Socan Hamáček tuší volební průšvih a snaží se jej zoufale odvrátit poštváním lidí proti sobě navzájem.
O politice píšu jen s nechutí a česká politika se mě ani moc nedotýká, vzhledem k tomu, že většinu času trávím v zahraničí, ale dnes nemohu jinak, než reagovat na nedávný výplod Jana Hamáčka, což je přesně ten typ „zástupce lidu“ kvůli kterému vznikla krásná národní defenestrační tradice.
Na jeho proslovy k národu jsme si již zvykli: "Čísla nejsou dobrá", řekne ta kreatura jako důvod o kterém se nediskutuje a následně vyjmenuje, jak nás vláda omezí na osobních svobodách a jaké nám hrozí postihy, pokud se tím nebudeme slepě a pokud možno bez keců řídit. Důvod může být sebebohulibější, ale tento typ vystupování opravdu zavání diktaturou. To politici by se měli bát lidu, ne naopak. Pokud se nebojí, což Hamáček okázale předvádí den co den, je třeba s tím něco udělat.
Jak se ale blíží volby, tak se Hamáček nedávno objevil s něčím novým, konkrétně s komentářem "Musíme porazit pravicový virus". Je to jasná snaha se vykoupit z hrozby méně než pěti procent hlasů, které by sociální demokracii konečně srazila do zapomnění, kam patří. A rétorika je vskutku socanská: kapitalismus je zlý a sobecký a jediný způsob jak zachránit společnost je silný sociální stát, který sám ví, co je pro lidi nejlepší. To samozřejmě vyžaduje „rovnoměrnějsí“ přerozdělování. Jinými slovy: postaráme se o to, že hlady neumřete a možná i budete mít kde hlavu složit. Sice vám vezmeme některé svobody, ale ty podle našeho názoru stejně nepotřebuje, takže je určitě nepotřebujete. Financování této utopie bude opět z kapes těch alespoň o trošku úspěšnějších, než je průměr, Tato loupež se nově nazývá solidarita. Solidarita je sice z definice dobrovolná, nikoliv vymáhaná represí, ale časy se očividně mění. Ještě jinými slovy, socialistická ideologie stojí na loupeži. Krade peníze a svobodu. Tím živí morbidně obézní státní aparát, který se chová jako rakovina, parazitující na společnosti.
Každopádně nám Hamáček naservíroval typický plán socialismu, jen v nových kulisách, zneužívaje současnou situaci a rozdělenou společnost. Kvůli korytům neváhá štvát lidi proti sobě a vystavit účet za pandemii, na které se udělal (rychle a dobře) každému, koho lze ještě podojit. To bude mít ovšem opačný efekt v podobě odlivu kapitálu a těch schopných do zahraničí. Kdo bude moci odejde a zbytek bude chudnout, jen vyrovnaněji. Ale to nevadí, cílem je klasická politická taktika rozděl a panuj.
Nedovolme to. Po mnoha letech je konečně šance vyříznout tuhle rakovinu z naší politické scény. Letos je sociální demokracie na hraně 5% jako nikdy před tím. Může se to podařit.
