Na Haiti sněží!
Když nastupujeme do auta, Junior se mi sápe do náručí a chce hodit do kufru. Drží se čalounění jako kotě drápkama, když ho vytahuju zpátky a sázím na zadní sedadlo. Říkám Lyonelovi, že tady platí trochu přísnější pravidla. Že v kufrech aut moc nejezdíme. Následně vysvětluju, k čemu jsou bezpečnostní pásy, motáme se do nich a taky ze třetího patra parkovacího domu. Začíná smršť otázek typu: proč všichni jedou v jednom směru a drží se ve svých pruzích? Nojo, evropská nuda, řikám si. Haiti, voe.
Byt 12 metrů čtverečních, to je moc, ne?
Lituju všechny studenty, co bydlí na kolejích. Já bych to nedal. Teda dneska už asi ne, už jsem na svoje začátky nějak zapomněl. Odemykám jeden z bytečků. Příchod k němu mi připomíná paneláky na Jižáku, kde bydleli mý nejlepší kámoši z gymplu. Vlastní pokoj má asi 12 metrů čtverečních a když odemykám druhý, ptá se mě Lyonel, kolik dalších lidí tady s nimi bude jako bydlet? Málem vomdlí, když řikám, že tady budou bydlet jenom von s rodinou. Později při první návštěvě zjistím, že zabydlenej je furt jenom pokoj. Druhej je tabu. Prostě ten prostor je na ně trošku moc ...
Na cestu na zápis volíme hromadnou dopravu. Tuhle otázku jsem čekal. Ne, z vnější strany autobusu jezdíme fakt jenom v létě, když je teplo ... Jinak se většinou snažíme držet uvnitř, způsobně sedět a případně stát, zatímco se za jízdy držíme. A to platí i pro tramvaje a metro. Na přechodu máš přednost, rozhovořím se, když přecházíme na Pavláku magošku na zelenou. Až daleko za přechodem zjistim, že Lyonel pořád stojí na druhý straně. Nerozhodně našlapuje jednou nohou do vozovky a řidiči v prvních řadách gestikulujou, jak se ho snaží motivovat do kroku. Jen vyjímečně tady krok do silnice znamená smrt. Tohle zatím nechápe ...
Skoky na eskalátor zakázány!
Kluci z Botswany mají adresu "za druhym plotem vpravo", hlásí nám při zápisu na první lékařskou fakultu, na kterou se svou haitskou adresu vyplňující Lyonel dostal a v pátek i začal studovat. Myslel jsem, že bude první den totálně mimo. Pamatuju se, jak jsem bylo mimo já, když mi začali vyprávět o desítce přirozených děr do lidský lebky a co všechno těma ďourama prochází. A to jsem se v Čechách narodil, prolezl českej gympl a tak. Po první hodině anatomických praktik Lyonel hlásil: "Sice jsem rozuměl kulový tomu pojmenování všech výstupků na kyčli, zato jsem jim řekl, že když se to zlomí, tak se tam strčí železnej hřebík. Jo, a pokud není po ruce hned, tak se to má na pár neděl pověsit a natáhnout ...". Ptali se, jestli už tu školu někdy studoval. Řekl, že zatim ty věci jenom voperoval a teď by si potřeboval doladit nějaký teoretický drobnostě ...
Ve čtvrtek vezu busem do města celou rodinku. Sedí jak pěny a když jsme v metru, nesměle se ptaj, kolikže metrů pod zemí? Zásadně dvoumetrovým skokem naskakuje Valerie v kramflecích na eskalátor a vždycky se trefí na hranu schodu. Stojím za ní a dorovnávám balanc. Někde splašila boty na jehlách. Ještě u koleje procházíme hlubokým štěrkem. Tam, kde by si evropanka dávno hnáty zlámala, sviští na podpatcích rychlejš, než já v pohorkách z Lomnickýho štítu. Haiti, voe. Chůze v troskách, to se nezapomíná. Když ale popátý ztrácí při nastupování rovnováhu, nesměle se ptá, jestli může jít po klasických schodech alespoň tam, kde je to v metru možný.
Když na Haiti sněží ...
Tihle kluci černý. Ať potkáme po Praze kohokoliv stejně tmavý barvy pleti, vždycky se pozdraví, usmějou a ukážou svoje bělostný zuby. V aule Karolína už stojí desítky jeho spolužáků z anglicky mluvící paralelky. Sotva tam přijde, ihned se objímají, občas lehce trsnou, zazní "Tak co, voe, vodkud si?". Pak už si Lyonel vodpřísáhnul, že chce bejt faktickym doktorem a sláva skončila, začíná makačka. Největší radost jsem jim ale udělal, když jsem jim dole na Václaváku u rusáků koupil párek v rohlíku. To bylo úsměvů a děkovaček!
Včera sněžilo. Hodně. I na domácí poměry. Načasoval jsem chůzi v chatrnejch mokasínách Lyonela a Valeriiných děravejch teniskách na dvacet minut. I deset stačilo, aby jim to stačilo. Juniorovi jsme po cestě radši rovnou koupili nový zimní křápy. I tak cestu domu prořval. Ani mě se nelíbí vomrzlice do xichtu hnaná severákem. V teple skromnýho pokoje na koleji ale znovu všichni zářej. "Neboj, Tome, to je jenom sníh. Už jsme vo něm četli. Země se tu netřese, nikdo po nás nestřílí, náklaďáky zjevně jezdí podle zatím nepochopitelných pravidel a já můžu chodit do školy".
Tak jo. Pokud by vás zaujal příběh novodobýho hrdiny, Lyonela z Haiti, tak pošlete příští platbu za telefon radši na tenhle účet: 35-7230980237/0100, MEDUKA, o.s., IČ: 27020746, Lékařský dům, Sokolská 31/490, 120 26 Praha 2, e-mail: info@meduka.cz. Dík a Čau.
Tomáš Šebek
Afghánistán, mise 2, den 13: Je jaro a budí se mi hlavy
Jsem desetiletej kluk. Chodím, běhám, mluvím, umím počítat. Mám paměť. Někde uvnitř mě je moje já. Uvědomuju si sebe sama. Jmenuju se Rahmudin. Běžím po ulici. Auto. Rána do hlavy. Pouštím draka z ruky...
Tomáš Šebek
Afghánistán, mise 2, den 3: Z letiště rovnou do břicha a pak do hlavy
Už jsem zase v Kundúzu a začínám psát čtvrtý díl nekonečného příběhu na cestách s Lékaři bez hranic.
Tomáš Šebek
Výbuch bude v pět! Afghánistán, den 13.
Rána jako blázen. A docela blízko. Jako když se u nás doma střílí v lomu. Poslouchám do ticha. Začínají sirény, policajti a hasiči. Čekám na telefon z nemocnice. Terénní koordinátor už zběsile telefonuje. Potkám ho za pár minut na schodech. „Tak co? Nějaký raněný?“ „Ne. IED (improvised explosive device / podomácku vyrobená výbušnina) na západním cípu města, nikdo zraněnej.“ Víc mě nezajímá, to není práce pro mě. Ještě přijde hromadná esemeska s hlášením. Ale tak jako při zemětřesení na Haiti, cvičně si zabalím baťůžek se základními věcmi, penězi a doklady. Je to takové mentální cvičení. A pak už na to zase zapomenu. Střelba a výbuchy sem prostě zatím patří. Poslední mezinárodní vojenské jednotky odtud odjely před týdnem. Němci.
Tomáš Šebek
Půlnoční trepanace lebky, Afghánistán, den 12.
Nemám rád klidná období. Znamená to, že se něco chystá. Tři ze čtyř postelí na JIPu jsou volné, skoro 10 volných je pak na oddělení čítajícím celkem 60 lůžek. Doktoři na pohotovosti koukají do zdi, v nemocnici se nehne ani molekula vzduchu... Je jasné, že přijde strašlivý masakr!
Tomáš Šebek
Mezi půlky ti granát zastrčím …, Afgánistán, den 7.
To není nápěv hardcorové startup kapely. To je realita dnešního rána. Když jsem dorazil do nemocnice, a tentokrát jsme dost spěchali, už je na sále. Na místě pravé kyčle má díru jako vrata, která vedou do břicha. Sotva břicho otevřu, valí se vlny tmavé, žilní krve.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 38
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2087x