Máte pravdu v tom, že šance africké divočiny spočívá v tom, že místním přinese více peněz než plantáže palmy olejné.

"Proč tam lezeš, ty vole, je to strašně riskantní," ptám se kamaráda, kterýho lákají horský štíty. "A proč ty lezeš pod vodu a prej si se teď dal i k padáčkářům (paragliding)," brání se útokem kámoš. Moc dlouho jsme se nehádali, já mu nechal jeho štíty, on přikývnul na moje hlubiny. Adrenalin je silná droga kterou nikde neseženete a která, stejně jako jinej fet vás může i zahubit.

Rád bych se Vás tedy zeptal, a vůbec ne pejorativně, jen bych to chtěl pochopit. Nezdá se, že dnešního lovce k cíli přivede dlouhá cesta zrádnou buší, na to jsou už džípy. Kde je ten vrchol osmitisícovky lovce? Zatím to vidím tak, že v pocitu nad životem a smrtí nic netušícího bezbrannýho tvora. Přeju fajn den a poděkování za Vaší odpověď.

Dobrá otázka, těžká odpověď. Lov opravdu může být nastaven tak, aby byl co nejlehčí. Někomu to stačí. Jiní se naopak snaží zvýšit si obtížnost kvůli umocnění loveckého zážitku. Nemůžu mluvit za všechny, ale já kupříkladu z toho důvodu lovím většinou lukem, což je daleko kontaktnější a těžší než puškou, nebo prasata revolverem, jakožto dosti adrenalinový a nebezpečný zážitek.

Co se zážitku týče, tak je zde samozřejmě adrenalin, který i při zdánlivě klidném lovu dokáže vyběhnout do nečekaných výšin. Pak je zde velice těžko popsatelný pocit uspokojení loveckého pudu. Ovšem nejde o prostou radost ze zabíjení, jak by se mohlo zdát. Ta by se nezvyšovala s obtížností lovu.

"Poplatkoví lovci" mi přijdou jako banda frustrátů, co si tímto způsobem kompenzují nějaké mindráky.

A v Africe je zapotřebí korigovat spíš lidskou než zvířecí populaci.

Niektorí frustráti si chodia komplexy liečiť na internet v štýle: "Hodíme nejakú skupinu do jedného vreca a poriadne do nej nakopeme."

Myslivce rozpustit, odebrat zbraně a nastavit doživotní práci v lese a pro obci...naprosto nepotřebná skupina krvelačných střelců