Další střetnutí draků z Venuše s planetou Zemí

Epilog celého toho adventního putování s alkoholovými draky. Mnohé se vysvětlí, mnohé se ozřejmí a možná se prozradí i ten nejstarší dračí příslušník, žijící na Modré planetě.  

Ano, jsem to já, už po šesté jsem to já. Dračí vypravěč, Zub Času jméno mé, který pro vás zaznamenal ty nejdůležitější dračí příběhy, jež nejvíce ovlivnili životy lidí. Teď vám chci už jen krátce něco povědět o dalších střetnutích dračího rodu s modrou planetou. Opravdu to ale bude spíše jen výčet a kratičký popis, nežli nějaké další, dalekosáhlé příběhy.

Tak za prvé, já, vypravěč všech těch pěti dračích příběhu, Zub Času, jsem také drak. Jsem ale jeden z těch, kteří se nestáhli do podzemí, když na naší rodné planetě, na Venuši, začal být život na povrchu více než krušný. Já a moji kolegové na povrchu jsme se zocelovali a zocelovali, každý tak trochu po svém. Já, ne že bych chtěl tedy nějak machrovat, jsem se například naučil zadržet dech na déle než rok. Jeden můj kamarád si zase naopak nechal rohovatět šupiny tak dlouho, až byl pak sám pevnější než kámen.

Po nějaké době mě ale tento život na naší drahé planetě přestal bavit a občas, když jsem vylétl nad ta hustá oblaka neprostupné kouři, tak jsem spatřil jeden jasnější bod na mapě hvězd a řekl jsem si, že přeci nemůže být tak daleko, abych tam na jeden nádech nedoletěl. Slétl jsem tedy dolů na povrch, celý týden jsem se nadechoval, abych měl dostatečnou zásobu vzduchu, a pak jsem se odrazil, jak nejvíce jsem mohl.

Ten odraz a prudký start mi pomohl dostat se tak do půli cesty. Pak jsem poprvé mávl křídly ve vesmíru. K mému velikému překvapení a úděsu, ať jsem mával, jak jsem mával, stále jsem byl na jednom a tom samém místě.

Po několika dnech vznášení ve stavu beztíže a dumání, co se to jen pokazilo, jsem tak ze vzteku začal chrlit oheň. A najednou to šlo! Letěl jsem dál. Nasměroval jsem se tedy k bodu, ke kterému jsem mířil, což už jsem v ten moment věděl, že je další planeta, a provedl jsem veliký zážeh.

Ten mě naštěstí už na vaší Zemi dostal a já tak přistál na modré planetě okupované dinosaury. Zprvu mě trochu překvapilo, že i jinde ve vesmíru je život, a že draci nejsou jediní živí tvorové. Ale co, nebylo to nakonec až tak nemilé překvapení. Dinosauři ale byli pěkní podivíni a jejich kultuře a zvykům jsem nikdy zcela neporozuměl. Klidil jsem se jim tady z dosahu a nezasahoval jsem jim do životů.

Co jsem vám totiž ještě neřekl je to, že my draci co jsme na Venuši zůstali na povrchu i v těch nehostinných podmínkách, jsme patřili do skupiny Megadraků a já jsem byl asi třikrát větší než ti největší z pětice, co přilétli po mně. Jinými slovy, bájný Tyranosaurus Rex mi stěží sahal po pás. Takže jsem ani nechtěl dinosaury mou maličkostí zbytečně stresovat a schoval jsem se raději do oceánů, kde sice také žila prehistorické fauna, ale ne v takových hloubkách kam jsem se uchýlil.

Můj přílet byl tak úplně prvním střetnutím vaší modré planety s námi draky.

A na rozdíl od těch pěti, o kterých jsem vám dlouze vyprávěl, jsem stále tady a neodletěl jsem. Kde se schovávám, vám ale raději nepovím, ještě byste se mě pokoušeli zavřít do nějaké zoo nebo cirkusu.

Po mně tedy přilétlo na Zemi oněch pět výtečníků. Jejich příběhy a příběhy lidí, kteří byli jejich přítomností nejvíce ovlivněni, jsem se vám tu snažil co nejlépe popsat a nemám tedy, co bych dál dodal. Jak bylo také napsáno, těch pět draků, tu byli dlouhou dobu jediní zástupci svého druhu. Kromě mě samozřejmě a o mně navíc nevěděli.

To vše se ale změnilo před zhruba šedesáti pěti milióny lety, pokud tedy tyto zápisky čtete v dvaadvacátém století, pokud je čtete v jiném století, proveďte přepočet. Řekl bych však, že s těmi pětašedesáti milióny moc nepohnete.

Nicméně, co se tedy stalo? Do Země narazil meteorit, vyhladil téměř vše živé na planetě a mé sestry dračice a bratra draka donutil zalézt pod povrch, tak jako tomu bylo kdysi na Venuši. Historie se tedy bohužel pro těchto pět dobrodruhů opakovala.

Meteorit. To je tedy více či méně vašimi vědci i pěticí draků přijatá teorie o zmizení dinosaurů. Bylo to ale skutečně tak? Já to viděl trochu jinak, a že jsem to mohl pozorovat z přední řady… Co se tedy doopravdy stalo?

Na mé rodné planetě, na Venuši, se po expedici, kterou vedl drak Tequilla, na hodně dlouhou dobu s vesmírným programem přestalo. Hlavním důvodem bylo veliké riziko cesty vesmírem, ale také rostoucí rozbroje mezi draky extrémisty a draky vědci.

Kdo byli dračí vědci, víme, Tequilla a spol., racionální, společenští, přátelští, prostě dobré dračice a draci každým coulem. Extrémisté, na druhou stranu byli tupí, chaos, anarchii a nebezpečí vyhledávající jedinci. Mezi lidmi jich také pár chodí, ale i mezi dinosaury jich pár bylo. Zvláště hodně jich bylo mezi Tyranosaury. Vlastně každý druh živočichů na vaší planetě Zemi a potažmo i na mé bývalé planetě Venuši, má své hodné a přátelské zástupce, stejně tak jako prdlé a vyšinuté extrémisty. Tak to asi holt musí být…

Zpět ale k dění na Venuši. Po velmi, velmi dlouhé době nakonec zvítězili extrémisté a ujali se „vlády“. A i oni si chtěli zkusit cestu vesmírem. Zvolili ale úplně jiný postup. Aby minimalizovali rizika spojená s pobytem ve vzduchoprázdnu, sestrojily obří kosmickou loď. No, spíše to byl obrovský balvan, který byl uvnitř dutý, a do nějž se několik obzvláště pošahaných draků extrémistů nalodilo. Zbylí pak balvano-kosmo-loď vrhli do vesmíru, směr modrá planeta.

A bohužel, jak již dnes víme, jejich výpočty byly skutečně přesné a tak tito fanatici se svým balvanem narazili do Země a způsobili zánik dinosaurů. Jejich přistání na vaší planetě způsobilo naprostý chaos a podmínky na povrchu se změnili natolik, až se téměř podobaly těm na Venuši.

To ale drakům extrémistům nijak nevadilo. Každý ze zhruba padesáti draků se usídlil v některém činném vulkánu, ve kterém pravděpodobně většina z nich sídlí dodnes, a začali dělat nepořádek. Vybrali si ty sopky, které patřily, a patří i dnes, mezi ty nejaktivnější a nejproblémovější na světě. Nikdo ani velmi citlivé dračí smysly ani nejvyspělejší lidská technika je v jícnu sopky nemohla objevit. Já sám jsem je spatřil pouze v ten moment, kdy se “vylodili“ ze své balvano-kosmo-lodě a rozutekli se po všech sopkách. Pak jsem je již nikdy více neviděl. A ani jsem po tom netoužil. Co bych si s těmi blázny také pověděl, že?

Ptáte-li se jak mohu vědět tyto detaily z planety Venuše, když jsem na ní už dávno nebyl a spojení s ní jsem také neměl? Tak to se nechte překvapit. Ale nebudu vás napínat zase tolik moc, někdo mi ony události, jež předcházeli srážce Země s meteoritem, později sdělil. Kdo to už si ale opravdu budete muset počkat. Musím vás alespoň trošku ještě něčím překvapit.

Pojďme ale pokračovat v rychlonauce o vzájemných vztazích a potkáváních modré planety a draků. Sopeční draci, jak jsem extrémisty začal nazývat, se v průběhu miliónů let dosti činili a vyváděli, přesto se na Zemi znovu vyvinuli velicí živočichové, a právě v jejich éře, v době, kdy první prapředci člověka ještě běhali nazí po savanách či lezli po stromech, na Zemi přistála další skupina draků. S těmito draky jsem se já velmi přátelil a vlastně stále přátelím. I oni totiž zůstali na Zemi i přes stále rostoucí počet vás lidí a vaše malicherné problémy a války.

Co mě vždy přišlo zajímavé a těžko k uvěření bylo to, že alkoholoví draci, jak jsem začal říkat Tequillovi, Pivsonce, Krystal, Whisce a Clairettě, si toho, v pořadí již třetího, turnusu dračího národa nevšimli a necítili ho. To, proč necítili sopečné draky, jsem již vysvětlil. Jejich pach prostě splynul s pachem sopek, ve kterých se zabydleli, ale ta třetí skupina nepatřila k extrémistům. Byli a stále to ještě jsou draci vědci, kteří přilétli za použití velmi zvláštní a vyspělé dračí technologie, kterou jsem se ani nesnažil pochopit a začali zkoumat faunu a flóru na Zemi.

Extrémisté na Venuši byli totiž po odletu jejich většiny v balvano-kosmo-lodi oslabení a tak se moci nad vesmírným programem znovu chopili vědci. Tolik jen vysvětlení k tomu, proč se na Zemi objevili vědci a ne další dračí chuligáni.

Ale už bych vám je mohl konečně vyjmenovat, že? Takže mezi členy třetí dračí kosmické expedice na Zemi patřili (jména jsou uvedena i s dračími akademickými tituly, které se, bohužel pro alkoholové draky, začaly udělovat až několik tisíciletí po jejich odletu): Doktor Lochness (odborník na vodní inženýrství, hlavně pak zdroje pitné vody a její přeměny na hořlavou směs), profesor Yetti (badatel v oblasti kryo-inženýrství) a inženýři Leviathan a Kraken (z obou se stali specialisté na život pod vodou, jeden na flóru a druhý na faunu, a nutno také dodat, oba jsou to velmi přátelští a mírumilovní draci, nevím tedy proč se jich ve vaší mytologii tolik bojíte).

Tito čtyři vědátoři naopak věděli o každém drakovi na planetě, včetně mě, rozhodli se ale většinu draků nerušit svou přítomností. Navíc potřebovali také klid na svůj vlastní výzkum a tak jsem vídal a stále vídám pouze inženýry Krakena a Leviathana, neb pracují velmi často v mořích a oceánech, tedy dá se říci u mě doma.

Roky a milénia plynuly jako voda a žádná další skupina draků na Zemi nepřistála.

Postupně se vyvíjel i lidský druh a střetnutí s draky tak bylo nevyhnutelné.

Každá skupina draků, sídlící na Zemi, k vám lidem zaujala jiný postoj a přístup. Alkoholoví draci se s vámi začali přátelit a naučili vás připravovat některé alkoholové nápoje. Po různých událostech se pak ale stáhli do ústraní a na počátku jednadvacátého století všichni opustili planetu nadobro.

Draci vědátoři žili odjakživa v ústraní, pozorovali, dělali si poznámky a pomocí složitých dračích přístrojů své poznatky posílali zbylým vědcům na Venuši. S rozvojem lidské civilizace se toho mnoho na jejich chování nezměnilo, zřídkakdy se dostali do kontaktu s lidmi, když už ale přeci, tak to bylo takové setkání, na které lidé nezapomněli. Občas se na tato setkání psaly i báje, eposy či jiné slohové útvary, v průběhu času však tito dračí vědci dostali přízvisko mytologické, či bájné bytosti a jako takové je bere i současná generace. Obě strany pak mají z takového rozuzlení prospěch. Vědci mohou alespoň v klidu pracovat a zkoumat. Ptáte-li se, zdali je na vaší planetě po tolika letech ještě co zkoumat, tak dle jejich názoru, rozhodně ano. No a lidé měli své pohádkové bytosti a strašidelné příběhy, které vyprávěli svým dětem. Na hodné alkoholové draky a jejich skutky a na mínění o nich však tyto historky vliv neměli.

A co se týče sopečných draků, tak ty dělali a dělají stále jen nějaké problémy. Doneslo se ke mně, upozorňuji, že to není podložena informace, že tito draci dokonce mají bodovací soutěž, kdo z nich nadělá více škody nebo způsobí větší katastrofu. Sopky by totiž mnohdy nebyly tolik aktivní nebo by dokonce nebyly vůbec aktivní nebýt dračí přítomnosti v nich. Dle mého soukromého názoru zatím nejvíce problémů natropili draci Etna, Vesuv, Kilaueja, Sakura-jima a občas pozlobí i Eyjafjallajökull. Sopeční draci, dračí extrémisté činí problémy z čistého rozmaru, nudy, marnivosti či závisti a stejně jako dračí vědci i oni jsou stále všichni na vaší planetě. A zatím to moc nevypadá, že by se z ní chtěli někam přesunout. Někteří možná dokonce už zarostli do sopky a jsou s ní spojeni navždy…

Do roku 2189, kdy jsem se rozhodl napsat tento dodatek, neboli po vědecku anexi, na Zemi nepřistáli ani se na ní neteleportovali žádní jiní draci. Přistání UFO a neidentifikovatelné létající objekty na obloze ale dračího původu jsou. Jak jsem se ale jednou dozvěděl od Krakena na našem pravidelném každoměsíčním posezení mezi chaluhami, všechny tyto incidenty s mimozemšťany a létajícími talíři má na svědomí dvojice Lochness a Yetti, kteří se občas také nudí a tak se potřebují nějakým způsobem odreagovat a pro tyto účely si sestavují létající modýlky a házejí s nimi po obloze.

Je však pravdou, že v některých pozorováních UFO nejsou zapleteni tito dva šílení vědci. Občas totiž okolo Země prolétne dračí výprava mířící dále do sluneční soustavy, prohlédnout si či se usídlit na nějaké planetě nebo měsíci. I některé komety jsou dračího původu. Nejsou to ani kosmické lodě, ani jen tak nějaké balvany vrhnuté náhodou do kosmu, jsou to totiž obdoby vašich satelitů a na svém povrchu mají mnoho senzorů, měřidel a čidel, kterými zaznamenávají vše podstatné co se děje ve vesmíru. A takto v kosmu krouží už celá milionletí.

Jak tedy celé toto povídání zakončit? Toť pro mě celkem záludná otázka. Pověděl jsem vám vše, co vím. Draci na vaší planetě přistávali a někteří ji pak i opustili. Mnoho draků z Venuše se ale v současnosti na Zemi bojí přistát z důvodu velikého přelidnění a tak pokračují dál vesmírem, dokud nenajdou svůj nový domov. O některých (draci skálojedi a draci rudoši) jsem se zmínil v příběhu o Tequillovi, kde jsem právě popsal i exodus pěti draků ze Země.

Jedno je však jisté, milí lidé, já, Zub Času, tu s vámi budu až do konce času. Vaše modrá planeta mi totiž přirostla k srdci a za nic bych jí nevyměnil. Tak se občas umoudřete a nedělejte mi tu na ní takový kravál. Díky.

                                                                      THE END