Esence krásy

Co je to krása? Dnes jsem se procházel večerním parkem a přemýšlel při pohledu na krásné podzimní listy, co je to vlastně krása. Když se na něco podíváme, vzbouzí to v nás nějaké emoce. Pokud jsou pozitivní, říkáme, že je to krásné, pokud jsou negativní, říkáme, že je to nehezké.

Často máme ve stylu dávat přednost těm pozitivním pocitům před těmi negativními a snažíme se mít těch pozitivních mnohem více. Vzniká tak také někdy závislost. Ať už na sexu, drogách, přijetí u ostatních. Myslím si však také, že naše kultura trpí závislostí na kráse. Častokrát závislost supluje nedostatek lásky, víry nebo samotu.

Přemýšlím, co v dnešní společnosti převážně chybí, kromě lásky a soucitu a vlídnosti. Je zde mnoho domů, industrializace, továren a chemie. Co zde bylo na jejich místě, lesy, louky, bažiny, potoky. Absence přírody v nás tvoří prázdno a v našich srdcích.

Jsme jenom lidé a většina z nás nedokáže s prázdnotou žít. Myslím, že tuto prázdnotu vyplňujeme různými věcmi, jak už jsem zmínil, abychom cítili něco pozitivního. Spouštěčem může být také něco vyššího, nebo si alespoň myslíme, jako je láska, umění, čin pomoci druhému.

Z těchto tří bych rád zmínil umění. Umění má největší přesah do tohoto materiálního světa a je spojeno s naším sdílením a mementem pro ostatní, kterým něco zanecháváme. Hudba, literatura, malby, filmy, architektura. Tvoříme kvůli hladu z prázdnoty, který jsme v nás stvořili. Vymýtili jsme přírodu kolem nás a tak zoufale nám chybí, že jsme svět zahltily kopií toho, co považujeme za krásné a co v nás vzbuzuje pozitivní emoce a není přírodní. A stejně jako drogově závislí, máme dojem, že tuto drogu potřebujeme šířit dále. Umění je krásné, líbí se mi, stejně jako ostatním, avšak jen proto, že jsem vyrostl tam, kde jsem vyrostl a nemám to pravé pouto s přírodou, které chybí nám všem.

Abych nezněl tak negativisticky, tak bych rád podotkl, že mnozí jedinci hodnotí také přírodu jako krásnou a snaží se ji šířit zase zpět a pomáhat jí. Rozdíl je, že my pocházíme z přírody, kdežto to, co jsme stvořili našima rukama už ne. Myslím, že toto je ta správná cesta. Ne se zbavit umění a kultury, ale pokusit se tam, kde to jde, postupně snižovat "dávky" naší drogy a suplovat ji skutečným životem a skutečnou realitou, kterou příroda je a ne to, co jsme si vymysleli a postavili. Vyjděte s dětmi do přírody místo do ZOO, sbírejte borůvky místo návštěvy supermarketu, udělejte si táborák místo večerní televize, jděte na rande do parku místo do kina, zasaďte pár stromů místo nového balíčku cigaret a restaurace, vezměte si zvíře z útulku místo nejnovějšího egyptského plemene co zaručeně nepouští chlupy,… Cesty tu jsou a tak každému přeji, ať si najde tu svou krásnou přírodní cestu!