Pohádka o demokracii

Kdysi dávno žil jeden pohádkový dědeček a ten žil v jedné krásné vesnici. Měl každého rád a chtěl, aby s ním žil v té vesnici každý.

Vesnice nebyla pohádková, ale skutečná a každý kdo v ní žil, měl život pracovitý, ale bez starostí a všichni spolu krásně vycházeli. Ta vesnice se jmenovala Demokracie a dědeček se jmenoval Platón.

 Nejsem zrovna pohádkový tip, ale snažím se svým způsobem vyjádřit to, co nosím v srdci a co nosí v srdci někteří další lidé kolem mne. Ale nemyslím si, že by to byla záležitost několika málo lidí, ale v podstatě všech, nejenom těch, které znám. Každý touží po harmonii. Vidím to jako přirozený stav a jednu z věcí, co nás všechny spojuje a dělá z nás jeden celek. Nevím, jak bych to měl nazvat jinak, ale řekněme, že starým dobrým Lidstvo. Jsme tedy jeden celek a jako jeden celek, Lidstvo, žijeme všichni společně v jedné vesnici jménem Demokracie s naším pohádkovým dědečkem Platónem. Jak jsem ale napsal, tak je to pohádka a v reálném světě, jak víme, pohádky neexistují. Tím v podstatě říkám, že ani Demokracie neexistuje. Jak je pak ale možné, že je tady někdo další, kdo tvrdí opak? Nikdy jsem nebyl politik a ani filozof a vždy jsem se spíše opíral o zkušenosti z vlastního života. A protože žiji v České republice, tak použiji příměry na ČR… Jednou jsem potkal člověka, který měl autoimunitní onemocnění tlustého střeva a jeho vznik, průběh i léčba se až moc podobaly tomu, co se děje u nás v politice. (Dovolím si paralelu pacient X nemoc = lidé X demokracie) Na začátku nemoci přišly průjmy, avšak ty doktoři označili za stres a očistný proces, a že je to normální (lidé zvoní klíčky na náměstí a vítají demokracii), ale nemoc se nakonec pozná a pak se nasadí tzv. biologická léčba (kapitalismus), pacient málem zemře a vypadají mu všechny vlasy (kupónová privatizace). První injekce s námi otřesou, ale mimo vypadané vlasy se nám trochu uleví a vy si řeknete, že ta léčba zase tak špatná není. Postupně nemoc demokracie přijímáte za svou, a vedlejší účinek vypadávání vlasů už není tak hrozný. Postupně se jako vedlejší účinky přidají další komplikace, pak už se nemůžete skoro ani hýbat, ale žijete a to je důležité,…, ne? (máme demokracii a to je přece hlavní,…, ne?)

Takhle vidím současnou demokracii, která není vůbec žádná demokracie, ale autoimunitní onemocnění, na které jsou podávané stále nové a nové léky, jako jsou např. nové výrobky, filmy, alkohol, počítačové hry,… Vlastně kapitalismus (je to lék na nemocnou demokracii,…., ne?) Jak je ale možné, že jsme si demokracii spletli s Demokracií? Je to jednoduché, některé nemoci, respektive bakterie, podle mě musí napodobovat vzezření těch správných.

A jak se toho onemocnění zbavit? Stejně jako osoba, kterou jsem potkal, vzala rozum i srdce do vlastních rukou. Zeptala se všech moudrých mimo systém (mimo doktory), jak se vypořádat s nemocí, vzala si vlastní řešení dle vlastního srdce, to fungovalo a ozdravění přišlo.

Vezměme si tedy příklad, přestaňme brát léky kapitalismu, zjistěme z možných zdrojů rozsah nemoci a zvolme si každý vlastní léčbu naší nemoci. Musím však dodat jedno, démos je vláda lidu a ne jednotlivců, nemoc není jednotlivců, je nás všech, léčme tedy každý sám sebe. Je důležité prozřít a ne každé čtyři rok jít si k urnám píchat morfium….