psaného a malovaného díla mladého vášnivého "spisovatele a dobrodruha". Uvidíme tedy, co se Jagovi přihodí na tomto pacifickém souostroví a uvidíme to teď.

Sedmý díl dvanáctologie se jmenuje, jak bylo už předem avizováno, Jag na Havajích. Ano, je tomu skutečně tak,… vstupujeme do druhé poloviny příběhu. Tento díl byl vydán „nakladatelstvím“ DOBRODRUH léta Páně 2006, kdy autorovi táhlo na sedmnáct let. Walt Disney už nad mladým autorem asi definitivně zlomil hůl a dále se na tomto příběhu odmítl spolupodílet. Díl je patnáct stran dlouhý, čili by měl patřit mezi ty zatím nejdelší. Tu a tam se na stránce objeví i nějaký ten obrázek. Výjev na obálce pak znázorňuje idylický pohled na západ Slunce nad několika malými havajskými ostrůvky. Doufejme, že stejně idylický bude i příběh odehrávající se uvnitř sešítku.

Příběh tohoto dílu znovu navazuje takřka okamžitě v místě, kde předchozí díl skončil. Jag opouštěje porouchanou zaoceánskou loď, hledí vstříc havajskému dobrodružství.

Připravíííííít! ............... Pozóóóóór! ................ TEĎ!!!

Jag se dozvěděl, že na Havajích budou přibližně dva týdny.

Hned na molu už byl Jag uchvácen tou krásou. A teprve když přišel k hotelu, který byl nedaleko pláže, viděl, že lidé zde nijak zásadně nezasahují do přírody. Vesnička, ve které byl hotel jediný betonový dům, budila dojem, že se vrátil čas. Byla tu jedna hlavní silnice, která už ale byla hodně rozpadlá a na kterou navazovaly ostatní, už písčité, cesty. Domy byly většinou ze dřeva a střechu měli z listí a bambusových tyčí. Auto zde měl jen starosta, který spíš vypadal jako náčelník.

Ale to byl jen ten ostrov, na kterém Jag bydlí. Když se Jag rozhlédl na moře, zjistil, že všude kolem jsou menší i větší ostrovy, obydlené i neobydlené, ale všechny havajské.

Jag se tedy ubytoval ve, na zdejší poměry, luxusním pokoji s vyhlídkou. A vyhlídka to byla opravdu velká. Jag viděl ještě dál než z mola.

Tento díl byl skutečně napsán roku 2006?!? Jag se asi podle poměrně podrobného popisu vesnice musel vrátit v čase, jelikož krom toho auta, vše pasuje na dobu před cca dvěma sty lety. A jak je vidět tak si cestovatel stále žije na vysoké noze. Další luksusní (pardon, luxusní) pokoj.

Vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „Sázím tisíc Jagových korun na to, že na další straně si Jag dá oběd, pak si půjde dát dvacet, vzbudí se, půjde projít a pak si dá večeři a půjde spát!!“

Vnější hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „PŠŠŠŠŠŠT!!! Řekli jsme si, že to budeme držet pod pokličkou. Nikdo o našem gamblerství nesmí vědět!“

Po dlouhé pětivteřinové odmlce.

Vnější hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „Ale platí!!!“

Jag si dal kufry do skříně a šel se podívat do restaurace dole. Restauraci tvořil jeden dlouhý bar, za kterým byla kuchyň a spousta stolů, které byly rozestaveny pod palmami. Za barem byli dva číšníci a hodně nápojů a také jídelní lístek. Jag se na lístek podíval a zjistil, že jídla zde jsou většinou z plodů moře. Ať už ježovky nebo chobotničky, vše to vypadalo lákavě.

„Jednu tu chobotničku s mořskými chaluhami, prosím.“, řekl Jag. (ÁÁÁÁ, už obědvá…)

„Ano, hned to bude.“, odpověděl číšník.

A jak řekl, tak udělal. Jídlo bylo opravdu hned hotové. Jag ho do sebe naházel raz, dva, zaplatil a šel si do svého pokoje zdřímnout. (Další část sázky splněna.) Spal dlouho, a když už se probudil, zjistil, že je už čas večeře. (Tak procházka padla.) Jíst se mu ale nechtělo a tak si dal v baru pouze nějaký drink a šel spátky (zpátky) do pokoje. Odtud sledoval první západ moře na Havajích. (!?!?!?!? Další error. Samozřejmě západ Slunce.) Bylo to krásné představení. (Jestli skutečně moře zapadalo nad Sluncem, tak to věřím, že představení bylo.)

Tak z pěti hlavních položek, na které vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře) vsadil, vyšly pouze dvě. Z toho plyne ponaučení: nesázejte se!

Vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „Sakra! Vždyť to byla tutovka!“

Otočme raději na stranu číslo tři a nechme gamblera vychladnout. Jinak solidní omyl, že? S tím mořem a západem…

Po tomto představení si Jag asi ve dvanáct hodin v noci (jinými slovy v půlnoci) šel lehnout a usnul. Zdál se mu takový, divný sen o šamanech, kteří prý podle pověstí žijí na Havajích. Alespoň tak to popisují v letáku, který leží v přijímací hale v hotelu. (Slovy prvního dílu, v zápisárně.)

Ráno se Jag probudil poměrně brzo a stihl ještě východ Slunce. Bylo to stejně pěkné jako západ. Po chvilce pozorování se Jag nakonec převlékl a šel si dát snídani do restaurace. Mořské plody ale tentokrát vynechal a dal si obyčejný chleba s máslem.

Krátce po snídani se šel zeptat hoteliéra na zdejší šamany.

„Nééé, tady žádní šamani už dlouho nejsou……. Teda aspoň si to myslím.“, odpověděl hoteliér.

Nejistá odpověď Jagovi klid nepřidala. Ale zatím to pustil z hlavy a šel se procházet na pláž. Na krásné, písčité pláži Jag našel pár mušlí, které si vezme domů.

Tak snad už nám to moře a Slunce a východy a západy fungují správně. Zmínka a sen o šamanech, zvěstuje jejich další zapojení do příběhu kdesi v budoucnu. Tedy alespoň bych si na to vsadil. Necháme se tedy překvapit. Třeba se šamani objeví už na čtvrté straně.

Když mušle dosbíral, šel na pokoj, kde se převlékl do plavek a vydal se zpět na pláž. Samozřejmě si nezapomněl ani potápěčskou výstroj, kterou si hned navlékl a šel s ní do moře. Dlouho, dlouho pod sebou viděl jenom písek, ale když už se před ním konečně rozevřelo širé moře, viděl spoustu korálů. Chvíli se jen tak kochal, ale pak si řekl, že když je tu těch korálů tolik, že si jeden taky uřízne.

Když už byl skoro hotov, mihlo se okolo něj něco velkého a tmavého. Jag se zděsil a myslel si, že je to žralok.

Žralok to ale nebyl. Byla to pořádná chobotnice, která se jen na chvilku zastavila a pak frnk…a byla pryč.

Jag dořezal korál a vrátil se zpět na pláž, kde korál pořádně očistil a vydal se do hotelu. V hotelu korál pořádně uschoval, a protože už bylo skoro poledne, rozhodl se, že půjde na oběd.

Teď nevím, jestli je to úplně legální……ale tak snad jeden malý korál nikoho nezabije. Pojďme dál! Pojďme se podívat, co dalšího ten uličník šlohne.

K obědu nebylo samozřejmě nic jiného než ryba, ale protože už si Jag na takovouto stravu zvykl, snědl to a ještě šel do kuchyně pochválit kuchaře. Po obědě samozřejmě musel následovat vydatný šlofík. (Jak jinak.)

Když se probudil, převlékl se do plavek, vzal si deku a slunečník a šel k moři, kde strávil celé odpoledne.

Těsně před večeří se šel Jag projít. Chtěl obejít celý ostrov, ale po chvilce zjistil, že ostrov je velmi rozlehlý a že nebude moudré zkoušet ho obejít večer, ale lepší bude naplánovat si na to celý den. Tak se tedy Jag vydal na cestu zpět k hotelu.

V restauraci si dal lehkou večeři a šel na pokoj. Tam přemýšlel a plánoval, kdy jít na ten celodenní výlet okolo ostrova. Nakonec došel k závěru, že nejlepší doba pro tuto pouť bude zítra. (Nač čekat, že?)

Tak tedy ani nečekal na úplný západ Slunce a rovnou šel spát.

Hned brzo ráno, když se probudil, si vzal speciální boty, oblečení, na recepci si koupil mapu ostrova a vydal se na cestu po ostrově Humunuku. (Vymyšlený název.)

Až na páté straně se tedy dovídáme název ostrova. To ale není, alespoň podle staršího autora, žádná chyba, nebo nedokonalost. Spíše jde o hnidopišství ze strany staršího autora, aby byl aspoň nějaký komentář. Otočme raději na stranu číslo šest, než ten rýpal najde něco dalšího.

Jag ale nechtěl jen tak obejít ostrov, chtěl si ho pořádně celý prozkoumat.

Začal tedy na pláži, kde ještě včera sledoval moře. Byla to dlouhá pláž, na jejímž konci byly útesy z ostrých kamenů. Jag se tedy rozhodl, že nebude riskovat lezení po těch kamenech, ale půjde raději džunglí, která pokrývá skoro celý ostrov. Po chvilce chůze lesem a kochání se přírodou, Jag zjistil, že vlastně neví, kde je.

„Kde to vůbec sem, kurňa?“, zazoufal si.

Odpověď však ani dostat nemohl, tak tedy vyndal z batohu mapu a pořádně se do ní podíval. Po důkladném prozkoumání mapy však moc nezmoudřel a tak šel, kam ho nohy nesly.

Po chvilce chůze do kopce ho nakonec donesly na zhruba padesát metrů vysoký útes, ze kterého bylo vidět, jak sám Jag napočítal šedesát čtyři ostrovů. Převážná většina z nich ale byla velmi malá. Jag také viděl spoustu menších i větších lodí, rybářských i jiných. Po chvilce rozhlížení se Jag přestal dívat na moře a rozhlédl se kolem.

Bez komentáře. Kurňa! Dál!

V koutku duše samozřejmě doufal, že odsud uvidí svůj hotel, ale tak se nestalo. Nicméně Jag si z toho zatím nedělal těžkou hlavu a šel dál putovat džunglí.

Jak šel hlouběji a hlouběji do džungle, začala být v lese stále větší tma. A když už si Jag myslel, že už je doopravdy noc uviděl v dálce před sebou pruhy světla. Jagovi se rozbušilo srdce a hned zrychlil krok, aby zjistil, co to je.

Jak se blížil a blížil, zjišťoval, že to nejsou jen pruhy světla, ale že je to mýtina, na které je spousta chatrčí a uprostřed té mýtiny stojí dřevěný totem. V této vesnici, uprostřed džungle, bylo také mnoho lidí. Všichni to byli indiáni.

Jag si řekl, že poblíž této vesnice přenocuje, aby mohl vidět, alespoň jak doufal, nějaký ten šamanský obřad. Jag se ale podíval na hodinky a bylo teprve dvanáct hodin, čas oběda. Tak tedy odešel dál od vesnice, aby nemohl být jen tak spatřen, ale aby viděl pruhy světla. Jag se utábořil pod jedním velikým stromem, kde vytáhl svačinu a pořádně se najedl.

Znovu není moc co komentovat. Něco se děje! AKCE! Nebudu rušit. Osmička.

Poté, co se najedl, si lehl pod strom a relaxoval. Pozoroval okolní přírodu a čekal, až přijde večer.

Jag čekal dlouho, ale čekání se mu vyplatilo, protože když se začalo stmívat, sešli se všichni indiáni okolo totemu a něco čekali. Jag se tedy znovu přiblížil k vesnici a také čekal, co přijde.

Po chvilce vyšel z jedné vyzdobené chatrče indián, který měl okolo krku ovázané různé korále, listy a dokonce i žraločí zuby a na hlavě měl jaguáří lebku. Byl to šaman tohoto kmene.

Hned jak vyšel, všichni vesničané poklekli. Šaman přistoupil k totemu, zvedl ruce a zahájil obřad. Jag to všechno pozorně sledoval a viděl, jak šaman náhle máchl rukama a mračna, která stínila Měsíci, se rozestoupila a mýtinu zalil měsíční svit.

9…

Pak šaman vzal svou hůl a začal s ní cosi kreslit na zem. A jak tak kreslil, tak měl stále jednu ruku nataženou k Měsíci a stále odříkával jakési verše.

Po chvilce tohoto vyvolávání se křoví za totemem začalo hýbat a poté z něj vyskočil velký bílý tygr.

Jag si pomyslel, co tu dělá tak velký a ještě ke všemu bílý tygr. Jag byl zaskočený, ale nepřestával sledovat obřad.

Tygr se posadil k totemu a po chvíli k němu začali vesničané nosit maso. Každý vesničan něco přinesl. Tygr pak na nic nečekal a hned to vše začal jíst.

Vše to probíhalo pod bedlivým dohledem šamana, který všem vesničanům, kteří už něco dali, zvláštně pokynul.

Když už konečně tygr všechno to maso spořádal, otočil se k šamanovi. Ten se díval tygrovi přímo do očí a začal k němu mluvit. Jak se zdálo, tygr to vše poslouchal a občas dokonce pokýval hlavou.

Tomu Jag nemohl uvěřit, a proto šel ještě blíž k vesnici.

Já, nás čtenáře, zase nemohu rušit, takže…strana deset.

Ale i když se Jag přiblížil, viděl to samé. Nezdálo se mu to tedy. Šaman skutečně mluvil na tygra a ten mu rozuměl.

Když tato domluva skončila, tygr zakýval hlavou, mohutně zařval a pak se vrátil zpět do džungle. Šaman se ještě otočil k vesničanům, něco jim řekl, ale pak už také zalezl do svého příbytku. Vesničané se také pomalu začali klidit do svých obydlí a tak i Jag si šel lehnout pod svůj strom.

Hned druhý den ráno, co se Jag probudil, na nic nečekal, sbalil si svých pár švestek, co měl pod stromem a dal se na cestu zpět k hotelu. Cestu si už ale moc nepamatoval a tak prostě šel, kam ho nohy nesly.

Zanedlouho ho naštěstí vynesly na ten útes, ze kterého prve pozoroval moře. A protože bylo poledne, Jag si řekl, že není kam spěchat a tak, že se znovu chvilku koukne na moře. A jak tak koukal, uviděl dvě krásné velryby, jak plavou těsně pod hladinou a chytají plankton.

Velryby byly znovu nejprve napsány jako verlyby. Mladý autor ale chybu zpozoroval a následně jí i opravil. Dobrodružství v džungli nám skončilo…a podle názoru starší verze autora, to nebylo tak špatné. Dobré také bylo, že se mladík vyvaroval chyb a omylů a opravy tak nekazily napětí. Opravdu nebylo třeba nic opravovat, autor si dal záležet a plně se koncentroval.

Vnitřní hlas starého autora (toho, co píše komentáře): „Já si to i docela užil!“

Doufejme, že někteří ostatní čtenáři také. Sice celé této džunglí části zatím chybí nějaké vyvrcholení nebo nějaké vysvětlení toho, co se vlastně stalo, ale i tak to bylo zajímavé zpestření celého děje. Bílí tygři ale opravdu na Havajích volně nežijí. To by ten v džungli musel zdrhnout z nějaké zoo. Otočme tedy na stranu jedenáct, a nechme se překvapit, co provedou verlyby (velryby).

Byla to krásná podívaná, ale velryby za chvíli odpluli lovit plankton do hlubších vod a tak Jagovi nezbylo nic jiného, než se vydat dál.

Cesta zpět mu utíkala jako voda, jen co se nadál a už byl na té své pláži a už opět se jen tak koukal na moře. (To na něj má asi nějaký hypnotizující vliv.)

Dlouho se ale nezdržel a tak šel stále směrem ke svému hotelu. Přesto ale po očku pokukoval po moři a viděl například rybáře, jak vytahuje síť s asi třiceti malými rybami. Ale to už byl u svého hotelu, a protože byl Jag velmi unavený, jen co vstoupil do pokoje, lehl a usnul.

Copak spánek ten Jag za poslední dobu měl, sice v džungli pod stromem, ale měl. Co je ale alarmující, že takový pravidelný strávník jako Jag, nejedl od svačiny, kterou měl včera k obědu, shodou okolností také pod stromem v džungli. Musí přeci jíst. Alespoň nějaký ten malý burgřík… Už dostávám hlad za něj, pojďme dál na stranu dvanáct.

Další den se Jag vzbudil plný nových zážitků. Proto, hned co se oblékl, seběhl dolů k hoteliérovi a znovu se ho zeptal.

„Dobré jitro, pane hoteliér. Jen bych se vás chtěl znovu zeptat, jestli tu opravdu, ale opravdu žádní šamani nejsou.“

„Ne skutečně nejsou, pane, už hodně dlouho ne.“, odpověděl hoteliér.

„Ale já jsem jednoho viděl. V jedné takové domorodé vesnici v džungli, asi deset kilometrů odsud.“

„Tak to vám nemohu vyvrátit, protože do té džungle moc lidí nechodí. Jen pár zdejších rybářů, ale to je asi tak vše.“

Jag neváhal a šel rovnou na to místo na pláži, ze kterého viděl toho rybáře, jak vytahuje síť s malými rybami. A opravdu tam rybář opět byl. Tentokrát ale dával síť do vody, a jak se zdálo, tak mu to bude ještě nějakou chvíli trvat.

Jag se tedy rozhodl, že se nikým ujišťovat nemusí, že šamana opravdu viděl a tak si zašel do svého pokoje pro plavky a šel se slůnit.

Já osobně tedy Jagovi věřím, že šamana viděl. Ten tygr možná byl halucinace, ale šaman ne. Škoda, že to ten rybář nemohl potvrdit, tak nějak byl ochuzen o svůj příspěvek v tomto příběhu. Jag ale pořád nejedl…a ještě se šel slůnit…Další strana…

Takto Jag strávil celý zbytek tohoto týdne. Jen tak se chodil opalovat, občas si zaplaval, pak se šel naobědvat a opět šel na pláž, kde trávil většinu času tím, že jen tak koukal na moře a nechal se opalovat. (Klasický, dovolenkový veget.)

V neděli večer si Jag uvědomil, že někdy příští týden už jede pryč a tak přemýšlel, čím si ten poslední týden na Havajích zpestřit. Napadlo ho jít znovu do džungle, ale na to byl moc utahaný. A tak vymyslel, že si jeden den půjčí loď a potápěčskou výstroj a půjde se potápět. S tou vidinou také usnul.

Příští den ráno se šel znovu nasnídat a pak opět vyrazil na pláž. Tam přemýšlel, který den by byl pro potápění nejlepší, a vyšlo mu, že středa. (Vždyť středa je ale vždycky odpočinkový den.) Tak to znamená, že se tu ještě dva dny může jen tak slůnit.

Pondělí uběhlo jako voda a v úterý odpoledne se už Jag rozhlížel, kamže by se to plul potápět.

Teď jsme byli svědky tzv. spisovatelského cestování v čase, přesněji řečeno velikého časového skoku kupředu. Mladý autor si tu uvědomil, že na začátku řekl, že Jag stráví na Havajích dva týdny. Po příhodě v džungli, která zabrala několik stran, ale zároveň nechtěl tento díl až příliš natahovat. Rozhodl se tady, že Jagův příběh uvede do tzv. spisovatelského úsporného režimu, v jehož rámci provede onen tzv. spisovatelský skok v čase. Laicky řečeno: prostě se s tím nechtěl prdět moc dlouho, tak to vzal velehopem. Před námi je předposlední strana.

Jag si vybral jeden takový malý, vzdálený ostrůvek, okolo kterého nikdo nerybařil a vůbec se okolo něj nic moc nedělo. Proto ještě před tím, než večer odešel z pláže, šel do půjčovny potápěčských potřeb, zamluvit si tam výbavu na zítřejší potápění.

A tak hned co se druhý den ráno probudil a nasnídal se, tak si vzal plavky a šel do půjčovny, pro svou výzbroj. U břehu si pak vypůjčil motorový člun a vyrazil k tomu svému ostrůvku.

Jakmile dorazil na místo, shodil do vody věc, co připomínala kotvu, navlékl si potápěčskou výbavu a skočil do vody.

Pod hladinou se mu naskytl nádherný výhled na mořské korály a spoustu ryb a krabů okolo nich. Jag zjistil, že tu není nijak moc velká hloubka a tak sestoupil až ke dnu a tam si nasbíral pár mušlí a koster krabů. Po necelé půlhodině, na kterou mu vystačil kyslík, se Jag vynořil, nasedl do člunu, vytáhl kotvu a plul zpět ke břehu.

Tam vše vrátil svým majitelům a šel na pokoj.

Tak přeci jen ještě troška té činnosti před odplutím. Potápění… Mladý autor, právě v tomto věku kdy psal tento díl, tedy asi okolo šestnácti či sedmnácti let, byl velký nadšenec do potápění. Také se Jag, pokud mě paměť neklame, potápí v tomto dílu už podruhé. (Poprvé to bylo s tou krádeží korálu.) Starší autor už takový fanda do potápění není, jelikož mu, právě někdy mezi sedmnáctým a osmnáctým rokem věku, při jednom hlubokém ponoru prasklo v uchu. Samozřejmě to byla kombinace nedostatečné dekomprese a namachrovanosti, kdy jsem se…ehm, ehm……kdy se autor potopil opravdu až příliš hluboko. Co bylo výsledkem onoho ultra-ponoru? Na jeden den sluch jako pracovník od sbíječky s třicetiletou praxí, rezervoár vody ve vnitřním uchu na měsíc dopředu a oprýskaná mušle, kterou nakonec autor zapomněl v hotelu. Zkrátka a dobře pohled pod vodu je pro autora stále velmi pěkným a lákavým zpestřením dovolené, potápění už ale tolik ne. Ale pojďme raději na finále tohoto dílu.

Druhý den ráno se Jag rozhodl, že zbylé dny na Havajích už nebude nic podnikat, ale jen tak odpočívat, aby nabral znovu síly na dlouhou plavbu po Tichém oceánu.

A tak se stalo, že mu zbylé tři dny uplynuly jako voda a než se Jag nadál, už tu byl parník a Jag se musel loučit s tímto krásným ostrovem.

ZBOHEM HUMUNUKU!

KONEC 7. DÍLU

Znovu se jednalo o pouhé písemné poplivání poslední strany, nic dlouhého a převratného. Další, tentokrát menší tzv. spisovatelský, časový skok a Jag je připraven odplout. Raději jsem tedy nekontroloval, zda náš dobrodruh skutečně strávil na Humunuku oněch předem deklarovaných čtrnáct dní. Ale v tom se raději nebudeme pitvat. Havajské dobrodružství je za námi a Tichý oceán před námi.

Rekapitulace: Jag se ubytoval na ostrově a užíval si havajský ráj. Koupal se, potápěl se, slůnil se, pozoroval moře a také se vydal na jednu odvážnou túru do středu ostrova, pokrytého džunglí, kde shlédl jakýsi magický obřad jednoho šamana, kteří však podle hoteliéra na ostrově už dlouho nejsou. Možná měl Jag halucinace, možná ne, každopádně byla alespoň trochu akce a napětí. Čtrnáct dní ale uplynulo jako voda (jinými slovy se Jag znovu převážně flákal), parník za tu dobu, doufejme, že pořádně, opravili a tak je na čase pokračovat v křížové plavbě Pacifikem a doplout až do  Austrálie.