Trochu o počasí, zdraví a rachotě. I o dobru a zlu

Jak je normální dělat práci, která člověka baví, a to tak, aby mu prospívala snad ve všech ohledech. Jak přežít tropy. A něco od Buddhy a Lao-c'eho.

Tak jsem četl i slyšel, že jsou lidé, kteří se vůbec neopálí, a když se vystaví slunečnímu záření, vždy jen spálí. Že se jedná v prvé řadě o zrzky, ty pravé, se světlou pletí, pihami atd. Hm, musel jsem tedy přehodnotit svoji nechuť se mazat ochrannými krémy, protože jak jsem si uvědomil někdy ve dvaceti, jsem nějaký smíšený typ, každý můj řekněme pátý vlas býval zrzavý, než jsem zešedl. Když jsem na přímém slunci, objevují se mi na pokožce jemné pihy, které sice tak po dni ve stínu opět zmizí, ale nevodkecám to - na slunci trochu hnědnu, ovšem současně i trochu rudnu (a pak se loupu). Takže jsem nekompromisně namířil do lékárny, abych si koupil krém s nejvyšším faktorem 50+. Jo, mezitím už jsem zjistil, kde se to dostane levněji. 

A ono to má dobrý důvod, že jsem musel svůj odmítavý postoj ke slunečním krémům zavrhnout - a ten se jmenuje fyzická práce. Na tu jsem kývl, protože ji potřebuji i pro péči o své zdraví. Do posilovny by mne nedostala ani milující krasavice, cvičit a posilovat se dá sice i doma nebo v přírodě, ale co si budem vykládat - je to furt to samý a zabere to čas. No prostě je lepší vykasat rukávy a makat s lidma, kteří jsou fajn a jsou mezi nimi i praví přátelé. Langer Rede kurzer Sinn: letos v létě se ocitám na renovované střeše, když jsou potřeba další dvě ruce do party, a musím vám říct, že je to pěkná rachota, a to hlavně kvůli té zoncně, co rumpluje ostošest. Až letos mi na té střeše došlo, jak jsem svoji pleť řešil bez krémů - přes polední hodiny, kdy lékaři doporučují nechodit ven, či se chránit, jsem vždy pěkně někam zalezl, což na střeše možné není. A ono to má logiku, že se dělá uprostřed léta, nejen kvůli nižší pravděpodobnosti dešťů, ale také kvůli dlouhým dnům, kdy může člověk začít pro mne za mne v 6:00 a skončit třeba v 9 večer, když je masochisticky založený, ehm.

Že práce šlechtí člověka, o tom nemá smysl diskutovat. Hehe, to jsem takhle jednou do telefonu použil slovo "malochen", když jsem vykládal svému německému příteli Robertovi, co zrovna dělám, a ten mi na to téměř vpadl do řeči, že: "ale Thomas, člověk přece dělá práci, která ho baví, neříká o sobě, že dře." Věc se rychle vysvětlila - měl jsem jednu malou zakázku, která mne opravdu byla proti srsti, a to z pochopitelných důvodů. My všichni ale víme, že je na světě víc než dost lidí, kteří jakoukoliv práci nesnáší a nenávidí - a jsou mezi všemi národy. Tito lidé se ovšem samozřejmě chtějí mít také dobře, nebo spíš ještě lépe než ti, co poctivě makají. Tak vymýšlí, jak si to zařídit, protože dobrovolně jim tvůrci hodnot dávají dost málo, že ano. Vykoumají tedy nějaký ten podvod, zlodějinu, příživnictví. Jak to, že s tím nemají problém, spřádat takové plány a myšlenky, jak to, že se nepozastavují nad tím logickým rozporem, chtít si užívat deseti tisíc věcí, ale nedělat vůbec nic, co by někdo opravdu chtěl od nich? 

Já vím, proč se s tím dokážou vyrovnat - ten trik na to se jmenuje obelhávání sebe sama a věření vlastním lžím. Ono je jim také jasné, že páchají něco špatného nebo zlého, a proto si k postupu, jak tu svoji darebákovinu provést úspěšně, vymyslí i nějaký ten důvod, proč k tomu údajně mají právo. A tady jsme u věčného boje dobra se zlem: zlo se rodí samo z potřeby ukájet touhy asociálním nebo přímo antisociálním způsobem. Prostě jsou lidé, kterým vyhovuje žít ve své lži, obelhávat své okolí a v důsledku samozřejmě škodit - kam asi tak může vést cesta, o jejímž cíli se lže? Časem tedy ostatní lidé konání takových osob poznají a snaží se je eliminovat - tresty např. vězení nebo prostě bídou. A tento boj dobra se zlem je nekonečný, protože tak funguje evoluce. Špatné vývojové větve a větvičky zanikají; no, ony takové raší stále nové, vždycky se najde nějaký chytrák, který chce to celé přelstít. A může se mu to i celoživotně dařit, takových případů je nespočet.

No a tady si musím rýpnout do těch, kteří tvrdí, že jsme všichni stejní a máme mít stejné podmínky a máme stejně užívat výhod našeho civilizovaného světa. Nejsme. Kdyby takový nesmysl byl pravda, přestali bychom se vyvíjet - úsilí lidí dobrých je totiž buzeno poznáním, že je nutné to dělat lépe než ti špatní. Proto ocituji volně Buddhu: "Moudrý je ten, kdo pozná, co změnit může, a nesnaží se změnit to, co nemůže."

A na závěr ještě jedna pěkná moralitka od Lao-c'eho:
Jsem důvěřivý k těm, kteří jsou důvěryhodní,
jsem důvěřivý i k těm, kteří důvěryhodní nejsou,
neboť důvěřivost je ctnost.
Jsem dobrotivý k těm, kteří jsou dobří,
jsem dobrotivý i k těm, kteří dobří nejsou,
neboť dobrotivost je ctnost.